Obec Štítary ležela přibližně tři kilometry severozápadně od města Aše, mezi obcí Krásná, a zaniklou obcí Újezd. Dříve se obec Štítary skládala ze čtyř vesnic: Dolní Ves,Horní Ves,Štítarský Vrch a Ängerlein a samoty Farnhaus.
Historie
První písemná zmínka pochází z roku 1342, kdy Štítary patřily do majetku Neubergů. Později, jako většina obcí na Ašsku, byly odkoupeny Zedtwitzy.
Po druhé světové válce a vysídlení německých obyvatel většina vesnic, ze kterých se obec Štítary skládala, zanikla. Zbytky Štítar byly v roce 1975 připojeny k Aši, a v roce 1990 poté začleněny do obce Krásná. Těsně před odsunem německých obyvatel žilo ve Štítarech v 50 domech kolem 240 obyvatel, kteří se živili především zemědělstvím.
Exmoorští pony na Štítarech
Současnost
V dnešní době Štítary již neexistují, ale stále se používá tohoto názvu pro pojmenování stejné oblasti, kde se dnes nachází jen dva rodinné domy, jeden statek a turisty hojně navštěvovaná Útulna. V blízkosti, po silnici do bývalé obce Újezd, se nachází opuštěný objekt roty pohraniční stráže.
V roce 2024 na Štítarech byla také vybudována ohrada o rozloze 10 ha, kde nalezli svůj domov tři divocí koně – exmoorští pony, kteří byli pořízeni v rámci projektu Bestbelt - „Štítary – Centre of Local Biodiversity“ spolufinancovaného z prostředků Evropské unie a EuroNatur, který slouží k obnovení biodiverzity v degradovaných, neobhospodařovaných mokřadech v povodí Hraničního potoka. Poníci svou pastvou, tím nejpřirozenějším a nejjednodušším způsobem, udržují o prameniště a luční společenstvo. Cílem projektu je zajistit obnovu degradovaných travnatých biotopů a přispět tak ke zvýšení druhové a stanovištní rozmanitosti. V rámci projektu proběhla obnova historického sadu a výsadba historických bylinkových záhonů.
V dnešní době Štítary již neexistují, ale stále se používá tohoto názvu pro pojmenování stejné oblasti, kde se v současné nachází jen dva rodinné domy a krásenská Útulna. Ta od roku 2021 slouží jako útočiště pro turisty mířící k nejzápadnějšímu bodu republiky, či pro ty, kteří putují po Stezce Českem nebo dálkové trase Via Czechia. Do útulny není zavedena elektřina ani voda. Uvnitř turisté naleznou pouze stůl, lavice a po žebříku přístupné patro, kde mohou ve vlastních spacácích přečkat noc. Obec ji vybudovala jako následný projekt po tom, co z programu RE:Start zdemolovala dva vybydlené panelové domy.
Malá vodní plocha ve Štítarech zrevitalizovaná v roce 2023 Státním pozemkovým úřadem
Přes Štítary vede cyklotrasa 2059 z Újezdu do Doubravy.[1] Je cesta složená převážně z tzv. signálek, silnic, pomocí kterých bylo kontrolováno hraniční pásmo. Z této cesty je možné se také dostat na německé cyklotrasy, například do města Rehau.
Pamětihodnosti
Zemědělský statek, dnes opět využívaný
Některé historické prameny také zmiňují štítarský kostel. Byl prý zničen husity, kteří vesnicí prošli, a nechali za sebou jen ruiny. Ašské pověsti také mluví o kostele ve Štítarech, a o legendě o jeho zvonu. Dodnes však nebylo dokázáno, jestli opravdu ve Štítarech kostel stál.
Na území bývalé vesnice roste Štítarský klen. Je to 25 metrů vysoký javor klen(Acer pseudoplatanus) s obvodem kmene 3,15 metrů, který stojí za chatovou osadou Černý Luh přes kolejiště na konci zarostlé, krátké aleje.
Do katastrálního území Štítary u Krásné zasahuje část národní přírodní památky Bystřina – Lužní potok.
Reference
↑ ab Archivovaná kopie. www.kr-karlovarsky.cz [online]. [cit. 2008-10-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-06.
↑ Archivovaná kopie. www.uir.cz [online]. [cit. 2017-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-02-20.
Literatura
Města a městečka západočeského kraje, Jan Pelant (1988)
Obce Ašska v proměnách času, Kolektiv autorů, vydal Domovský spolek okresu Aš, Muzeum Aš (2008)
Historicko-turistický průvodce č. 15, Kolektiv autorů, 2000, vydalo nakladatelství Českého lesa
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Štítary na Wikimedia Commons
.jpg)
.JPG)
