Šigeru Jošida 吉田 茂
46., 49., 50., 51 a 52. předseda japonské vlády
Ve funkci: 22. května 1946 – 20. května 1947
Panovník	císař Šówa
Předchůdce	Kidžúró Šidehara, Hitoši Ašida
Nástupce	Tecu Katajama, Ičiró Hatojama
Ve funkci: 15. října 1948 – 16. února 1949
Ve funkci: 16. února 1949 – 30. října 1952
Ve funkci: 30. října 1952 – 21. května 1953
Ve funkci: 21. května 1953 – 7. prosince 1954
Stranická příslušnost
Členství	Liberální strana
Narození	22. září 1878 Jokosuka, Kanagawa, Japonsko
Úmrtí	20. října 1967 Tokio, Japonsko
Místo pohřbení	Aojamský hřbitov Kubojama
Choť	Jukiko Jošidaová Kijo Jošidaová
Rodiče	Cuna Takeuči
Děti	Keniči Jošida Kazuko Asóová
Příbuzní	Meitaró Takeuči (bratr) Kenzó Jošida (adoptivní rodič) Takakiči Asó (zeť) Nobuaki Makino (tchán)
Alma mater	Tokijská císařská univerzita Keió gidžuku Tokijská škola fyziky Univerzita Gakušúin Střední škola Seisoku Nižší střední a střední škola Nihon gakuen Tokijská obchodní univerzita Kójo džuku Střední škola Gakušúin
Profese	politik a diplomat
Náboženství	katolicismus
Ocenění	rytíř komandér Královského řádu Viktoriina rytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku velkostuha Řádu chryzantémy řetěz velkostuhy Řádu chryzantémy
Podpis
Commons	Shigeru Yoshida
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šigeru Jošida (japonsky 吉田 茂, Jošida Šigeru; 22. září 1878 Jokosuka – 20. října 1967 Tokio) byl předseda několika japonských vlád v letech po druhé světové válce, kdy bylo Japonsko pod správou okupačních jednotek Spojených států.

Šigeru Jošida se narodil 22. září 1878 v Jokosuce nedaleko Tokia. Několik dní po narození byl adoptován rodinou bohatého obchodníka z Jokohamy. Po studiích konfuciánské školy, elitního aristokratického učiliště a právnické fakulty Tokijské univerzity byl zaměstnán na ministerstvu zahraničí.

Jeho zahraniční orientace byla na Velkou Británii a USA, ne na Německo, na které se v té době orientovala japonská politika. V roce 1932 odmítl místo na velvyslanectví v USA jako protest proti obsazení Mandžuska Japonskem. V roce 1936 se stal velvyslancem ve Velké Británii, ale již v roce 1939 odešel do důchodu.

Ke konci 2. světové války byl členem konzervativní skupiny vedené bývalým premiérem Fumimarem Konoem a požadující jednání o míru. Byl zatčen a strávil dva měsíce ve vězení.

Od 17. srpna 1945 do 5. října 1945 a od 9. října 1945 do 22. dubna 1946 byl ministrem zahraničí a poté v dubnu 1946 se stal předsedou Liberální strany a od 22. května 1946 do 20. května 1947 premiérem japonské vlády. V té době bylo Japonsko po správou okupační správy vedené generálem MacArthurem.

V roce 1947 došlo po volbách ke spojení Demokratické strany a Japonské socialistické strany a tato koalice se dostala do vlády. Jejich spolupráce však nefungovala a proto se v roce 1948 dostala k moci zpět Liberální strana a Šigeru Jošida byl od 15. října 1948 do 7. prosince 1954 bez přerušení předsedou čtyř japonských vlád. Jeho vlády podporovaly reformy hospodářství navržené okupační správou a po odstoupení Šigeru Jošidy v roce 1954 z místa předsedy vlády bylo Japonsko natolik znovuobnovené, že jeho růst pokračoval až do roku 1972.

Jošida se však odmítal zapojit do závodů ve zbrojení, které v té době začínalo mezi Sovětským svazem a USA. Otázku bezpečnosti Japonska vyřešil podpisem bezpečnostní smlouvy s USA 28. dubna 1951, kdy Japonsko získalo opět nezávislost. V ní bylo umožněno Spojeným státům vytvořit v Japonsku vojenské základny.

V roce 1984 byl v průzkumu veřejného mínění označen za nejvýznamnějšího Japonce 20. století.^[1]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Šigeru Jošida na Wikimedia Commons

Premiéři Japonska od roku 1945
Naruhiko Higašikuni (1945) • Kidžúró Šidehara (1945–1946) • Šigeru Jošida (1946–1947) • Tecu Katajama (1947–1948) • Hitoši Ašida (1948) • Šigeru Jošida (1948–1954) • Ičiró Hatojama (1954–1956) • Tanzan Išibaši (1956–1957) • Nobusuke Kiši (1957–1960) • Hajato Ikeda (1960–1964) • Eisaku Sató (1964–1972) • Kakuei Tanaka (1972–1974) • Takeo Miki (1974–1976) • Takeo Fukuda (1976–1978) • Masajoši Óhira (1978–1980) • Zenkó Suzuki (1980–1982) • Jasuhiro Nakasone (1982–1987) • Noboru Takešita (1987–1989) • Sósuke Uno (1989) • Tošiki Kaifu (1989–1991) • Kiiči Mijazawa (1991–1993) • Morihiro Hosokawa (1993–1994) • Cutomu Hata (1994) • Tomiiči Murajama (1994–1996) • Rjútaró Hašimoto (1996–1998) • Keizó Obuči (1998–2000) • Joširó Mori (2000–2001) • Džuničiró Koizumi (2001–2006) • Šinzó Abe (2006–2007) • Jasuo Fukuda (2007–2008) • Taró Asó (2008–2009) • Jukio Hatojama (2009–2010) • Naoto Kan (2010–2011) • Jošihiko Noda (2011–2012) • Šinzó Abe (2012–2020) • Jošihide Suga (2020–2021) • Fumio Kišida (2021–2024) • Šigeru Išiba (od 2024)