Člunkový tkací stroj (angl.: power loom, něm.: Schützenwebmaschine) je mechanické zařízení, na kterém se zanáší útková nit do tkaniny s pomocí létajícího tělesa ve tvaru malého člunu. [1]
Princip tkaní na člunkovém stroji
Člunek s útkovou nití o váze cca 500 g prolétá při každé otáčce stroje prošlupem rychlostí 12–15 m/s až na vzdálenost 5 metrů od jednoho ke druhému kraji tkaniny. Energii ke zrychlení (až 4 kW) dostává člunek od nárazu vačkových prohozních mechanizmů umístěných po obou stranách stroje. Při každé další otáčce stroje
u nejjednodušších konstrukcí se člunek vrací do původní polohy,
u strojů s člunkovou záměnou se střídají při prohozu dva nebo více člunků
Útek (30–50 g) je nesen v člunku nasoukaný na cívce, ze které se během tkaní odvíjí a konec odvinuté niti se navazuje na začátek nové cívky. Asi od roku 1930 je možná automatická výměna cívek a od 50. let 20. století výměna cívek včetně soukání útku přímo na tkacím stroji.[2]
Vybavení a výkon člunkových strojů
Stroje se stavějí s pracovní šířkou 120–450 cm s výkonem zatkaného útku cca do 640 m/min. Vzorování je možné jak po osnově (s max. 16 listy nebo s žakárovým ústrojím v prošlupním zařízení) tak i po útku (max. 36 různých nití v člunkové záměně). [3]
Použití člunkových strojů
Stroje jsou použitelné a snadno přizpůsobitelné pro téměř všechny druhy tkanin. Použití je výhodné zejména v podmínkách nízkých mzdových nákladů a omezených prostředků na investice.
Nevýhody: Omezená rychlost stroje (vysoká hmotnost zanášeče útku), extrémní hlučnost (více než 100 dB[4]), neklidný chod stroje, nebezpečí úrazu při vylétnutí člunku aj.[5]
Z historie člunkových strojů
Člunkový tkací stroj byl vyvinut z ručního tkalcovského stavu. V roce 1785 si nechal Angličan Cartwright patentovat první verzi konstrukce stroje, o dva roky později nechal ve své tkalcovně instalovat několik exemplářů, které byly od roku 1789 poháněny parním strojem. V roce 1850 bylo v Anglii v provozu 250 000 strojů.[6]
Asi od poloviny 20. století jsou v provozu bezčlunkové tkací stroje dosahující několikanásobně vyšší výkony. Na člunkových strojích se však i na začátku 21. století ve světě vyráběla cca 1/3 všech tkanin. V 1. dekádě 21. století bylo v provozu asi 4 miliony strojů. Jejich použití je výhodné zejména v zemích s nižšími mzdami. Člunkové stroje se podílely na celkovém počtu tkacích strojů např. v Indii 98 %, v Číně 93 %, v Indonésii 90% a v Rusku 22 %.[7]
Jednoduché člunkové stroje se ve 3. dekádě 21. století dají koupit za 500 €,[8] zatímco nejlevnější bezčlunkové stroje jsou nejméně 10x dražší.[9]
V desetiletí 2005–2014 bylo nově instalováno cca 780 tisíc bezčlunkových a 14 tisíc člunkových strojů. [10]
Stuhařský člunkový stroj
Stuhařský stroj byl vyvinut z ručního stuhařského stavu. První mechanický stuhový stav měl být zkonstruován v roce 1548 v Gdansku. Poháněl se kývavým pohybem bidla.[11] V polovině 18. století vynalezl Francouz Vaucancon ústrojí (princip rack and pinion), kterým se uvádí člunek po dráze paprsku do kývavého pohybu a z roku 1845 pochází patent Angličana Gratrixe vertikálně pohyblivý paprsek. Dva nebo více paprsků nad sebou vedou člunky tak, že zanášejí útek synchronně vedle sebe nebo v jednom sledu po sobě do prošlupu. Stroj pracuje s cca 200 obrátkami za minutu.[12] Tato konstrukce umožňuje výrobu extrémně hustých a 3D tkanin,[13] stroj je vhodný také např. k výrobě hadicových filtrů, speciálně tvarovaných těsnění, cévních protéz aj.[14]
Podle výsledků výzkumu ve 2. dekádě 21. století je člunkový stuhový stroj se žakárovým ústrojím považován za nejvhodnější zařízení k výrobě složitých 3D textilií v porovnání s dosud známými technikami (široké tkaniny, pleteniny aj).[15]
Galerie člunkových strojů
Vynálezce člunkového tkacího stroje Edmund Cartwright (1743–1823)
Člunky s útkovými cívkami
Člunek stuhařského tkacího stroje
Soukání útku pro člunkový tkací stroj
Člunkový stroj s bubnovým zásobníkem útkových cívek
Člunkový stroj s automatickým soukáním a výměnou útkových cívek
Tkaní na stuhových strojích z 1. poloviny 20 . století
Stuhařský stroj se 4 prošlupy nad sebou (2. polovina 20. století)
Odkazy
Reference
↑ Kießling/Matthes: Textil- Fachwörterbuch, Berlin 1993, ISBN3-7949-0546-6, str. 414
↑Unifil [online]. Trademarkia, 2020 [cit. 2020-11-22]. [UNIFIL Trademark of Universal Winding Company Serial Number: 71634502 :: Trademarkia Trademarks Dostupné online]. (anglicky))
↑ Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981, str. 660-670
↑Government weaving loom [online]. YouTube, 2008-12-09 [cit. 2020-11-22]. [Government weaving loom near Geejgerh Sikandra, India - YouTube Dostupné online]. (anglicky))
↑ Talavášek: Tkalcovská příručka, SNTL Praha 1980, str. 596
↑Power Loom [online]. Inventgen, 2019-12-30 [cit. 2020-11-22]. [How Invention of Power Loom Changed the World - InventGEN (inventiongen.com) Dostupné online]. (anglicky))
↑Indian power loom industry [online]. Fibre2Fashion, 2007 [cit. 2020-11-22]. [Indian power loom industry: an overview - Free Industry Articles - Fibre2fashion.com - Fibre2Fashion Dostupné online]. (anglicky))
↑Knowledge about Shuttle Loom [online]. Sourcify China, 2023-04-19
datum přístupu = 2024-07-15. Dostupné online. (anglicky)