Čchin-cung (čínsky pchin-jinem Qīnzōng, znaky 欽宗; 23. května 1100 – 14. června 1156), vlastním jménem Čao Chuan (čínsky pchin-jinem Zhào Huán, znaky zjednodušené 赵桓, tradiční 趙桓), z dynastie Sung v letech 1126–1127 vládl čínské říši Sung. Nastoupil po abdikaci jeho otce, císaře Chuej-cunga, během džürčenského vpádu do Číny. Po roce vlády při dalším útoku vojska džürčenské říše Ťin dobyla sungské hlavní město Kchaj-feng a zajala císaře i s celým dvorem. Čchin-cung byl zbaven císařské hodnosti a odvlečen do severního Mandžuska, kde dožil jako markýz Čung-chun.
Život
Čchin-cung byl nejstarší syn sungského císaře Chuej-cunga a jedné z jeho vedlejších manželek příjmením Wang (王), posmrtně poctěné titulem císařovna Sien-kung (顯恭皇后, 1084–1108).
Na trůn nastoupil za dramatických okolností. Roku 1126 armády džürčenské říše Ťin zaútočily na říši Sung, přičemž postoupily až k sungskému hlavnímu městu Kchaj-fengu. Císař Chuej-cung pověřil Li kanga (李綱) řešením problémů s Džürčeny a odstoupil ve prospěch svého syna a následníka trůnu. Čchin-cungse však neukázal být schopným vůdcem, chybně se rozhodoval a nakonec odvolal Li Kanga v naději na mírová jednání. Džürčeni se o mír nezajímali a znova zaútočili, oblehli Kchaj-feng a 9. ledna 1127 metropoli dobyli. Císař padl do zajetí, stejně tak i jeho otec a desítky dvořanů a úředníků.
Čching-cung a jeho otec byli 20. března 1127 zbaveni hodností a titulů a poníženi do stavu prostých poddaných. Po několika týdnech, 13. května 1127, byl odeslán do severního Mandžuska. Ťinský císař udělil roku 1128 Čchin-cungovi a jeho otci nízké tituly, Čchin-cung se stal markýzem Čung-chun (重昏侯, doslova „těžce zmatený markýz“), Chuej-cung markýzem Chun-te (昏德侯, doslova „markýz zmatené ctnosti“).[1]
Roku 1141, kdy probíhala mírová jednání mezi říšemi Ťin a Sung, ťinská vláda udělila Čchin-cungovi neutrálně znějící vyšší titul vévoda komandérie Tchien-šun (天水郡公), podle komandérie na horním toku řeky Wej, dnes v Kan-su). Chuej-cung současně (posmrtně) obdržel titul kníže komandérie Tchien-šun (天水郡王).[1] Čchin-cung žil v mandžuském vyhnanství do roku 1156, kdy zemřel,[2] přičemž Ťinům sloužil jako nástroj k tlaku na sungskou vládu.[1]
Rodina
Hodnost císařovny držela Čchin-cungova první manželka příjmením Ču (朱, 1102–1127), posmrtným jménem císařovna Žen-chuaj (仁懷皇后), která spáchala sebevraždu při dobytí Kchaj-fengu Džürčeny.
Synové a dcera Čchin-cunga:
- Čao Čchen (赵谌, 1117–?), od dubna 1126 korunní princ (皇太子, chuang-tchaj-c’)
- Čao Ťin (赵谨, 1127–?),
- Čao Sün (赵训, 1129–?),
- princezna Žou-ťia (柔嘉公主, 1121–?).
Odkazy
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Emperor Qinzong of Song na anglické Wikipedii a 宋钦宗 na čínské Wikipedii.
- ↑ a b c FRANKE, Herbert. The Chin dynasty. In: TWITCHETT, Denis; FAIRBANK, John K. The Cambridge History of China, Vol. 6 Alien regimes and border states, 907—1368. 1. vyd. Cambridge, New York, Melbourne, Madrid, Cape Town, Singapore, Sao Paulo: Cambridge University Press, 1994. [Dále jen Franke]. ISBN 978-0-521-24331-5, ISBN 0-521-24331-9. S. 215–320, na s. 232–233. (anglicky)
- ↑ Franke, s. 234.
Literatura
- TWITCHETT, Denis; SMITH, Paul Jakov. The Cambridge History of China, Vol. 5 Part One: The Five Dynasties and Sung China And Its Precursors, 907-1279 AD. 1. vyd. Cambridge, New York, Melbourne, Madrid, Cape Town, Singapore, Sao Paulo, Delhi: Cambridge University Press, 2009. 1128 s. ISBN 0521812488, ISBN 978-0521812481. (anglicky)
Externí odkazy
