PROFILPELAJAR.COM

Čandraján-1
COSPAR	2008-052A
Katalogové číslo	33405
Start	22. říjen 2008, 06:20:00 UTC
Kosmodrom	Šríharikota
Nosná raketa	PSLV-XL
Stav objektu	na oběžné dráze Měsíce, ztraceno spojení
Provozovatel	ISRO
Výrobce	Indická kosmická agentura
Druh	komplex pro výzkum Měsíce
Program	program Čandraján
Hmotnost	1153 kg orbiter; 523 kg sonda
MIP (Moon Impact Probe)
Druh	dopadová sonda (impaktor)
Cíl	měsíční povrch v oblasti jižního pólu
Oddělení	14. listopadu 2008 14:36 UTC
Dopad	14. listopadu 2008 15:01 UTC
Stav	zničen nárazem
Provozovatel	Indická kosmická agentura
Hmotnost	29 kg
Oficiální web	https://www.isro.gov.in/Spacecraft/chandrayaan-1
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čandraján-1 (v sanskrtu चन्द्रयान-१ tj. „Měsíční loď 1“, v anglickém přepisu Chandrayaan-1) byla první indická sonda, kterou Indická kosmická agentura (ISRO) vyslala na oběžnou dráhu Měsíce, aby během dvou let otestovala indické technologie a prováděla zde vědecký výzkum. Start sondy se uskutečnil v říjnu 2008 z indického kosmodromu Šríharikota s pomocí nosiče PSLV-XL.

Program mise

Plánovaná doba provozu byla dva roky, během nichž se měla vyzkoušet funkčnost samotné sondy a bylo naplánováno podrobné snímkování povrchu Měsíce ve viditelné, rentgenové, infračervené a gama části spektra.^[1]

Sonda MIP

V horní části sondy Čandraján-1 byla umístěna dopadová sonda MIP (Moon Impact Probe). Kvádr o hmotnosti 29 kg a o rozměrech 375 x 375 x 470 mm byl vybaven vlastním motorem na tuhá paliva. Na jeho palubě byla umístěna videokamera, radarový výškoměr a hmotový spektrometr, který zkoumal stopy lunární atmosféry při sestupu.^[1]^[2]

Zařízení bylo z mateřské sondy vypuštěno 14. listopadu 2008 proti povrchu Měsíce v oblasti jeho jižního pólu.^[3] Prach a dopadem vyvržené horniny byly zkoumány přístroji mateřské sondy. Sonda MIP byla dopadem zničena.

Konstrukce

Tříose stabilizovaná sonda měla nepravidelný tvar se zhruba krychlovou základní částí o hraně přibližně 1,5 m. Byla vybavena jedním rozkládacím a výklopným panelem fotovoltaických baterií dodávajícím maximálně 700 W elektrické energie a dobíjejícím lithium-iontové akumulátorové baterie. Startovací hmotnost sondy vč. dvou pomocných raket a paliva byla 1304 kg, počáteční hmotnost na oběžné dráze kolem Měsíce byla 590 kg.^[3]

Orientaci v prostoru zajišťovala dvě hvězdná čidla a systém gyroskopů. Větší změny orientace, korekce dráhy a navedení na oběžnou dráhu Měsíce prováděla sada pomocných motorků a hlavní motor LAM (Liquid Apogee Motor) o tahu 440 N. Spojení se Zemí se dělo přes otočnou parabolickou anténu o průměru 70 cm.^[3] Sonda byla vybavena výkonným počítačem.

Přístrojové vybavení

Sonda byla vybavena přístroji, zajišťujícími řadu experimentů:^[3]

panchromatická mapovací kamera TMC (Terrain Mapping Camera) – šíře záběru 20 km, maximální prostorové rozlišení 5 m (Indie)
hyperspektrální kamera pro viditelnou a blízkou infračervenou oblast HySI (Hyperspectral Imager) – zjišťování mineralogického složení lunárního povrchu (Indie)
laserový lokátor LLRI (Lunar Laser Ranging Instrument) – pro měření výšky sondy nad měsíčním povrchem (Indie)
spektrometr HEX (High Energy X-ray Spectrometer) – pro oblast tvrdého rentgenového záření (20 až 250 keV) (Indie)
zobrazující spektrometr C1XS (Chadrayaan-1 Imaging X-ray Spectrometer) – pro zjišťování chemického složení měsíčního povrchu (stanovení prvků Mg, Al, Si, Fe, Ti) (ESA, Velká Británie, Indie)
spektrometr SIR-2 (SMART Near Infrared Spectrometer) – pro zjišťování mineralogického složení měsíčního povrchu (ESA, Německo)
detektor nízkoenergetických atomů SARA (Sub-keV Atom Reflecting Analyzer) – pro zjišťování chemického a mineralogického složení měsíčního povrchu (ESA, Švédsko, Indie)
detektor kosmického záření RADOM (Radiation Dose Monitor) (Bulharsko)
radiolokátor se syntetickou aperturou MiniSAR (Mini Synthetic Aperture Radar) – určený především pro detekci podpovrchového vodního ledu (NASA, USA)
zobrazující spektrometr M3 (Moon Mineralogy Mapper) – pro studium mineralogického složení měsíčního povrchu a hledání případných stop vody (NASA, USA).

Průběh mise

Po startu byla sonda během 17 minut uvedena na oběžnou dráhu Země, která se postupně s pomocí motorku stále upravovala, až 3. listopadu 2008 přešla na dráhu k Měsíci. 8. listopadu byla navedena na oběžnou dráhu Měsíce. Dne 14. listopadu^[4] se ze sondy oddělil 34 kilogramový^[5] modul, který následně úspěšně přistál na měsíčním povrchu.

Vlivem sluneční aktivity došlo ke spálení jednoho z senzorů a bylo nutné sondu vyvést z oběžné dráhy 100 na zvýšených 200 km nad povrchem.

Dne 28. srpna 2009 řídící středisko ztratilo se sondou spojení a ta byla prohlášena za ztracenou. Mise tím byla předčasně ukončena.^[6]

Poznámky

Tento text nebo jeho část byla převzata z článku 2008-052A - Chandrayaan 1 (verze 2009-08-30 12:48:38 UT) uveřejněného na stránkách SPACE 40, jehož autorem je Antonín Vítek (licence GFDL a CC-BY-SA 3.0, povolení autora).

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b HOLUB, Aleš. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. Rev. 2008-11-15 [cit. 2011-01-08]. Kapitola Sonda Chandrayaan-1. Dostupné online.
↑ HAVLÍČEK, Antonín. MIP [online]. Databáze kosmických sond pro průzkum těles sluneční soustavy, rev. 2008-10-26 [cit. 2012-01-08]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c ^d VÍTEK, Antonín. SPACE 40. Velká encyklopedie družic a kosmických sond [online]. Rev. 2009-8-30 [cit. 2012-01-08]. Kapitola 2008-052A - Chandrayaan 1. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-16.
↑ Archivovaná kopie. www.ctv.ca [online]. [cit. 2009-01-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-05-29.
↑ http://digiweb.ihned.cz/c1-30346240-indie-pristala-na-mesici-jako-ctvrta-mocnost-v-historii
↑ Konec mise