PROFILPELAJAR.COM

Ötztaler Alpen; Ötztalské Alpy
	Wildspitze - 3 770 m n. m.
Nejvyšší bod	3770 m n. m. (Wildspitze)
Nadřazená jednotka	Východní Alpy
Sousední; jednotky	Silvretta, Zillertalské Alpy, Stubaiské Alpy, Ortles, Sarntalské Alpy
Světadíl	Evropa
Stát	Rakousko; Itálie
Horniny	rula, břidlice, žula, slída, křemen, živec
Povodí	Inn, Adige
Souřadnice	46°53′49″ s. š., 10°52′31″ v. d.
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ötztalské Alpy jsou významným alpským pohořím. Leží na území Rakouska (Ötztaler Alpen) a na území Itálie (Alpi Venoste). Na italskou stranu hory zasahují zhruba třetinou své rozlohy (celkem 2850 km²). Ötztalské Alpy jsou nejmohutněji zaledněným pohořím Východních Alp. Ledovce zaujímají plochu více než 350 km²; největší z nich, Gepatschferner, je svou délkou 9,5 km jedním z největších ledovců Východních Alp. Nachází se zde 130 vrcholů vyšších 3000 m. Nejvyšším vrcholem je trojvrchol Wildspitze (3770 m).

Geologie

Geologické složení je podobné jako u jiných vysokých pohoří Centrálních krystalických Alp. Mimo dominantní ruly jej v jižní části budují také dolomity a mramory.

Poloha

Pohoří Ötztalské Alpy se rozkládá jižně od řeky Inn, které jej zároveň odděluje od západně ležící skupiny Samnaunské Alpy. Jižní geografickou hranicí je údolí Vinschgau (Val Venosta). Turisticky a komunikačně významné údolí Ötztal odděluje Ötztalské Alpy od Stubaiských Alp. na východě.

Vodopis

Největší vodní plochou v Ötztalských Alpách jsou jezero Reschensee, přehradní nádrž Stausee Gepatsch a menší Vernagt-Stausee. Řeky odvodňující všechna rakouská údolí pohoří (Ötztaler Ache, Pitze, Fagge) se vlévají do řeky Innu. O odvodnění jižních (italských) údolí se starají řeky Passer, Karlinbach, Saldurbach či Rio Fosse, odvádějící vodu do italské řeky Adige.

Členění pohoří

Rakouská část

Pohoří podle reliéfu dělíme na několik skupin. Na prvním místě to je hlavní hřeben Hauptkamm (Hintere Schwarze), z něhož v uzlovém bodě na vrcholu Palla Bianca vybíhá severním směrem nejvýznamnější vysoká rozsocha Weisskamm (Wildspitze). Mezi údolím Pitztal a Ötztal se táhne skalnatý hřeben Geigenkamm (Hohe Geige), který až na malé výjimky postrádá ledovce. Další příčný hřeben Kaunergrat (Watzespitze) leží mezi Pitztalským údolím a údolím Kaunertal. Západně od Kaunertalu leží poslední dvě horské skupiny rakouské části hor, Glockturmkamm (Glockturm) a menší skupina Naudere Berge (Mittlerer Seekarkopf).

Italská část

Mezi údolími Valle Lunga a Val Senales leží plošně největší masiv Salurnkamm (Catena di Salurna) s druhým nejvyšším vrcholem Ötztalských Alp Palla Bianca (3738m). Západně od údolí Senales a jižně od hlavního hřebene leží málo navštěvovaná skupina Texelgruppe (Monte Rosso). Na severu se nachází ještě malý, ale zajímavý masiv Plaineiler Berge (Monti di Planoi).

Významné vrcholy Ötztalských Alp

V Ötztalských Alpách je na 700 výškových bodů označených jako vrcholy. Nejvýznamnější z nich jsou uvedeny v následující tabulce.

Vrchol	Nadmořská výška (m)
Wildspitze	3774
Weisskugel (Palla Bianca)	3738
Hinterer Brochkogel	3624
Hintere Schwärze	3628
Similaun	3606
Vorderer Brochkogel	3562
Grosser Ramolkogel	3549
Schalfkogel	3537
Watzespitze	3537
Hochvernagtspitze	3535
Fineilspitze	3522
Mutmalspitze	3518
Fluchtkogel	3497
Hochwilde	3480
Hinterer Seelenkogel	3472
Kreuzspitze	3455
Bliggspitze	3453
Salurnspitze	3434
Verpeilspitze	3423
Hochvernagtwand	3400
Hohe Geige	3395
Saykogel	3360
Glockturm	3353
Rofelewand	3353
Sexegertenspitze	3350
Luibiskogel	3112
Fundusfeiler	3079

Infrastruktura

Ötztalské Alpy mají velmi dobře vybudovanou infrastrukturu a dopravní tepny vedoucí do nitra hor jsou snad nejvíce rozvinuty ze všech velkých tyrolských pohoří. Přímo pod hlavní alpský hřeben zabíhají od severu dlouhá údolí s kvalitními silnicemi. To platí především o údolích Kaunertal, Pitztal a Venter Tal. Tento strategický přístup se však také negativně podepsal na tváři krajiny vybudováním gigantických lyžařských oblastí, které výrazně narušují horskou přírodu.

Turistika a historie

Turistika má v oblasti dlouholetou tradici. První chaty byly stavěny již na konci 19. století. O pradávném lidském působení svědčí rovněž senzační nález mumifikovaných zbytků lovce (Ötzi) z doby bronzové v sedle Tisenjoch v září roku 1991 (dnes uloženo v jihotyrolském archeologickém muzeu v Bolzanu). Mnohotvárný vývoj, dvojjazyčnost a pestré kulturní prostředí má na svědomí nebývale velký počet kulturních a světských památek. V údolí Venosta je nejvíce hradů a klášterů v celém Jižním Tyrolsku.

Významné horské chaty

Většina chat v oblasti patří rakouskému Alpskému spolku Alpenverein nebo italskému CAI (Club Alpino Italiano).

Hauptkamm: Zwickauer Hütte (2979 m), Settinger Hütte (2875 m), Similaun Hütte (3016 m), Rif.Bellavista (2842 m), Martin Busch Hütte (2501 m), Hochwilde Hütte (2866 m)
Weisskam : Bresslauer Hütte (2844 m), Taschachhaus (2432 m), Vernagt Hütte (2755 m), Brandenburger Haus (3274 m)
Geigenkamm : Braunschweiger Haus (2758 m), Chemnitzer Hütte (2323 m), Frischmann Hütte (2192 m)
Kaunergrat : Verpeil Hütte (2016 m), Kaunergrat Hütte (2817 m), Riffelsee Hütte (2018 m),
Salurnkamm : Weisskugelhütte (2542 m), Hinterberger Hütte (2538 m)
Texelgruppe : Masogelato Eishof (2071 m), Rif. Petrarca (2875 m), Lodner Haus (2259 m)
Nauderer Berge : Hohenzollernhaus (2123 m)

Turistická střediska

Mapy

Kompass č. 43 (Ötztalské Alpy) - 1:50000, č. 52 (Vinschgau/Val Venosta) - 1:50000
Freytag a Berndt č. S2 (Vinschgau) - 1:50000, č. 251 (Ötztal/Pitztal/Kaunertal) - 1:50000
Tabacco č. 04 (Val Senales) - 1:25000
AV Karte č. 30/6 (Wildspitze) - 1:25000, č. 30/1 (Ötztaler Alpen - Gurgl) - 1:25000)