PROFILPELAJAR.COM

Émile Gaboriau
Émile Gaboriau
	Émile Gaboriau
Narození	9. listopadu 1832; Saujon, Francie
Úmrtí	28. září 1873 (ve věku 40 let); Paříž, Francie
Místo pohřbení	Jonzac
Povolání	spisovatel
Žánr	detektivní román
Významná díla	Případ vdovy Lerougeové,; Zločin v Orcivalu,; Akta č. 113; Pan Lecoq
Vlivy	Edgar Allan Poe; Paul Féval starší
Vliv na	Sir Arthur Conan Doyle
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Émile Gaboriau (9. listopadu 1835, Saujon, Charente-Maritime – 28. září 1873, Paříž) byl francouzský spisovatel a novinář, jeden z průkopníků detektivní literatury, v jehož díle vrcholí proměna povídky s kriminální tematikou v román.^[1]^[2]

Život

Émile Gaboriau se Narodil v malém městečku Saujon v departmentu Charente-Maritime. Střední školu vychodil v Jonzacu, krátce pracoval jako písař v kanceláři notáře, v roce 1852 vstoupil do armády a sloužil v Africe. Po čtyřech letech se vrátil do Paříže a snažil se uchytit jako novinář.^[3] Cestu k literatuře mu otevřela právě žurnalistika a také to, že se stal tajemníkem Paula Févala staršího.^[1]^[2]

Začal psát pro noviny a časopisy romány na pokračování. Skutečný úspěch mu pak přinesl jeho detektivní román z roku 1866 L'Affaire Lerouge (Případ vdovy Lerougeové), ve kterém pod vlivem Edgara Allana Poea a jeho detektiva C. Augusta Dupina představil světu mladého policistu pana Lecoqa, který se stal hrdinou všech jeho dalších detektivních knih. V nich vytvořil skutečný detektivní román s propracovanou technikou logického rozvíjení zápletky i jejího řešení.^[1]^[2]

Gaboriau zemřel v sedmatřiceti letech na plicní embolii.^[3]

Dílo

Pan Lecoq

Vytvořením policisty pana Gastona Lecoqa (francouzsky Monsieur Lecoq) se Gaboriau stal předchůdcem Lerouxe a Leblanca a jedním z průkopníků detektivní literatury vůbec.^[1] Vzorem pro vytvoření této postavy byl jednak detektiv C. Auguste Dupin z povídek Edgara Allana Poea, jednak detektiv Gregory Temple a vyšetřující soudce Remy d'Arx z románového cyklu Černé hábity od Paula Févala staršího (přičemž Lecoq je jméno jednoho ze zlotřilců z tohoto cyklu) a jednak Eugène-François Vidocq, původně zločinec, později policista a tajný agent, který se stal zakladatelem a velitelem Brigade de Sûreté, první moderní policejní organizace ve Francii. Lecoqova postava se pak stala vzorem pro postavu Sherlocka Holmese Sira Arthura Conana Doyla, která však svého předchůdce naprosto zastínila.^[3]

O Lecoqovi napsal Gaboriau pět románů:

L’Affaire Lerouge (1866, Případ vdovy Lerougeové), česky také jako Osudnou stopu, Jeho poslední případ nebo jako Otec Tabaret. Vyšetřovatelem záhadné vraždy je v tomto románu sice detektiv-amatér otec Tabaret, ale pan Lecoq se zde již objevuje v epizodní roli.
Le Crime d’Orcival (1867, Zločin v Orcivalu), česky též jako V bludišti vášně nebo jako Ženy oklamané, román, ve kterém se Lecoq již jako hlavní vyšetřovatel snaží objasnit případ záhadné vraždy hraběnky de Trémorel.
Le Dossier No. 113 (1867, Akta č. 113), česky také jako Zločin v bankovním domě. Román líčí pátrání po pachateli krádeže tří set padesáti tisíc franků v bankovním domě pařížského bankéře.
Les Esclaves de Paris (1868, Otroci Paříže), česky jako Upíři velkoměsta, román, ve kterém Lecoq opouští Sûreté.
Monsieur Lecoq (1869, Pan Lecoq), dvoudílný román líčící Lecoqův první případ.

Další díla

L'Ancien Figaro 1861).
Les Cotillons célèbres (1861).
Le Treizième Hussards (1861, Třináct husarů).
Mariages d'aventure (1862).
Les Gens de Bureau (1862, Lidé úřadu).
Les Comédiennes adorées (1863).
La Vie infernale (1870, Pekelný život).
La Dégringolade (1871).
La Clique dorée (1871).
La Corde au cou (1873, V oprátce), detektivní román.
L'Argent des autres (1873).
Le Petit Vieux des Batignolles (1876, Malý stařeček batignollský), posmrtně vydaná sbírka povídek:
- Le Petit Vieux des Batignolles,
- Une disparition (Zmizení), povídka, ve které vystupuje Lecoq,^[4]
- Maudite maison (Prokletý dům),
- Casta vixit,
- La Soutane de Nessus,
- Bonheur passe richesse.
Le Capitaine Coutanceau (1878, Kapitán Coutanceau), posmrtně.
Les Amours d'une empoisonneuse (1881), posmrtně.

Adaptace

Literatura

Existuje několik dalších Lecoqových dobrodružství od jiných autorů:

Fortune du Boisgobey: Le Vieillesse de Monsieur Lecoq (1878, Stáří pana Lecoqa).
William Busnach a Henri Chabrillat: La Fille de Monsieur Lecoq (1886, Dcera pana Lecoqa).
Ernest A. Young: File No. 114: A Sequel to File No. 113 (1886, Akta č. 114).
V časopise La Fée au Vitriol vyšly roku 1908 od anonymního autora paměti Lecoqova syna Luciena, také policisty.
Jean Kéry: Le Dernier Dossier de M. Lecoq (1952, Poslední případ pana Lecoqa).

Film

L'affaire d'Orcival (1914, Zločin v Orcivalu), francouzský němý film, režie Gérard Bourgeois.
Monsieur Lecoq (1914, Pan Lecoq), francouzský němý film, režie Maurice Tourneur.
Monsieur Lecoq (1915, Pan Lecoq), americký němý film, režie Maurice Tourneur.
File No. 113 (1915, Akta č. 113), americký němý film,
La maison du passeur (1915), francouzský němý film, režie Gérard Bourgeois.
The Family Stain (1915), americký němý film podle románu Případ vdovy Lerougeové, režie Will S. Davis.
The Evil Women Do (1916), americký němý film podle románu La Clique dorée, režie Rupert Julian.
Le capitaine noir (1917, Černý kapitán), francouzský němý film podle románu Kapitán Coutanceau, režie Gérard Bourgeois.
Thou Shalt Not Steal (1917), americký němý film podle románu Akta č. 113, režie William Nigh.
File 113 (1933, Akta č. 113), americký film, režie Chester M. Franklin.
Monsieur Lecocq (1975), pátá část francouzského televizního seriálu Les grands détectives (Velcí detektivové), režie Jean Herman.
Der Strick um den Hals (1975, V oprátce), třídílný německý televizní film, režie Wilhelm Semmelroth.
Le petit vieux des Batignolles (2009, Malý stařeček batignollský), šestá část francouzského televizního seriálu Contes et nouvelles du XIXe siècle (Povídky a novely 19. století), režie Claude Chabrol.

Česká vydání

Osudnou stopou, Národní tiskárna a nakladatelstvo, Praha 1890, přeložil Josef Honc.
Otec Tabaret, Ferdinand Boháček, Jevíčko na Moravě 1904, znovu 1907.
V bludišti vášně, Ignác Leopold Kober, Praha 1905, přeložil Pavel Projsa.
Ženy oklamané, JUDr. Edvard J. Baštýř a spol., Praha 1909, přeložil Julius Pašek.
Případ vdovy Lerougeové, Národní politika, Praha 1924, přeložil Vladislav Jarolím, románová příloha.
Pan Lecoq, František Borový, Praha 1927, přeložil Vítězslav Unzeitig.
Jeho poslední případ, Český deník, Plzeň 1928, románová příloha.
Akta č. 113, František Borový, Praha 1929, přeložil Vladislav Štverák.
Upíři velkoměsta, Vladislav Jarolím, Praha 1931, přeložil Vladislav Jarolím.
Zločin v Orcivalu, Antonín Svěcený, Praha 1934, přeložil Vilém Haney.
Zločin v Orcivalu, Mladá fronta, Praha 1960, přeložila Eva Sgallová, znovu 1964.
Případ vdovy Lerougeové, SNKLU, Praha 1965, přeložila Eva Outratová.
Zločin v bankovním domě, Albatros, Praha 1969, převyprávěl Gustav Francl.

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d Slovník francouzských spisovatelů, Odeon, Praha 1966, str. 264.
↑ ^a ^b ^c Slovník francouzsky píšících spisovatelů, Libri, Praha 2002, str. 295-296.
↑ ^a ^b ^c http://www.online-literature.com/gaboriau/
↑ http://www.coolfrenchcomics.com/lecoq.htm