Západní fronta (první světová válka)

Západní fonta
konflikt: První světová válka
ilustrační obrázek
ilustrační obrázek

Trvání3. srpna 1914 – 11. listopadu 1918
MístoBelgie, severovýchodní Francie
VýsledekVítězství Dohody, zánik Německého císařství, Versailleská smlouva
Strany
Francie Francie
BelgieBelgie Belgie
Britské impériumBritské impérium Britské impérium
Ruské impérium Rusko (1916–1917)
Portugalsko Portugalsko (1916–1918)
USA USA (1917–18)
Italské království Itálie (1918)
Čechy Československé legie (1918)
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko (1914 - 1915; 1918)
Velitelé
Francie Joseph Joffre
Francie Robert Nivelle
Francie Philippe Pétain
Francie Ferdinand Foch
Spojené království John French
Spojené království Douglas Haig
USA John Pershing
Belgie Albert I.
Německá říše Helmuth von Moltke
Německá říše Erich von Falkenhayn
Německá říše Paul von Hindenburg
Německá říše Erich Ludendorff
Německá říše Wilhelm Groener
Ztráty
7,947,000 mrtvých, raněných, zajatých či nezvěstných [1] 5,603,000 mrtvých, raněných, zajatých či nezvěstných

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Západní fronta byla válečná fronta probíhající během první světové války v západní Evropě. Na území Belgie a severovýchodní Francie se na ní střetla vojska Německé říše s armádami Francie, Belgie, Velké Británie, USA a dalších států Dohody. Válečné operace na západě začaly 1. srpna 1914, když německé jednotky vstoupily na půdu neutrálního Lucemburska. 3. srpna pak Německo vyhlásilo válku Francii a při svém útoku porušilo i belgickou neutralitu, což vedlo k vyhlášení války Spojené království. Německá armáda rychle obsadila většinu Belgie, probila se hluboko na francouzské území a dokonce ohrozila Paříž. Francouzi podpoření britskými silami dokázali vyčerpané útočníky zastavit v září 1914 v bitvě na řece Marně.[2]

Následovala série výpadů, označovaná jako závod k moři, kdy se obě strany neúspěšně snažily o obchvat. Ohromné ztráty při každé útočné operaci ale vedly k patové situaci. Prakticky až do konce války pak na západní frontě probíhaly krvavé statické boje v zákopových liniích, kdy ani jedna ze stran nedokázala uskutečnit průlom.[3] Oblast mezi nepřátelskými liniemi známá jako území nikoho byla zcela zdevastována nasazením obrovského množství dělostřelectva. Západní fronta procházející od hranic neutrálního Švýcarska, krajem Champagne, údolím Sommy a skrze flanderské pláně až k belgickému pobřeží měřila více než 600 km.[4]

Západní fronta se stala hlavním a rozhodujícím bojištěm první světové války.[5] Bylo zde nasazeno obrovské množství vojáků a obě strany zaznamenaly strašné ztráty. Při pokusech o průlom se v bitvách koncentrovalo dělostřelectvo a došlo k testování a využití zcela nových zbraní. Letecké jednotky Dohody i Německa bombardovaly frontové linie i zázemí a Německo v druhé bitvě u Yper poprvé ve větším měřítku využilo bojový plyn. Britové pak v roce 1916 nasadili do boje první tanky.[6] Typickou bitvou opotřebovávací války na západě se stala bitva u Verdunu trvající po většinu roku 1916. Očekávaný výsledek nepřinesly ani krvavé útoky Dohody během bitvy na Sommě a Nivellovy ofenzívy. Po rozkladu Ruského impéria přesunuly Ústřední mocnosti většinu uvolněných jednotek na počátku roku 1918 právě na západní frontu, kde německá armáda zahájila jarní Ludendorfovu ofenzívu. Znovu byla ohrožena Paříž, avšak po vyčerpání útočících jednotek a následném protiútoku Dohody došlo ke kolapsu německých sil.[7] Po druhé bitvě na Marně a zahájení Stodenní ofenzívy se německá obrana zhroutila a Německo bylo donuceno žádat o přímeří. Příměří z Compiègne, které vstoupilo v platnost 11. listopadu, ukončilo nejen boje na západní frontě, ale představuje i oficiální konec celého konfliktu.[8]

Úvodní německý plán

Na západní frontě mělo dojít podle německého velitelství k rozhodujícímu boji. Dle Schlieffenova plánu měla německá armáda obejít francouzská obranná postavení ve východní Francii skrze neutrální Belgii. Armády měly původně postupovat na západ a poté se stočit na jih, obsadit Paříž a obklíčit hlavní francouzské síly ve Vogézách. Francie se pak měla vzdát, což by umožnilo Německu přesunout své síly na východní bojiště s Ruskem.

1918

Poté, co se na přelomu let 1917 a 1918 v důsledku Říjnové revoluce zhroutila Východní fronta a byl podepsán Brestlitevský mír, nemuseli Němci udržovat na východě příliš velké vojsko a začali přesouvat vojsko na západ.[9] Tyto síly se zapojily do Ludendorffovy ofenzívy, která začala 21. března 1918 a málem zvrátila průběh války ve prospěch Německa. Postup Němců zastavilo až nasazení amerických jednotek.[9]

Mapy

Odkazy

Reference

  1. McRandle, James H.; Quirk, James. The Blood Test Revisited: A New Look at German Casualty Counts in World War I. The Journal of Military History. 2006, s. 667–701. Dostupné online [cit. 2008-07-28]. DOI 10.1353/jmh.2006.0180. —see table 12 for authors conclusion. The author states that the Sanitats were never upgraded after initial reporting and thus did not include wounded who later died nor MIA who later turned out to be KIA. However the Sanitats include lightly wounded, and thus give an accurate overall casualty figure for the German forces on the western front comparable with how the allies recorded casualties, even if the specific's such as KIA and WIA are not reliable in the Sanitats.
  2. WILLMOTT, H. P. První světová válka. Praha: Euromedia Group - Knižní klub, 2005. 319 s. ISBN 80-242-1228-5. S. 40–43. [Dále jen: Willmott (2005)]. 
  3. Willmott (2005), s. 59–63.
  4. BILTON, David. Německá armáda na západní frontě 1917-1918 : unikátní fotografie z válečných archivů. Brno: Jota, 2013. 190 s. ISBN 978-80-7462-303-5. S. 7. [Dále jen: Bilton (2013)]. 
  5. Bilton (2013), s. 8.
  6. KERSHAW, Ian. Do pekel a zpět : Evropa 1914-1949. Praha: Argo, 2017. 526 s. ISBN 978-80-257-2301-2. S. 58. [Dále jen: Kershaw (2017)]. 
  7. Willmott (2005), s. 252–259.
  8. Kershaw (2017), s. 72–73.
  9. a b PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 37–40. 

Literatura

  • BILTON, David. Německá armáda na západní frontě 1917-1918: unikátní fotografie z válečných archivů. Brno: Jota, 2013. 190 s. ISBN 978-80-7462-303-5. 
  • FERGUSON, Niall. Nešťastná válka. Praha: Dokořán, 2004. 487 s. ISBN 80-86569-56-X. 
  • GILBERT, Martin. První světová válka: úplná historie. Praha: BB/art, 2005. 759 s. ISBN 80-7341-563-1. 
  • SHEFFIELD, Gary. Válka na západní frontě. V zákopech 1. světové války. Brno: Computer Press, 2009. 229 s. ISBN 978-80-251-1879-5. 
  • KEEGAN, John. První světová válka. Praha ; Plzeň: Beta-Dobrovský ; Ševčík, 2003. 383 s. ISBN 80-7291-070-1. 
  • LIDDELL HART, Basil Henry. Historie první světové války. Brno: Jota, 2001. 503 s. ISBN 80-7217-164-X. 
  • WESTWELL, Ian. První světová válka den po dni. Praha: Naše vojsko, 2013. 192 s. ISBN 978-80-206-1351-6. 
  • WESTWELL, Ian. I. světová válka: vyčerpávající popis průběhu I. světové války, doplněný analýzami rozhodujících střetnutí a přelomových bitev. Praha: Fortuna Libri, 2009. 256 s. ISBN 978-80-7321-505-7. 
  • WILLMOTT, H. P. První světová válka. Praha: Euromedia Group - Knižní klub, 2005. 319 s. ISBN 80-242-1228-5. 
  • MARIA REMARQUE, Erich. Na západní frontě klid

Související články

Externí odkazy