PROFILPELAJAR.COM

Zoborožec srílanský
	Zoborožec srílanský
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	ptáci (Aves);
Podtřída	letci (Neognathae);
Řád	zoborožci (Bucerotiformes);
Čeleď	zoborožcovití (Bucerotidae);
Rod	zoborožec (Ocyceros);
Binomické jméno
	Ocyceros gingalensis; (Shaw, 1812)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zoborožec srílanský (Ocyceros gingalensis) je druh zoborožce, který je endemický Šrí Lance.

Systematika

Zoborožce srílanského formálně popsal v roce 1812 anglický přírodovědec George Shaw.^[2]^[3] Druh se řadí do rodu Ocyceros; jedná se o monotypický taxon.^[3]

Výskyt

Jak už druhový název napovídá, zoborožec srílanský se vyskytuje pouze na Šrí Lance, kde obývá různé druhy habitatů od nížinatých pralesů po kopcovité oblasti se sekundárním lesem.^[4] Spolu se zoborožcem malabarským (Anthracoceros coronatus) se jedná o jediné dva zástupce zoborožců na Šrí Lance. Zoborožec srílanský je jediný endemitní zoborožec Šrí Lanky.^[5]

Popis

Jedná se o menší druh zoborožce dosahující délky těla kolem 45 cm. Výraznou dominantou těla je silný zobák, na němž je posazena nízká přilbice. Jak přilbice, tak zobák jsou krémové; kořen horní čelisti a spodní hřeben spodní čelisti jsou u samce černé černé. Kolem oka prosvítá neopeřená holá tmavě fialová kůže. Duhovky samce jsou červené, nohy šedozelené. Samec má hlavu, krk a svrchní partie tmavě šedé, přičemž brka jsou bílá, což lze docela dobře vidět pouhým okem. Spodina je jinak světlá, spodní krovky ocasní rezavé. Ruční a loketní letky jsou černošedé, přičemž ruční letky jsou na konečcích a u báze bílé. Ocas je černošedý a vyjma prostředního páru ocasních per jsou všechna ocasní pera zakončena bíle. Samice je v opeření stejná jako samec, avšak je velikostně o něco menší a výrazněji menší je i její přiblice. Její zobák je černý s krémovým pruhem u kořene horní čelisti. Samičiny duhovky jsou hnědé.^[6]^[7]

Biologie

Živí se převážně ovocem jako jsou fíky, avšak dokáže pozřít řadu jiných nativních i pěstovaných druhů ovoce. Nezřídka pozře i něco živočišného, lze jmenovat štíry, velký hmyz, plazy nebo hlodavce. Mimo hnízdění žije potulným životem, kdy se pohybuje napříč lesem ve snaze nalézt vhodnou potravu.^[7]

Hnízdění

Zahnizďuje v dutinách stromů od března do července, někdy i ještě později. Vedle přirozených dutin může využívat i dutiny vydlabané jinými druhy ptáků jako jsou datli. Samice se zazdí na hnízdě a snese 1–3 vejce, načež je krmena po celou dobu inkubace i výchovy mláďat samcem pomocí regurgitace potravy. Inkubace trvá kolem 28–30 dní. Asi 4 týdny po vyklubání mláďat samice opouští hnízdo a za další 4 týdnu z hnízda vyletí i ptáčata.^[7]

Ohrožení a početnost

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje zoborožce srílanského za málo dotčený druh. Celková početnost druhu nebyla kvantifikována, avšak zoborožec je místně popisován jako běžný a často se vyskytuje i v kultivovaných habitatech jako jsou zahrady, což poukazuje na dobrou adaptaci na kulturní krajinu.^[4]

Odkazy

Reference

↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
↑ SHAW, George; SHAW, George; GRIFFITH. General zoology, or Systematic natural history. London: Printed for G. Kearsley, 1812. Dostupné online. DOI 10.5962/bhl.title.1593. S. 37.
↑ ^a ^b Mousebirds, Cuckoo Roller, trogons, hoopoes, hornbills. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.2 [cit. 2023-11-04]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b Ocyceros gingalensis [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2020 [cit. 2023-11-12]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2020-3.RLTS.T22682425A184955003.en. (anglicky)
↑ WIJERATHNE, Iresha; WICKRAMASINGHE, Sriyani. Behavioral Pattern of Endemic Sri Lanka Grey Hornbill (Ocyceros gingalensis) within the Breeding and Nonbreeding Seasons. International Journal of Biodiversity. 2018-03-11, roč. 2018, s. e9509785. Dostupné online [cit. 2023-11-13]. ISSN 2314-4149. DOI 10.1155/2018/9509785. (anglicky)
↑ KEMP, Alan C.; WOODCOCK, Martin W. The hornbills: Bucerotiformes. Oxford, New York, Tokyo: Oxford University Press, 1995. Dostupné online. ISBN 019857729X. S. 155-156. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c POONSWAD, Pilai; KEMP, Alan; STRANGE, Morten. Hornbills of the World – A Photographic Guide. Singapore: Draco Publishing, 2013. Dostupné online. ISBN 978-981-07-3528-9. S. 154-155. (anglicky)

Literatura

KEMP, Alan C.; WOODCOCK, Martin W. The hornbills: Bucerotiformes. Oxford, New York, Tokyo: Oxford University Press, 1995. Dostupné online. ISBN 019857729X. (anglicky)
POONSWAD, Pilai; KEMP, Alan; STRANGE, Morten. Hornbills of the World – A Photographic Guide. Singapore: Draco Publishing, 2013. Dostupné online. ISBN 978-981-07-3528-9. (anglicky)