Způsob artikulace: třená souhláska (frikativa), patřící mezi sykavky. Vytváří se pomocí úžiny (konstrikce), která se staví do proudu vzduchu, čímž vzniká šum – od toho též označení úžinová souhláska (konstriktiva).
Místo artikulace:retroflexní souhláska. Úžina se vytváří mezi jazykem a dásňovým obloukem. Špička jazyka je obrácena směrem dozadu (dochází k prohnutí jazyka). Nedochází k přiblížení hřbetu jazyka k tvrdému patru jako u ʒ.
Znělost: znělá souhláska – při artikulaci hlasivky kmitají. Neznělým protějškem je ʂ.
Ústní souhláska – vzduch prochází při artikulaci ústní dutinou.
Středová souhláska – vzduch proudí převážně přes střed jazyka spíše než přes jeho boky.
V češtině se tato hláska nevyskytuje. Srovnej se /ž/ [ʒ].
V jiných jazycích
Polština
V polštině je tato hláska zaznamenávána jako tzv. tvrdé Ż, ż (srovnej měkké ź [ʑ]) i spřežkouRz, rz. Po tom písmenu a té spřežce se nikdy nepíše měkké /i/.
Jiné slovanské jazyky
Jako retroflexní se obvykle popisuje i slovenskéŽ, ž nebo ruskéЖ, ж, které se od českého /ž/ liší.
Švédština
V některých švédskýchnářečích (střední Švédsko) se takto vyslovuje psané /r/ na začátku slov. Tato výslovnost však není považována za standardní.
Tato stránka obsahuje fonetické informace ve znacích IPA, které se nemusí v některých prohlížečích zobrazovat správně. Tam, kde se symboly objevují ve dvojicích, znak vpravo označuje znělou souhlásku. Šedá pole označují pulmonické artikulace, které jsou považovány za nerealizovatelné.