Zlatý potok v Pošumaví je přírodní památka ve správních územích obcí Chroboly, Mičovice, Nebahovy a Vitějovice v okrese Prachatice v Jihočeském kraji. Vyhlášena byla k ochraně společenstev v nivě Zlatého potoka s výskytem vzácných druhů rostlin a živočichů.
Historie
Údolní niva Zlatého potoka sloužila až do začátku druhé poloviny dvacátého století k zemědělství. Většina pozemků byla využívána jako louky, zatímco na údolních svazích se pásl dobytek. Ve druhé polovině dvacátého století hospodaření na vlhkých pozemcích skončilo a ty postupně zarostly náletovými dřevinami. Došlo tak k úbytku druhově pestrých biotopů. Samotný tok Zlatého potoka má přirozené koryto a nízká míra eutrofizace v jeho povodí umožňuje negativní procesy zvrátit.[2]
Potok využívá Střední rybářská škola Vodňany k výukovým účelům. Okrajově zastoupené lesy v chráněném území jsou, s výjimkou olšin, součástí běžných hospodářských lesů s velkým zastoupením smrku ztepilého a borovice lesní.[2]
Chráněné území vyhlásil Krajský úřad Jihočeského kraje v kategorii přírodní památka s účinností od 26. října 2023.[3]
Přírodní poměry
Přírodní památka s rozlohou 88,77 hektaru leží v katastrálních územích Frantoly, Chroboly, Kralovice, Lažišťka a Vitějovice.[3] Nachází se v údolní nivě Zlatého potoka mezi Chroboly a Vitějovicemi. Chráněné území je dlouhé asi osm kilometrů. Jeho plocha je silnicemi a areálem Forkova mlýna rozdělena do několika částí.[5] Přírodní památka se částečně překrývá se stejnojmennou evropsky významnou lokalitou.[3]
Abiotické poměry
Údolí potoka se nachází v prachatické části jihočeského granulitového masivu. Geologické podloží je tvořené granulitem a biotitickým granulitem. Horniny jsou překryté naplavenými sedimenty a holocénními hlínami. V geomorfologickém členění Česka přírodní památka leží v celku Šumavské podhůří, podcelku Prachatická hornatina a okrsku Žernovická vrchovina.[6] Nachází se v nadmořské výšce 512–658 metrů.[3] Údolní svahy jsou strmé, ale skalní výchozy se v nich objevují výjimečně. Převládajícím půdním typem je glej typický, který místy přechází ke gleji organozemnímu a v nejníže položeném úseku u Vitějovic se objevuje fluvizem pseudoglejová.
V rámci Quittovy klasifikace podnebí se přírodní památka nachází z větší části v mírně teplé oblasti MT3,[6] pro niž jsou typické průměrné teploty −3 až −4 °C v lednu a 16–17 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 600–750 milimetrů, počet letních dnů je dvacet až třicet, počet mrazových dnů se pohybuje od 130 do 160 a sněhová pokrývka zde leží 60–100 dnů v roce.[7]
Flóra
Z ohrožených a pozornost vyžadujících druhů v chráněném území roste oměj pestrý (Aconitum variegatum), kosatec sibiřský (Iris sibirica), hojný je zvonečník černý (Phyteuma nigrum), na dvou místech tužebníkových lad se objevují menší porosty vachty trojlisté (Menyanthes trifoliata) a v jižním cípu se nachází větší populace srpice barvířské (Serratula tinctoria). Na zbytcích pastvin roste asi dvanáct přestárlých jedinců jalovce obecného (Juniperus communis).
Fauna
Ze zástupců hmyzu je u Frantol doložena populace páskovce kroužkovaného (Cordulegaster boltonii). V roce 2019 byl ve střední části území zaznamenán výskyt motýlů modráska očkovaného (Phengaris teleius), modráska bahenního (Phengaris nausithous) a v jižní části perleťovce mokřadního (Boloria eunomia).
Údolí poskytuje životní prostor populaci stovek jedinců čolka horského (Ichthyosaura alpestris). Z obojživelníků byl dále prokázán výskyt skokana hnědého (Rana temporaria), skokana štíhlého (Rana dalmatina) a ropuchy obecné (Bufo bufo).
Přímo v potoce přežívají staří, reprodukce neschopní jedinci perlorodky říční (Margaritifera margaritifera). Naopak vitální populace zde mají vranka obecná (Cottus gobio), mihule potoční (Lampetra planeri) a střevle potoční (Phoxinus phoxinus). Předpokládá se také existence životaschopné populace mníka jednovousého (Lota lota).
Ochrana přírody
Předmětem ochrany jsou ekosystémy mezofilních ovsíkových luk (asi třetina rozlohy), suchých smilkových trávníků (2 % rozlohy), střídavě vlhkých bezkolencových luk (2 % rozlohy), tužebníkových lad (5 % rozlohy) a potočního olšového luhu (asi 35 % rozlohy). Součástí předmětu ochrany je řada vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. Cílem ochranných opatření je zachování a obnova uvedených společenstev a prosperující populace přítomných druhů.
Přístup
Údolím Zlatého potoka vede přibližně v úseku mezi Frantoly a Vitějovicemi zeleně značená turistická trasa.[5]
Reference
- ↑ Digitální registr Ústředního seznamu ochrany přírody. Dostupné online. [cit. 2023-11-02].
- ↑ a b Plán péče na období 2022–2031 pro přírodní památky Zlatý potok v Pošumaví [PDF online]. Agentura ochrany přírody a krajiny, 2023-10-16 [cit. 2024-11-30]. S. 24. Dále jen Plán péče (2022–2031). Dostupné online.
- ↑ a b c d Zlatý potok v Pošumaví [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2024-11-30]. Dostupné online.
- ↑ a b Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2024-12-01]. Dostupné online.
- ↑ a b Přírodní poměry. Geomorfologie, klimatické oblasti [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2024-12-01]. Dostupné online.
- ↑ VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 427. Journal of Maps [PDF online]. Katedra geoinformatiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, 2013-05-13 [cit. 2020-07-22]. Čís. 3, s. 427. Dostupné online. DOI 10.1080/17445647.2013.800827. (anglicky)
