Barbora Zita Pallavicini, rozená Pallavicini Borbála Zita (* 5. ledna1971, Budapešť) je česko-maďarská příležitostná televizní komentátorka a herečka, pracovala také jako manažerka modelingové agentury.[1]
Zita strávila dětství střídavě v Praze nebo na venkově s matkou, nevlastním otcem a mladší sestrou. Ve své životopisné knize vzpomíná mimo jiné na pražskou školu, na balet a na hodiny gymnastiky v oddílu Sparta Praha, kde ji trénovala Věra Čáslavská.[3] U matky se prý projevovala duševní nemoc (bipolární porucha), která posléze Zitu donutila k odchodu. Přestěhovala se tedy k babičce Judit Székely do Budapešti, kde studovala balet, avšak utrpěla zranění, kvůli kterému byla nucena kariéru ukončit.
V roce 1989 emigrovala do Kanady za otcem a jeho druhou manželkou Agnes Timár. V Toronta pracovala postupně jako prodavačka, letuška a statistka u divadla. V roce 1990 se vrátila do Prahy, kde se seznámila se s Johnem Casablancasem, spolumajitelem agentury American Elite Modeling, který jí nabídl práci manažerky a bydlení. Svou matku zastihla jen krátce, než ta byla za nevyjasněných okolností zavražděna na Silvestra roku 1991.[4]
V roce 1995 se poprvé vdala za Rakušana Haralda Weidlera z Vídně, v roce 2015 se provdala za Oliviera Tondola. Má 2 nemanželské děti, syna Eduarda a dceru Lavinii. Za otce svého syna Eduarda označila knížete Karla Schwarzenberga, s nímž udržovala 6 let poměr.[5] Výsledky DNA testu však potvrdily, že Karel Schwarzenberg otcem není.
Rodina a památky
Zita po otci pochází z prastarého lombardského rodu Pallaviciniů, kteří užívali od 12. století titul markrabě. Rod se od středověku rozrostl do několika rodových větví nejen v Itálii, ale také v Uhrách se sídly v Čechách (Dašice na Královéhradecku) a na Moravě (Jemnice, posledním majitelem zámku byl do konce druhé světové války bratr Zitina pradědečka Alfons Pallavicini (1883–1958)).
Rodina získala roku 1803 uherský indigenát, roku 1811 český inkolát a roku 1843 byla povýšena do hraběcího stavu.[6]
Zitin dědeček z otcovy strany byl Antal Pallavicini (1922–1957), major maďarské armády, dal se za druhé světové války přejmenovat na Pálinkás, roku 1944 přešel na stranu protifašistického odboje a později byl zajat Rudou armádou; přidal se k NKVD. Po Maďarském povstání v roce 1956 byl zatčen a v prosinci 1957 popraven. Jeho rodiči byli György Pallavicini (kterého odvlekli ruští vojáci za druhé světové války a není známo místo jeho hrobu),[7] prababičkou Zity byla Barbora Andrássy, hraběnka Csíksentkirály z Krásné Hôrky v okrese Rožňava na Slovensku. Matka Györgye Pallaviciniho byla dcerou soudce György Mailátha, který bydlel v Maďarsku. Hraběnka Barbora Andrássy byla vnučkou státníka Gyuly Andrássyho z Miercurea-Ciucu a Krásné Hôrky.
Zita Pallavicini udržuje památku svých předků, otevřela památník svého dědečka Györgyho a odhalila jeho sochu v muzeu v Móra. Podílí se také na renovaci Andrássyovského hradu v Tiszadobu v severovýchodním Maďarsku.
Dílo
Memoáry
Zita Pallavicini: Deník šílené markraběnky. Z maďarštiny přeložila Tatiana Notinová. Nakladatelství Garamond Praha 2019; stran 184; ISBN978-80-7407-442-4