Zemědělský dvůr Dřevíč (k.ú. Kozojedy 30, okr. Rakovník) byl pravděpodobně původně poplužní dvůr, později využívaný jako běžný hospodářský dvůr šlechtického velkostatku. Památkově chráněn je od roku 1992.[1]
Popis území
samota DřevíčPřístupová cesta k areálu dvoraDetail ohradní zdi zemědělského dvora
Samota Dřevíč s hospodářským dvorem (statkem), hájovna Obora a kostelík sv. Václava stojí poblíž archeologické lokality Dřevíč v blízkosti obce Kozojedy na vrcholu částečně zalesněného kopce (765 metrů) obtékaného na západě Pochválovským a na severu a východě Vinařickým potokem. Stávalo zde raně středověké hradiště Dřevíč z 10. až 12. století, zůstaly jen nepatrné zbytky valů.[2]Archeologická lokalita byla poprvé badateli uváděna v roce 1868, při stavbě kostela svatého Václava bylo objeveno starobylé pohřebiště. Hradiště prozkoumal v roce 1950 archeolog Antonín Knor. V sedmdesátých letech 20. století zde byly nalezeny středověké keramické střepy a zlomek železného nožíku. V roce 2002 byly náhodně nalezeny dvě slovanské spony ze slitiny mosazi a bronzu z první poloviny 7. století.[3][4]
Vzhledem k poloze hradiště na pomezí česko-luckém je jednou z nedoložených archeologických domněnek, zda to nebylo hradiště lucké.[5]
Historie
Původ dvora pravděpodobně souvisí s nedalekým hradištěm Dřevíč. Měl snad funkci poplužního dvora příslušejícího k hradišti. Dosud nebyl proveden důkladný archeologický výzkum a bez něho není předpoklad středověkého dvora prokazatelný. Současná zástavba pochází asi z konce 17. nebo počátku 18. století, kdy panství vlastnil rod Schütz von Leupoldsheim. Dvůr byl přestavován a doplňován v průběhu 18. a 19. století. Novější přístavky z konce 19. století nejsou významné.[1]
Komplex budov rozlehlého areálu bývalého hospodářského dvora je situován o samotě. Kolem areálu prochází červeně značená turistická trasa, od obce Kozojedy je areál vzdálen asi dva kilometry a půl kilometru od archeologické lokality prehistorického a slovanského hradiště Dřevíč.
Dvůr vcelku pravidelné čtvercové dispozice leží na okraji lesa na poměrně prudkém svahu od vrchu Dřevíč s hradištěm.
Ve středu rozlehlého převážně travnatého dvora vyvěrá pramen. Dvůr je po obvodu uzavřen budovami a ohradní zdí s dvěma branami tak, že dvůr je průjezdný. Na severní straně dvora stojí obytný dům, vedle něj v rohu je vjezdová pilířová brána. Na západní straně je bývalý ovčín se sušárnou chmele, postavenou později. U ovčína jsou malé přístavky chlívků a přístřešků. Uvnitř ohrazeného areálu jsou další budovy: bývalý chlév, stáje, kůlna, velká stodola a druhá vjezdová brána. Hlavní budovy jsou vystavěny z neomítnuté opuky získané z nedalekých lomů na svazích přírodního parku v pohoří Džbán. Kamenné zdivo je místy doplněno cihlami.[1]
Současný stav
Od roku 1984 je objekt v soukromých rukou a je využíván jako rekreační objekt. Na opravené zdi jsou k vidění sochařské skulptury včetně dřevěné lodě Archa, umístěné původně na poli před areálem dvora.
Mimo areál hospodářského dvora stojí jedno obytné stavení.
Reference
↑ abcZemědělský dvůr Dřevíč [online]. Národní památkový ústav [cit. 2023-01-22]. Dostupné online.
↑LUTOVSKÝ, Michal. Po stopách prvních Přemyslovců. Díl II. Léta krize a obnovy (972–1012). Praha: Libri, 2008. 282 s. ISBN978-80-7277-231-5. Kapitola Dřevíč, s. 223.
↑BUBENÍK, Josef. Archeologické prameny k dějinám osídlení Čech v 7. až polovině 9. století: (katalog nalezišť). Praha: Archeologický ústav AV ČR, 1997. ISBN 80-86124-02-9.
