Prostor hradiště byl osídlen už v neolitu, době bronzové a halštatské. Ze starší doby bronzové pochází nálezy příslušející únětické kultuře (bronzová jehlice, pohřeb skrčené kostry s trepanovanou lebkou). Osídlení v období knovízské kultury a v době halštatské dokládají keramické střepy, skleněný korál a snad také trojice kostrových hrobů. V jednom z nich byl nalezen bronzový tordovaný náramek či nákrčník.[2]
Zda byla plošina v některém z pravěkých období opevněna, není jisté, ale je možné, že základy pravěkého opevnění jsou překryté valy raně středověkého původu.[2] Opevnění je doloženo až v době hradištní, kdy zde v desátém až dvanáctém století existovalo přemyslovské hradiště. Na počátku snad patřilo k bodům střežícím obchodní cestu z Poohří do Prahy, ale v jedenáctém století se stalo jedním z center hradské soustavy. Ze dvanáctého století pochází zpráva o dřevíčské provincii a z roku 1175 zmínka o Petrovi, prefektovi z Dřevíče (Petrus prefectus de Dreuuic).[3]
K Dřevíči se váže popis událostí během bojů o knížecí trůn z roku 1004 v Kosmově kronice české. Podle ní kníže Oldřich„…vešel do velmi pevného hradu Dřevíč…“, odkud se poté vypravil k Praze. Kosmas však nejspíše zaměnil knížete Jaromíra za Oldřicha a oním pevným hradem byl spíše Žatec.[4]
Výzkumy
První archeologický výzkum na hradišti provedl Antonín Knor v roce 1950. Jeho sonda položená napříč hradištěm doložila existenci pohřebiště z jedenáctého a dvanáctého století. Kostrové hroby na něm byly překryté kamennými deskami, a na jedné z nich byl vytesán kříž.[2] Další pískovcová náhrobní deska s rozměry 160 × 60 × 20 centimetrů byla nalezena při orbě v roce 1971.[5]
Od roku 2010 zde pravidelně po orbě provádí výzkum muzeum v Rakovníku. Výzkum v roce 2020 v prostoru louky kolem kaple a hájovny přinesl velké množství kovových nálezů z doby bronzové, doby laténské, doby římské i raného středověku. Nalezeny byly mince, bronzové spony, bronzová zdobená kování, záušnice a další.[6] Tyto nálezy ukazují na mimořádný význam prostoru v pravěku i době hradištní a kontakty zdejšího osídlení s jižní i západní Evropou.
Stavební podoba
Strmý západní svah plošiny s hradištěm
Hradiště s rozlohou jedenáct až dvanáct hektarů bylo postaveno na strmými svahy ohraničeném výběžku jedné z plošin Džbánu v nadmořské výšce dosahující až 465 metrů.[2] Původně bývalo dvoudílné, ale vnitřní příčné opevnění zaniklo a bylo odhaleno až leteckou archeologií. Hradby obvodového opevnění se dochovaly v podobě valů na severní a východní straně a v blízkosti brány na jižním okraji.[7] Výška valů se pohybuje od tří do šesti metrů[7] a šířka u paty v rozmezí sedm až šestnáct metrů.[8] Vstup do hradiště, zvaný Železná vrata, pravděpodobně býval v jižním cípu, kde se východní val stáčí k západu. Mezi ním a okrajovým srázem na západě tak zůstává pouze deset metrů široký prostor. V severovýchodní části vybíhají po svahu dolů dvě souběžná ramena valu, jejichž funkcí byla ochrana prostoru s vodním zdrojem, ale je také možné, že zde bývala další brána nebo předhradí.[8]
Kaple svatého Václava
Kaple svatého Václava
V severní části hradiště stojí barokní kaple svatého Václava z konce sedmnáctého století.[9] V době života hradiště se v jejím místě nejspíše nacházel dvorec a nějaká církevní stavba.[10] Kaple má obdélný půdorys a trojboké zakončení. Vznikla zmenšením větší stavby, jejíž loď byla zbourána v letech 1892–1893. Dochované průčelí je novobarokní. Zdůrazňuje jej lizénový rámec s obdélným portálem a trojúhelníkový štít. Uvnitř kaple se nachází rámový oltář s velkolistým akantem z doby okolo roku 1700 s rokokovoumenzou.[9]
Přístup
Hradiště je volně přístupné po červeně značené turistické trase ze Smilovic do Vinařic.[11] Cesta do hradiště vstupuje Železnými vraty, vede po západním okraji a opouští jej podél opevnění vodního zdroje na severovýchodě. Na úbočí kopce se zde nachází památkově chráněný dvůr Dřevíč.[10] Druhá, zeleně značená, turistická trase vede k Železným vratům od východu přes národní přírodní rezervaci Malý a Velký štít ze Žerotína.[11]
↑ abcdČTVERÁK, Vladimír; LUTOVSKÝ, Michal; SLABINA, Miloslav; SMEJTEK, Lubor. Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha: Libri, 2003. 432 s. ISBN80-7277-173-6. Kapitola Kozojedy, s. 149–150.
↑LUTOVSKÝ, Michal. Po stopách prvních Přemyslovců. Díl II. Léta krize a obnovy (972–1012). Praha: Libri, 2008. 282 s. ISBN978-80-7277-231-5. Kapitola Dřevíč, s. 223. Dále jen Lutovský (2008).
↑BEZÁKOVÁ, Jana; BLAŽKOVÁ, Kateřina. Hradiště Dřevíč jako sídelní a správní centrum regionu Rakovnicka a Lounska (k. ú. Kozojedy, okr. Rakovník). Poohří. 2023, roč. 11, s. 36–37. ISSN2571-3674.
Blažková, Kateřina: Nové nálezy z hradiště Dřevíč a přilehlého okolí v hraniční oblasti okresů Rakovník a Louny, in :Sborník ke 125. výročí založení Oblastního muzea v Lounech. K poctě PhDr. Bedřicha Štaubera, Louny 2014, s. 56–63.
Blažková, Kateřina a kol.: Zlomek sámánovské mince objevený na hradišti Dřevíč (okr. Rakovník) v kontextu raně středověkých českých a moravských nálezů islámského stříbra, Numismatický sborník 28, 2014, č. 1, s. 43–56.
Blažková, Kateřina a kol.: Středověký olověný amulet z hradiště Dřevíč, Archeologické rozhledy 69, 2017, č. 1, s. 121–142.
Blažková, Kateřina a kol.: Královské klenoty ze Mšece a Řevničova. Unikátní nálezy z období stěhování národů ze středních Čech, Rakovník 2023.
BUBENÍK, Josef. Slovanské osídlení středního Poohří. Praha: Archeologický ústav ČSAV Praha, 1988. 286 s. Dostupné online.
LUTOVSKÝ, Michal. Po stopách prvních Přemyslovců. Díl II. Léta krize a obnovy (972–1012). Praha: Libri, 2008. 282 s. ISBN978-80-7277-231-5. Kapitola Dřevíč, s. 218–225.
Profantová, Naďa, Stolz D., Nový relikviářový křížek z hradiště Dřevíč, in: P. Maříková Vlčková (ed.), My Things Changed Things. Social Development and Cultural Exchange in Prehistory, Antiquity and the Middle Ages, Praha 2009, s. 199–210.
Profantová Naďa a kol., Kovové ozdoby a mince z hradiště Dřevíč, okr. Rakovník, Archeologie západních Čech 4, 2012, s. 29–36.
