PROFILPELAJAR.COM

Zdeněk Míka
Zdeněk Míka
Narození	25. října 1919
Úmrtí	9. září 2000 (ve věku 80 let); Praha
Povolání	herec, režisér, filmový režisér, filmový scenárista, učitel a divadelní režisér
Ocenění	zasloužilý umělec (1973); Řád práce (1973)
Politická strana	Komunistická strana Československa
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Zdeněk Míka (25. října 1919, Lipence u Zbraslavi – 9. září 2000, Praha) byl český divadelní a filmový režisér, divadelní ředitel, dramaturg, vysokoškolský pedagog a herec.

Studium a divadelní začátky

Absolvoval gymnázium a začal studovat na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Po uzavření vysokých škol nacisty v roce 1939 začal navštěvovat Hereckou školu E.F.Buriana v D 40 a hrál na scéně pro děti a mládež "d 41", vytvořené E. F. Burianem v roce 1940 u jeho divadla D 41.

Činnost za války

Byl levicově orientován. Za války se scházel ilegálně s dalšími mladými komunisty v bytě manželů Bendových v areálu ústavu v Praze-Bohnicích^[1]. Po likvidaci Burianova D 41 jej zaměstnala Míla Mellanová spolu s dalšími někdejšími posluchači Herecké školy E. F. Buriana (V.Brodský, S.Zázvorková, V. Podzimek aj.) v Pražském dětském divadle. Od roku 1941 působil jako herec a tanečník v divadle Větrník Josefa Šmídy, odkud odešel na podzim 1942, přesto zde v únoru 1943 ještě vystoupil v obnovené inscenaci hry Růže ran. V divadle měl přezdívku Mikin^[2]. Přechodně pak spolupracoval s Dvořákovým Divadélkem ve Smetanově muzeu a na počátku roku 1944 byl členem Pražského divadelního studia, pobočné scény Pražského divadla pro mládež^[3].

Poválečné působení

V květnových dnech roku 1945 založil hereckou skupinu Obratník, kde se sdružili levicoví divadelníci a tato skupina provozovala pouliční divadlo a vyjížděla na venkov. V létě 1945 se pak stala součástí Divadla mladých pionýrů^[4]. V roce 1946 režíroval v Divadle pod Plachtou a ve Vesnickém divadle^[5], později se stal režisérem (1946) a ředitelem (1947–1949) Divadla pracujících ve Zlíně. Po nástupu do Zlína vytvořil v divadle Studio mladých. V polovině roku 1949 odešel do Prahy jako ústřední dramaturg Československého státního filmu na Barrandově. Mezi léty 1950–1955 byl ředitelem a uměleckým vedoucím Státního divadla v Brně^[6]. Následně působil jako ředitel Městského divadla v Kolíně (1955–1960) a v letech 1960–1970 byl režisérem v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích.

V období normalizace, v roce 1970, se stal ředitelem pražského Divadla na Vinohradech a zde vytrval až do ledna roku 1988, kdy byl vystřídán Františkem Laurinem^[7].

V sedmdesátých létech působil rovněž jako filmový a televizní režisér, vystoupil i jako herec v několika epizodních filmových rolích.

Aktivně působil ve Svazu československých dramatických umělců a v letech 1971–1981 byl za KSČ poslancem České národní rady.

Divadelní režie, výběr

1945 Jaroslav Pokorný, Jiří Dalík: Ejhle, město!, Obratník
1945 Radim Tomášek: Viděno zblízka, Obratník
1946 V. A. Krylov: Medvěd námluvčím, Divadlo pod Plachtou
1946 A. P. Čechov: Medvěd, Divadlo pod Plachtou
1946 G. J. Gradov: Směšná práce, Divadlo pod Plachtou
1946 E. Bozděch: Dobrodruzi, Vesnické divadlo (Z.Míka jako asistent režiséra F.Smažíka)
1946 František Langer: Grandhotel Nevada, Vesnické divadlo
1946 A. N. Arbuzov: Daleká cesta, Studio mladých při Divadle pracujících Zlín
1947 Zdeněk Bláha: Hodí se žít, Divadlo pracujících Zlín
1947 T. Svatopluk: Botostroj, Divadlo pracujících Zlín
1947 L. Pazourek: Rozkaz, Divadlo pracujících Zlín
1950 Milan Jariš: 15. březen, Státní divadlo Brno
1951 Antonín Zápotocký: Bouřlivý rok, Státní divadlo Brno
1952 František Rachlík, Theodor Balk: Prodaná země, Státní divadlo Brno
1953 Milan Jariš: Boleslav I, Státní divadlo Brno
1971 Boris Vasiljev, Vladimír Horáček: Andělé, Divadlo na Vinohradech
1973 M. M. Roščin: Valentin a Valentina, Divadlo na Vinohradech
1974 T. Svatopluk, J. Kubát: Skandál v Březůvce, Divadlo na Vinohradech
1974 V. S. Rozov: Neklidný den, neklidná noc, Divadlo na Vinohradech
1976 Karel Čapek: Věc Makropulos, Divadlo na Vinohradech
1978 Peter Hacks: Rozhovor v domě Steinových o nepřítomném panu Goethovi, Divadlo na Vinohradech
1982 Jan Jílek: Diamantoví kluci, Divadlo na Vinohradech
1985 Jan Jílek: Rafani, Divadlo na Vinohradech
1986 Jan Jílek: Já chci žít znovu, Divadlo na Vinohradech

Divadelní role, výběr

1941 Vlámská lid. hra/Druhý lit. večer: Lancelot a Alexandrina, Rytíř, divadlo Větrník, režie Josef Šmída
1942 Básně německého baroku/Třetí lit. večer: Růže ran, básník, divadlo Větrník, režie Josef Šmída
1942 Jaroslav Pokorný/Čtvrtý lit. večer: Písně Omara pijáka, Starší, divadlo Větrník, režie Josef Šmída

Filmové režie, výběr

1974 Generál chudých (TV film)
1979 Tchán
1980 Ten svetr si nesvlíkej
1983 Oči pro pláč

Rozhlasová režie, výběr

1977 Z víry lidu všeho – pásmo veršů, sestavil Donát Šajner; vydal Supraphon ve spolupráci se Svazem spisovatelů

Ocenění

1973 titul zasloužilý umělec
1973 Řád práce

Odkazy

Reference

↑ Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 42
↑ Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 55, 62
↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 526, 532, 536
↑ Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 30, ISBN 978-80-200-1502-0
↑ František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 266, 303
↑ Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 233, 315, ISBN 978-80-200-1502-0
↑ Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 111, 193, ISBN 978-80-239-9604-3

Literatura

Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 194
František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 244
František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 59, 155, 385
Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 30, 97, 101–2, 143–4, 152, 190, 233, 271–2, 282, 315, 330, 337, 384, 432, ISBN 978-80-200-1502-0
Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 35, 40–42, 45, 55, 62, 71–2, 190
Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 526, 532, 536, 538–9
František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 266, 303–4, 307, 311
Jaroslav Pucherna a kol.: Přijelo divadlo, vyd. Orbis pro Státní zájezdové divadlo, Praha, 1961, str. 188–9
Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 103, 109, 111, 185–8, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 106, ISBN 80-207-0485-X
Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 303, ISBN 80-85625-19-9
Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 139–141, 157, ISBN 978-80-239-9603-6