Zavíječ voskový
Dospělý motýl
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	členovci (Arthropoda)
Podkmen	šestinozí (Hexapoda)
Třída	hmyz (Insekta)
Řád	motýli (Lepidoptera)
Čeleď	zavíječovití (Pyralidae)
Rod	zavíječ (Galleria)
Binomické jméno
Galleria mellonella Linaeus, 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zavíječ voskový (Galleria mellonella Linaeus, 1758) je drobný motýl z rodu zavíječovitých. Jde o běžného škůdce ve včelařských provozech. Svým vývojem je vázán na prostředí včelího úlu. Enzymatická výbava jeho trávicí soustavy umožňuje trávení včelího vosku – po chemické stránce komplikované a těžko odbouratelné struktury.^[1] Dokáže strávit dokonce i polyethylen, jeden z nejběžnějších plastů. Tato jeho unikátní vlastnost je předmětem vědeckého výzkumu.^[2][3]

Motýl zavíječe voskového je dlouhý 8-16 mm o rozpětí křídel až 38 mm.

Po spáření naklade samička do trhlinek a štěrbin ve stěnách úlu vajíčka. Po pěti dnech se líhnou velmi pohyblivé larvičky. V úlu se rozptýlí a zavrtají do voskového díla. Nejprve vykousávají chodbičky ve středové ose plástu (v mezistěně). Později konzumují i voskové přihrádky buněk, až z plástu zůstane chumáč pavučiny a trusu. Během svého vývoje se larvy sedmkrát svlékají. Po celé vývojové období larvy produkují snovacími žlázami hedvábné vlákno. Hedvábí slouží jako vystýlka ve vykousaných chodbičkách ve včelích plástech. Včely nemohou vystýlku nijak překonat a larvy jsou před nimi v bezpečí. V závěrečné fázi před zakuklením se larvy zapřádají do pevného zámotku pro podobný ochranný účel. Vylíhlý dospělec už potravu nepřijímá. Jeho jediným posláním je spáření a nakladení vajíček.

V přirozeném ekosystému má zavíječ nezastupitelnou roli při odbourávání voskové hmoty. Včelí vosk je organická látka vykazující vysokou odolnost proti rozkladu.

V podmínkách umělého chovu včel se zavíječ neváže jen na prostředí úlu, ale napadá též plásty uskladněné mimo úl.

Účinná ochrana proti nežádoucímu přemnožení zavíječe:

• chov zdravých a silných včelstev – včely samy dokáží udržet populaci zavíječe v únosné míře
• vyřazování a neodkladné zpracování (roztavení) starých plástů
• skladování prázdných plástů (souší) v úlových nástavcích na volném prostranství (průvan)
• uzavřené prostory s uskladněnými plásty nutno sířit několikrát během roku (kromě zimního období). Síření provádíme třikrát v 7-10 denním intervalu.

Zavíječ voskový je významným objektem základního výzkumu v experimentální entomologii. Tento motýl je využíván jako modelový organismus v laboratořích zabývajících se výzkumem fyziologie, biochemie, patologie a metabolismu hmyzu. Zavíječ voskový je citlivý na hmyzí hormony (ekdysteroidy, juvenilní hormony, bílkovinné neurohormony). Je proto vhodným objektem pro studium hmyzí metamorfózy. Oblíbenost zavíječe pro výše zmiňované výzkumy je podmíněna též snadným chovem v umělých podmínkách. Jako krmení stačí med, včelí vosk a obilný šrot.^[1]

V podstatě náhodou se přišlo na to, že housenky zavíječe jsou schopny požírat polyethylen a možná i některé jiné plasty. Produkují při tom alkohol ethylenglykol. Housenky likvidují tento plast podstatně rychleji, než všechny dosud zjištěné organismy (většinou různé bakterie). Pokusy ukázaly, že 100 jedinců je schopno výrazně „prožrat“ jeden polyethylenový sáček v řádu hodin.^[3] Na trávení plastů se podílí chemikálie obsažené v trávicím traktu housenky, nikoliv bakteriální mikroflóra.^[4]

• VESELÝ, Vladimír. Včelařství. Praha: Brázda, 2003. ISBN 80-209-0320-8. Kapitola Škůdci včely medonosné, s. 226–227. 

• Včela medonosná

• Obrázky, zvuky či videa k tématu zavíječ voskový na Wikimedia Commons
• Škůdci.com
• Masarykova univerzita – publikační činnost Stále stejný zavíječ voskový?
• Housenka, která žere plast, má zachránit lidstvo. Může ho ale i zničit, ČT24, 27. dubna 2017