Zaha Hadid

Zaha Hadid
Zaha Hadid v roce 2013 v Baku
Zaha Hadid v roce 2013 v Baku
Narození31. října 1950
Bagdád
IrákIrák Irák
Úmrtí31. března 2016 (ve věku 65 let)
Miami
USAUSA USA
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
Místo pohřbeníBrookwoodský hřbitov
Alma materArchitectural Association School of Architecture (1972–1977)
Americká univerzita v Bejrútu
Berkhamsted School
Povoláníarchitektka, designérka, vysokoškolská učitelka, designérka šperků, umělkyně, sochařka a malířka
RodičeMohammed Ali Haded
PříbuzníFoulath Hadid (bratr)
Významná dílaLondýnské centrum plaveckých sportů
Centrum Hejdar Alijev
Guangzhou Opera House
Contemporary Arts Center
Dubai Opera House
… více na Wikidatech
OceněníCena Evropské unie za současnou architekturu (2003)
Pritzkerova cena (2004)
Čestný odznak Za vědu a umění (2005)
RIBA Charles Jencks Award (2006)
100 nejvlivnějších žen světa podle časopisu Forbes (2008)
Praemium Imperiale (2009)
Stirlingova cena (2010)
… více na Wikidatech
Webová stránkawww.zaha-hadid.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dame Zaha Mohammad Hadid, DBE, RA (arabsky زها حديد‎; 31. října 1950 Bagdád – 31. března 2016 Miami) byla britská architektka a malířka iráckého původu, významná představitelka dekonstruktivismu a parametricismu. V roce 2004 obdržela jako první žena v historii prestižní Pritzkerovu cenu za architekturu. Japonskou cenu Praemium Imperiale dostala v roce 2009.

Život

Narodila se v rodině ekonoma a podnikatele, majitele průmyslových podniků Muhammada Hadida (1907–1999), původem z Mosulu. Chodila do internátní školy v Anglii a do církevní dívčí školy ve Švýcarsku.[1] Vystudovala matematiku na Americké univerzitě v Bejrútu (American University of Beirut) a následně v letech 1972–1977 architekturu na Architectural Association School of Architecture v Londýně.

Působila v Office for Metropolitan Architecture. Svůj vlastní architektonický ateliér si založila v Londýně v roce 1980.[2] Studio sídlí v londýnské čtvrti Clerkenwell a v roce 2016 v něm pracovalo 430 zaměstnanců. Zaha Hadid také vyučovala na řadě prestižních škol, věnovala se návrhům interiéru a nábytku, designu a scénografii. V roce 1999 vytvořila scénu pro turné skupiny Pet Shop Boys.

V březnu 2016 podlehla infarktu v nemocnici v Miami v USA.[2] Architektonické studio Zahy Hadid – Zaha Hadid Architects se rozvíjí i po její smrti.[3]

Projekty a realizace

Její první projekty, sportovní klub v Hongkongu či opera v Cardiffu zůstaly jenom na papíře. Vycházela z dekonstruktivismu, její návrhy se vyhýbaly pravým úhlům a měly ostré hrany. Prvním realizovaným projektem byla v roce 1993 hasičská stanice firmy Vitra ve Weilu nad Rýnem v Německu. Postupně se dostala k plynulými liniím a postavila skokanský můstek v Bergiselu u Innsbrucku v Rakousku a terminál příměstské dopravy ve Štrasburku ve Francii.

Průlomovou byla stavba Rosenthalova střediska pro současné umění v Cincinnati (Ohio, USA). Poté následovaly realizace vědeckého centra Phæno ve Wolfsburgu, budova automobilky BMW v Lipsku, lanovka v Innsbrucku, výstavní areál ve španělské Zaragoze , Muzeum MAXXI v Římě a operní dům v čínském Kantonu. Mezi jejími posledními projekty byl egyptský pavilon na Expo 2010 v Šanghaji a londýnské centrum plaveckých sportů pro olympijské hry v Londýně.

Nová Masaryčka (2015–2023)

Budova Nové Masaryčky v Praze. Na jejím návrhu se studio Zahy Hadid podílelo s architektonickým ateliérem Jakuba Cíglera

Projekt „Masaryčka spojuje“ je významným urbanistickým a architektonickým počinem v centru Prahy, který proměňuje Masarykovo nádraží v moderní dopravní uzel. V rámci projektu navrhla architektonická kancelář Zahy Hadid novou multifunkční budovu, která nahradila původní nákladní terminál. Zaha Hadid dohlížela na koncepční návrh v letech 2015-2016. Realizace projektu proběhla v období 2020-2023, přičemž došlo ke zpoždění z důvodu jednání s orgány památkové péče. Budova, která odráží ikonický styl architektky, v sobě spojuje plynulé formy a dynamické struktury, jež mají harmonizovat se stávajícím pražským architektonickým dědictvím a zároveň vnést do panoramatu města moderní prvek.[4]

Seznam realizací

Stav k 22. únoru 2024

Ocenění

  • 2001 cena Equerre d'argent
  • 2003 cena EU Contemporary Architecture
  • 2004 Pritzkerova cena
  • 2005 RIBA European Award za budovu ústředí BMW
  • 2006 RIBA European Award za vědecké centrum Phaeno
  • 2007 medaile Thomase Jeffersona za architekturu
  • 2008 RIBA European Award za Nordpark Cable Railway
  • 2010 RIBA European Award za muzeum MAXXI v Římě
  • 2010 Stirlingova cena za muzeum MAXXI
  • 2011 Stirlingova cena za Evelyn Grace Academy v Brixtonu
  • 2016 Zlatá medaile Královského institutu britských architektů (Royal Gold Medal for architecture, RIBA)[5]

Výstavy v České republice

Fotogalerie

Odkazy

Reference

  1. ↑ QURESHI, Huma. Zaha Hadid: 'Being an Arab and a woman is a double-edged sword' (Zaha Hadid: Být Arabem a ženou je dvojsečný meč), The Guardian, https://www.theguardian.com/lifeandstyle/2012/nov/14/zaha-hadid-woman-arab-double-edged-sword, 14. listopadu 2012, staženo 1. dubna 2016 (anglicky).
  2. ↑ a b Zemřela Zaha Hadidová, jedna z neslavnějších architektek světa. Bylo jí 65 let. Lidovky.cz [online]. 2016-3-31. Dostupné online. 
  3. ↑ VÁCHAL, Adam. Studio zesnulé architektky Zahy Hadid pokračuje a bude dál expandovat, říká šéf firmy. Hospodářské noviny. 2017-05-31. Dostupné online [cit. 2017-05-31]. 
  4. ↑ Central Business District was designed for Prague by Zaha Hadid [online]. [cit. 2023-12-21]. Dostupné online. 
  5. ↑ Dame Zaha Hadid receives the Royal Gold Medal for architecture [online]. The Royal Institute of British Architects, 2016-02-04 [cit. 2016-03-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-12. (anglicky) 
  6. ↑ Bienale experimentální architektury #3 [online]. Galerie Jaroslava Fragnera [cit. 2017-08-28]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]

Externí odkazy

Laureáti Pritzkerovy ceny

Philip Johnson (1979) • Luis Barragán (1980) • James Stirling (1981) • Kevin Roche (1982) • I. M. Pei (1983) • Richard Meier (1984) • Hans Hollein (1985) • Gottfried Böhm (1986) • Kenzó Tange (1987) • Gordon Bunshaft a Oscar Niemeyer (1988) • Frank Gehry (1989) • Aldo Rossi (1990) • Robert Venturi (1991) • Álvaro Siza Vieira (1992) • Fumihiko Maki (1993) • Christian de Portzamparc (1994) • Tadao Andó (1995) • Rafael Moneo (1996) • Sverre Fehn (1997) • Renzo Piano (1998) • Sir Norman Foster (1999) • Rem Koolhaas (2000) • Jacques Herzog a Pierre de Meuron (Herzog & de Meuron) (2001) • Glenn Murcutt (2002) • Jørn Utzon (2003) • Zaha Hadid (2004) • Thom Mayne (2005) • Paulo Mendes da Rocha (2006) • Richard Rogers (2007) • Jean Nouvel (2008) • Peter Zumthor (2009) • Kazujo Sedžimaová a Rjúe Nišizawa (SANAA) (2010) • Eduardo Souto de Moura (2011) • Wang Šu (2012) • Tojoo Itó (2013) • Šigeru Ban (2014) • Frei Paul Otto (2015) • Alejandro Aravena (2016) • Rafael Aranda, Carme Pigemová a Ramón Vilalta (RCR Arquitectes) (2017) • Bálkršna Dóší (2018) • Arata Isozaki (2019) • Shelley McNamarová a Yvonne Farrellová (Grafton Architects) (2020) • Anne Lacatonová a Jean-Philippe Vassal (Lacaton & Vassal) (2021) • Diébédo Francis Kéré (2022) • David Chipperfield (2023) • Riken Jamamoto (2024)

Laureáti Stirlingovy ceny

Stephen Hodder (1996) • Michael Wilford (1997) • Foster and Partners (1998) • Future Systems (1999) • Alsop/Störmer (2000) • Wilkinson Eyre (2001) • Wilkinson Eyre / Gifford (2002) • Herzog & de Meuron (2003) • Foster and Partners (2004) • EMBT / RMJM (2005) • Richard Rogers (2006) • David Chipperfield Architects (2007) • Feilden Clegg Bradley Studios (2008) • Rogers Stirk Harbour + Partner (2009) • Zaha Hadid (2010) • Zaha Hadid (2011) • Stanton Williams (2012) • Witherford Watson Mann Architects (2013) • Haworth Tompkins (2014) • Allford Hall Monaghan Morris (2015) • Caruso St John (2016) • dRMM (2017)