Narodil se jako čtvrté dítě a třetí syn Martina Maxmiliána z Lobkovic (1928–2014). Ten byl jedním ze synů českého diplomata a velvyslance Československa ve Velké Británii během druhé světové války Maxmiliána z Lobkovic a jeho manželky Gillian Somervillové. Ti se přestěhovali se svými třemi syny Martinem Maxmiliánem, Dominikem Mikulášem a Oliverem Karlem z Londýna do Bostonu ve státě Massachusetts. Jeho matkou je Margaret Juettová narozená v Kentucky.[3]
William Lobkowicz poprvé navštívil Československo v roce 1976, ve svých 14 letech.[2]
Krátce po pádu komunismu v Československu v listopadu 1989 se William Lobkowicz trvale přestěhoval do země svých předků, aby v restitucích se souhlasem otce a sourozenců Martina juniora, Johna a Margaret uplatnil nárok na rodinné vlastnictví, zejména rodové nemovitosti a rozsáhlé umělecké sbírky.[2] V současné době jeho společnosti Lobkowiczké umělecké sbírky spravují a v rodových sídlech – v Lobkovickém paláci na Pražském hradě, na zámcích v Nelahozevsi, Roudnici a na hradě Střekově v Ústí nad Labem jsou organizovány výstavy, koncerty či rodinné festivaly. Většinu finančních prostředků rodina Lobkowicz investuje zpět do obnovy a údržby uměleckých sbírek a nemovitostí, často zdecimovaných komunistickým režimem.
Z více než deseti zámků a paláců, které Lobkowiczové v minulosti vlastnili, nyní William Lobkowicz spravuje čtyři, včetně Lobkovického paláce (dříve Pernštejnského), který je jediným soukromě vlastněným palácem v areálu Pražského hradu. Zbývající části majetku byly rozprodány na financování obnovy a údržby (např. lesy v Krušnohoří, objekty v Bílině, hrad Vysoký Chlumec)[7] nebo je přenechal státu (zámek Jezeří)[8] – okolní lesy však spravoval i nadále.[9][10]
Lobkowiczký palác na Pražském hradě
Lobkowiczký či Lobkovický palác v Praze navrácený rodině Lobkowiczů v rámci restitucí tvoří nejvýchodnější křídlo areálu Pražského hradu na vrchu Hradčany, zatímco Lobkovický palác na Malé Straně je v majetku státu a slouží jako sídlo německého velvyslanectví. Hradčanský palác a tamní restaurace jsou využívány pro konání soukromých i veřejných společenských akcí, koncertů a výstav.
Ve stálé expozici v paláci je mimo jiné vystaven obraz Senoseč od Pietera Bruegela staršího z roku 1565, jeden z pěti obrazů patřících do cyklu Měsíce. Dílo zachycuje období červen – červenec.[11][12][13]
Williamovi z Lobkovic se rovněž podařilo získat zpět rodný důmAntonína Dvořáka v Nelahozevsi a iniciovat postupnou renovaci objektu. S manželkou Alexandrou plánuje na zámku v Nelahozevsi vybudovat kulturní centrum pro odborné studijní účely i veřejnost.
Lobkowiczké zámecké vinařství v Roudnici nad Labem.
William Lobkowicz vlastní a provozuje rovněž jedno z nejstarších vinařství v Čechách v Roudnici nad Labem. Víno se zde vyrábí již od roku 1603 a sklepy vinařství jsou přímo v podzemí roudnického zámku.
Pivovar Lobkowicz
K majetku patřil i pivovar Lobkowicz, který rod vlastnil od roku 1474. Lobkowiczové se na jeho chodu, s výjimkou komunistické éry, podíleli až do roku 2008.[15]
↑ abVOTÝPKA, Vladimír. Návraty české šlechty. 2. vyd. Praha a Litomyšl: Ladislav Horáček – Paseka, 2002. 432 s. ISBN80-7185-506-5. S. 253. Dále jen Návraty české šlechty.
↑ Archivovaná kopie. www.praguepost.com. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-06.
