Wilhelm baron von Reinländer
Generální inspektor c. k. armády
Ve funkci: 1897 – 1905
Předchůdce	Ludvík Josef Windischgrätz
Nástupce	Bedřich Rakousko-Těšínský
Velitel 3. armádního sboru ve Štýrském Hradci
Ve funkci: 1891 – 1897
Předchůdce	Vilém Mikuláš Württemberský
Nástupce	Eduard Succovaty
Velitel 10. armádního sboru v Brně a Přemyšlu
Ve funkci: 1886 – 1891
Předchůdce	Georg Stubenrauch von Tannenburg
Nástupce	Anton Galgótzy
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generál pěchoty (1908), polní zbrojmistr (1889), polní podmaršál (1880), generálmajor (1876)
Narození	28. června 1829 Pouzdřany
Úmrtí	28. ledna 1910 (ve věku 80 let) Portorož
Titul	baron (1882)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wilhelm svobodný pán von Reinländer (německy Wilhelm Freiherr von Reinländer, uváděn též jako Rheinländer) (28. června 1829 Pouzdřany – 28. ledna 1910 Portorož) byl rakousko-uherský generál. V armádě sloužil jako dobrovolník od roku 1845 a zúčastnil se válečných konfliktů druhé poloviny 19. století. Mezitím působil jako štábní důstojník a uplatnil se také ve vojenském školství, mimo jiné byl několik let vojenským instruktorem korunního prince Rudolfa. Vyznamenal se během okupace Bosny a Hercegoviny (1878), poté byl velitelem armádních sborů v Brně, Přemyšlu a Štýrském Hradci. V roce 1882 byl povýšen na barona a v armádě dosáhl hodnosti polního zbrojmistra (1889). Nakonec byl v letech 1897–1905 generálním inspektorem c. k. armády.^[1]

Po absolvování základního vzdělání vstoupil v roce 1845 jako dobrovolník do armády a v roce 1848 byl již poručíkem. V revolučních letech 1848–1849 se zúčastnil bojů v Uhrách, poté působil u generálního štábu ve Vídni a u zemského velitelství v Záhřebu.^[2][3] V roce 1859 se zúčastnil války se Sardinií a v letech 1861–1870 působil jako pedagog na C. k. válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni. V roce 1864 byl povýšen na majora a v roce 1866 dočasně opustil válečnou školu, aby se zúčastnil prusko-rakouské války. V roce 1869 byl povýšen na plukovníka a od roku 1870 byl náčelníkem štábu zemského velitelství pro Uherské království v Budapešti.^[4]

V letech 1874–1876 se podílel na vojenském vzdělání korunního prince Rudolfa, kterého vyučoval taktiku a strategii.^[5] V roce 1876 dosáhl hodnosti generálmajora a převzal velení 28. pěší brigády. Poté se v čele 14. divize pěchoty zúčastnil okupace Bosny a Hercegoviny. Proslavil se především v září 1878, kdy po několikadenním obléhání dobyl pevnost Bihać. K datu 1. května 1880 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála a v roce 1882 získal titul barona (svobodný pán). Od roku 1885 byl majitelem pěšího pluku č. 24^[6] a v letech 1886–1889 byl velitelem 10. armádního sboru v Brně, tj. zemským velitelem pro Moravu a Slezsko.^[7] V roce 1886 zároveň získal titul c. k. tajného rady.^[8] V roce 1889 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra a s 10. armádním sborem byl přeložen do Přemyšlu, kde zůstal velitelem do roku 1891. V letech 1891–1897 byl nakonec velitelem 3. armádního sboru ve Štýrském Hradci.^[9]

V roce 1897 byl jmenován jedním ze tří generálních inspektorů rakousko-uherské armády (spolu s ním tuto funkci zastávali generálové Schönfeld a Windischgrätz). Na přelomu 19. a 20. století patřil k významným osobnostem rakousko-uherské armády, než došlo ke generační obměně a především nástupu následníka trůnu Františka Ferdinanda do vrchního velení. Po úmrtí Schönfelda (1898) a Windischgätze (1904) byl nakonec v letech 1904-1905 prvním generálním inspektorem^[10] a k datu 1. července 1905 byl penzionován. Mimo aktivní službu nakonec ještě v roce 1908 dosáhl hodnosti generála pěchoty.^[11]

Během své kariéry obdržel řadu ocenění, již v roce 1849 získal Řád železné koruny III. třídy s válečnou dekorací, v roce 1878 se stal nositelem II. třídy téhož řádu, v roce 1889 obdržel I. třídu Řádu železné koruny. V roce 1877 obdržel rytířský kříž Leopoldova řádu a v roce 1893 se stal nositelem velkokříže téhož řádu.^[12] Dále byl nositelem Vojenské záslužné medaile a v roce 1898 získal Vojenský záslužný kříž v briliantech. Několik ocenění získal také od zahraničních panovníků spojeneckých mocností, byl nositelem pruského Řádu červené orlice a tureckého Řádu Medžidie IV. třídy^[13] Uplatnil se také jako spisovatel a v sedmdesátých letech 19. století publikoval několik prací z oboru vojenské teorie (Vorträge über die Taktik (dva díly), Vídeň, 1871–1872)

Jako své venkovské sídlo si nechal koncem 19. století postavit vilu (Villa Maria) v přímořském letovisku Portorož (dnes Slovinsko).^[14]. Zde také zemřel 28. ledna 1910 ve věku 80 let.

• Wilhelm von Reinländer in: Österreichisches Biographisches Lexikon