3. armádní sbor vznikl k datu 1. ledna 1883 reorganizací dosavadních velitelství pro jednotlivé korunní země. Do působnosti 3. armádního sboru spadalo Štýrsko, Korutany, Kraňsko, Istrie, Gorice a Gradiška, do jeho kompetencí patřilo i válečné námořnictvo v Terstu. Velitelství sboru sídlilo od roku 1884 ve Štýrském Hradci v budově na ulici Elisabethstraße (bývalý Keesův palác). Ke sboru patřila 6. pěchotnídivize ve Štýrském Hradci a 28. pěchotní divize v Lublani, 3. jezdeckábrigáda v Mariboru, 3. dělostřelecká brigáda ve Štýrském Hradci a 4. dělostřelecká brigáda v Pule.[1] Doplňovacími okresy byly Štýrský Hradec, Celje, Klagenfurt, Lublaň, Maribor a Terst. Sboru byly dále podřízeny posádkové a útvarové nemocnice ve Štýrském Hradci, Lublani, Terstu, Gorici, Klagenfurtu, Mariboru a Tolminu. Sbor měl také několik posádkových věznic (Štýrský Hradec, Klagenfurt, Lublaň, Maribor, Terst).[2]
Na začátku první světové války byl sbor převelen na východní frontu, kde byl začleněn do armádního seskupení generála Kövesse[3][4] a zúčastnil se bojů v Haliči. Ještě v roce 1914 byl sbor přeložen k 2. armádě generála Boroeviće a zúčastnil se neúspěšného dobytí pevnosti Přemyšl. Po bojích v Karpatech přešel do defenzívy a po výměně velení byl v roce 1915 přemístěn na italskou frontu. Vojáci 3. sboru bojovali na Soči, ve vítězné bitvě u Monte Ortigara. V závěru války v listopadu 1918 padl celý sbor do italského zajetí.