Wiching nebo Viching (? – † po roku 900/912?, nejspíše 12. září) byl švábský[pozn. 1] duchovní, 880–881 a 885–891/892/893 nitranský a 898–899 pasovský biskup, poradce knížete Svatopluka I., jediný známý sufragán arcibiskupa Metoděje. Jako vedoucí latinského kléru Velké Moravy měl s Metodějem časté spory.
Život a činnost
Wiching byl původně benediktinský mnich ze Švábska. Po forchheimském míru (874) se spřátelil se Svatoplukem I. Z let 874 až 879 je známo, že Wiching spolu s Janem z Benátek (oba vůdcové latinského kléru na Velké Moravě), pomlouvali Metoděje před Svatoplukem a vyprovokovávali početné spory.[2] Wiching se snažil zničit celou staroslověnskou misii i samotného arcibiskupa Metoděje a jeho žáky a dařilo se mu v tomto ohledu zneužívat Svatopluka nevzdělaného a nezkušeného v oblasti teologických nauk.
Koncem roku 879 latinští kněží ve Velkomoravské říši přesvědčili Svatopluka, aby jmenoval Wichinga za (historicky) prvního biskupa Velké Moravy a v roce 880 se Wiching zúčastnil delegace k papeži do Říma. V Římě si ho papež vyzkoušel a vysvětil ho na nitranského biskupa.
Wiching jako představitel pasovského duchovenstva strojil arcibiskupu Metodějovi a jeho liturgii ve slovanském jazyce všemožné úklady. Neváhal ani dopustit se podvodu, když dorazil na Moravu před Metodějem a na základě falešného údajně papežova listu vystupoval jako jedině pravý moravský biskup a nepravdivě rozhlašoval, že papež přikázal Metoděje i s jeho učením vyhnat ze země.[3] Pravda vyšla najevo, až když Metoděj, možná po zdržení způsobeném odbočkou do Reichenau[4], dorazil s pravým papežským listem, což po počátečním zklamání na základě Wichingova podvrhu lid přivítal s nadšením.[5] Není jasné, jestli se o něco později pokusil Wiching o obdobný podvod, když zfalšoval papežský dopis proti Metodějovi, nebo jestli se chtěl Metoděj s odstupem pouze ujistit, zda papežův list "Industriae tuae", který Metoděj osobně Svatoplukovi doručil, je jediný.[6][7] Na Metodějův dotaz do Říma papež 23. března roku 881 popřel, že by podobný list Wichingovi posílal, a vyjádřil Metodějovi plnou podporu a slíbil, že Wichinga zavolá před soud. V roce 881 se Metoděj dozvěděl od papeže, že takový dopis on nikdy nenapsal.
Zloba a intriky Wichinga neustávaly. V důsledku tohoto Metoděj sesadil Wichinga z biskupského stolce, dokud se nepodřídí autoritě papeže, a pověřil ho misí „na území, která Svatopluk jen nedávno připojil k své říši,“ co mohlo být jedině Vislansko (dnes jižní Polsko). Wiching se opětovně snažil vrátit, ale Metodějovi žáci mu v tom bránili.[zdroj?] Dokud setrvával Svatopluk v přátelském vztahu s Arnulfem, nemanželským synem krále Karlomana, jemuž Karloman dříve přenechal správu Korutan a Panonie (Východní marky), měl Wiching na Svatopluka značný vliv. Situace se změnila až v letech 882 až 885, kdy byl Svatopluk s Arnulfem v nepřátelství.
V roce 885 Wiching krátko před Metodějovou smrtí opustil Vislansko a se Svatoplukovým souhlasem šel do Říma, kde pomlouval Metoděje a na Svatoplukovu žádost požádal o potvrzení své biskupské funkce na Velké Moravě. Když se papež dozvěděl o Metodějově smrti, jmenoval Wichinga (opět) za biskupa nitranského a asi i za „církevního správce“ (ne však arcibiskupa a papežského legáta) Velkomoravské říše. Wiching potom zabránil, aby Gorazd mohl vykonávat nástupnictví po Metodějovi a přesvědčil papeže, aby zakázal slovanské bohoslužby na Velké Moravě a dal vyhnat Metodějovy žáky.
V roce 891 vznikl jeden z dalších konfliktů mezi Svatoplukem a Arnulfem Korutanským. V tomto roce nebo v roce následujícím - zřejmě kvůli tomuto konfliktu - Wiching opustil Nitru a stal se sluhou Arnulfa Korutanského, který ho v roce 892 jmenoval za svého kancléře. Wiching byl i součástí delegace vyslané ke Svatoplukovi, která jednala o míru.
Roku 896 převzal Wiching vedle kancléřství i vedení opatství Mondsee. Od září 898 do roku 899 byl Wiching pasovským biskupem.
Po Arnulfově smrti a pádu Velké Moravy se Wiching stáhl z veřejného života.
Odkazy
Poznámky
- ↑ Berchtold z Kremsmünsteru uvádí ve svém díle z počátku 14. století Wichingovu národnost jako ostrogótskou.[1]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wiching na slovenské Wikipedii.
- ↑ CREMIFANENSIS, Bernardus. Monumenta Germaniae Historica: Bernardi Cremifanensis Historiae [online]. Příprava vydání Georg Waitz. Hahnsche Buchhandlung, Hannover, 1880. Kapitola SS (in Folio) XXV, Gesta saec. XIII, s. 624, 656. Dostupné online. (latinsky)
- ↑ HAVLÍK, Lubomír E. Kronika o Velké Moravě. první. vyd. Brno: Jota, 1993. ISBN 80-85617-04-8. S. 179, 180.
- ↑ GRIVEC, František. Slovanští apoštolé sv. Cyril a Metoděj. Olomouc: Josephus Vyvlečka, 1927. S. 107.
- ↑ VAVŘÍNEK, Vladimír. Cyril a Metoděj mezi Konstantinopolí a Římem. Praha: Vyšehrad, 2013. ISBN 978-80-87149-67-6. S. 253.
- ↑ VAŠICA, Josef. Literární památky epochy velkomoravské. Praha: Vyšehrad, 1996. ISBN 80-7021-169-5. S. 286.
- ↑ GRIVEC, František. Slovanští apoštolé sv. Cyril a Metoděj. Olomouc: Josephus Vyvlečka, 1927. S. 108.
- ↑ HAVLÍK, Lubomír E. Kronika o Velké Moravě. první. vyd. Brno: Jota, 1993. ISBN 80-85617-04-8. S. 189.
Literatura
- BARTOŇKOVÁ, Dagmar; HAVLÍK, Lubomír; MASAŘÍK, Zdeněk; VEČERKA, Radoslav. Magnae Moraviae Fontes Historici I. Brno: Ústav klasických studií a Ústav archeologie a muzeologie, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, 2008. 425 s. ISBN 978-80-254-1780-5.
- HAVLÍK, Lubomír. Kronika o Velké Moravě. Brno: Jota, 1993. 339 s. ISBN 80-85617-04-8.
- HAVLÍK, Lubomír. Svatopluk I. Veliký, král Moravanů a Slovanů. Brno: Jota, 1994. 129 s. ISBN 80-85617-19-6.
- GRIVEC, František. Slovanští apoštolé sv. Cyril a Metoděj. Olomouc: Josephus Vyvlečka, 1927. 172 s.
- VAVŘÍNEK, Vladimír. Cyril a Metoděj mezi Konstantinopolí a Římem. Praha: Vyšehrad, 2013. 375 s. ISBN 978-80-7429-344-3.
