Barguil, jenž se narodil v bretaňskémHennebontu, svou profesionální kariéru zahájil v roce 2011, když jezdil jako stážista za tým Bretagne–Schuller. Na Tour de l'Avenir vyhrál za francouzský národní tým 8. etapu a získal celkové 5. místo.[6] Následující rok jezdil znovu jako stážista, tentokrát za tým Argos–Shimano. V sezóně vyhrál celkově Tour de l'Avenir a byl druhý na Tour des Pays de Savoie.[7]
Argos–Shimano (2013–2017)
Sezóna 2013
Před sezónou 2013 se Barguil stal regulérním členem týmu a ihned získal největší vítězství své krátké profesionální kariéry, když na Vueltě a España vyhrál etapy 13 a 16.[8] Další vítězství už v sezóně nezískal, ale na Rund um Köln dojel čtvrtý a na Grand Prix La Marseillaise se umístil osmý.
Sezóna 2014
První umístění v nejlepší desítce získal Barguil na La Drôme Classic, kde si připsal osmé místo. O týden později obsadil stejnou příčku na Strade Bianche. Na Voltě a Catalunya se poprvé v profesionální kariéře dostal do top desítky celkového pořadí na etapovém závodu díky svému devátému místu. Barguil se chtěl zúčastnit Tour de France, ale tým ho namísto poslal na Vueltu a España, kde se však měl tentokrát zaměřit na celkové pořadí. Barguil dokončil závod na 8. místě v této klasifikaci, nejlepším výsledkem v etapě byla šestá pozice ve 20. etapě s vrcholovým finišem na Puerto Ancares.[9] Svou formu si udržel až do čínského závodu Tour of Beijing a získal tam 6. místo celkově.
Sezóna 2015
V této sezóně si Barguil poprvé v kariéře stanovil za vrchol Tour de France. Na jarních klasikách měl problémy se svou formou, avšak na Tour de Suisse, přípravném závodu před Tour de France, dokončil na 12. příčce v celkovém pořadí.[10] Týden poté dokončil silniční závod na francouzském národním šampionátu na čtvrtém místě. Barguil zahájil Tour de France skvělým úvodním víkendem, kde získal 13. místo na Mûr-de-Bretagne a držel se na průběžné 8. pozici v celkovém pořadí. Ve třetím týdnu však začal ztrácet čas a v průběhu posledních etap vypadl z desítky nejlepších. Do Paříže dojel na celkovém 14. místě.[11]
23. ledna se Barguil zapojil do nehody šesti členů týmu Team Giant–Alpecin, kteří byli při tréninku ve Španělsku sraženi autem, jež vjelo cyklistům do cesty. Všichni závodníci byli po incidentu ve stabilní kondici.[12]
První úspěchy posbíral Barguil na ardenských klasikách ve formě devátého místa na Valonském šípu a šestého místa na monumentu Lutych–Bastogne–Lutych. V 7. etapě Tour de Suisse s cílem v Söldenu se Barguil umístil na třetí příčce a proto získal žlutý dres pro lídra celkového pořadí. V následující etapě, individuální časovce, se však nebyl schopen umístit lépe než na 21. pozici a vedení tak ztratil ve prospěch Miguela Ángela Lópeze; konečným Barguilovým umístěním v celkovém pořadí bylo 3. místo.[13] Na Tour de France Barguil znovu ukazoval v úvodním týdnu skvělou formu a nejvýše se v celkovém pořadí vyšplhal na 4. pozici. Později v závodě ho však dobrá kondice postupně opouštěla a ve výsledku se propadl až na 23. místo v cíli. Ve zbytku sezóny se zúčastnil silničního závodu na olympijských hrách a Vuelty a España 2016, oba dva závody však nedokončil. Nejlepším podzimním výsledkem se stalo 8. místo na monumentu Il Lombardia.[14]
První významnější úspěch zaznamenal Barguil na Paříž–Nice, kde získal celkové 8. místo. Po ardenských klasikách, na nichž byla Barguilovým maximem šestá příčka na Valonském šípu, se zúčastnil Tour de Romandie, kde si však zlomil pánev.[15] Byl tak vyřazen na pár týdnů ze závodění. Svůj návrat do pelotonu uskutečnil na Critériu du Dauphiné, avšak bez výraznějších výsledků. Na Tour de France se po 9. etapě stal lídrem vrchařské soutěže; v boji o etapový triumf byl v cíli v Chambéry těsně poražen Rigobertem Uránem. Barguil si původně myslel, že vyhrál, ale cílová fotografie potvrdila Uránovo vítězství.[16] Svý první etapový úspěch na Tour de France si připsal ve 13. etapě, kdy ve sprintu v cílovém Foix porazil spolujezdce z čtyřčlenného úniku Naira Quintanu, Alberta Contadora a Mikela Landu. Stal se tak prvním francouzským vítězem na Den Bastilly od roku 2005, kdy vyhrál David Moncoutié.[17] Barguil následně proťal cílovou pásku jako první i v 18. etapě, jejíž cíl byl umístěn na Col d'Izoard, hors catégorie tohoto ročníku, poté, co 800 m před cílem dojel osamoceného závodníka na čele Darwina Atapumu, jenž ještě 5 km před koncem měl náskok 1 minuty a 45 sekund. Po tomto triumfu již měl Barguil ve vrchařské soutěži nepřekonatelný náskok 89 bodů na druhého Primože Rogliče.[18] Závod však dokončil nejen s triumfem v této klasifikaci; v celkovém pořadí dojel desátý a na pódium se postavil i jako vítěz ceny bojovnosti.[19]
Na Vueltě a España byl Barguil vyhozen ze závodu svým týmem před startem 8. etapy. Po dojetí 7. etapy ležel na průběžné 13. příčce v celkovém pořadí, minutu a 43 sekund za lídrem závodu Chrisem Froomem. Důvody udané Teamem Sunweb pro stáhnutí Barguila ze závodu byl nesouhlas s týmem ohledně taktik a cílů závodu. Barguil požadoval volnou roli podobnou té na Tour de France, aby mohl bojovat o etapová vítězství a vrchařskou soutěž, což utvořilo několik neshod s vedením týmu. Barguil také odmítl pomoct Wilcu Keldermanovi, lídrovi týmu pro celkové pořadí, poté, co měl v 7. etapě defekt, kvůli němuž ztratil čas na ostatní favority.[20]
Před sezónou 2018 podepsal Barguil tříletý kontrakt s francouzskýmUCI Professional Continental týmem Fortuneo–Samsic.[3] Svou sezónu Barguil zahájil na Tour La Provence, kterou dokončil na celkové 32. pozici. V Barguilově prvním World Tourovém závodu sezóny, Paříž–Nice, dosáhl na celkové 17. místo. O pár týdnů později získal celkovou 15. příčku na Voltě a Catalunya.[21] Na Critériu du Dauphiné zaútočil v 6. etapě, ale byl později dojet skupinou favoritů. Na Tour de France se poprvé do úniku dostal v první horské etapě, avšak bez žádného úspěchu. V průběhu závodu bojoval o obhajobu triumfu ve vrchařské soutěži, ta se však nakonec nevydařila. V Paříži závod ukončil na 2. pozici ve vrchařské soutěži a na sedmnácté v boji o žlutý dres. První umístění mezi deseti nejlepšími přišlo v podobě 6. místa celkově na Deutschland Tour. V záři bylo pro Barguila nejlepším výsledkem 3. místo na Grand Prix de Wallonie.[22]
Sezóna 2019
Po složitém začátku sezóny vyhrál Barguil v červnu silniční závod na francouzském národním šampionátu ze sprintu. Kvůli nedostatku úspěchu předtím uvažoval o možném konci kariéry.[23] Do Tour de France Barguil vstupoval jako vždy s cílem získání etapových triumfů. I přes opakované útoky v několika horských etapách potvrzujících dobrou kondici Barguil nebyl schopen získal žádné vítězství, v celkovém pořadí však dokončil na 10. místě. Po Tour de France Barguil potvrdil, že zůstane s týmem Arkéa–Samsic i v následující sezóně i přes zájem několika UCI WorldTeamů.[24]
Sezóna 2022
V březnu se Barguil zúčastnil poprvé v kariéře Tirrena–Adriatica. V 5. etapě se dostal do úniku, z nějž se mu povedlo po sólovém útoku v závěru dne vyhrát s náskokem 10 sekund na Xandra Meurisseho. Ziskal tak své první vítězství v UCI World Tour po pěti letech.[25]
↑ abWarren Barguil returns home to Team dsm-firmenich in 2024 [online]. Team dsm–firmenich, 2023-08-14 [cit. 2023-08-14]. Dostupné online. (anglicky)
↑TEAM DSM-FIRMENICH POSTNL [online]. UCI, 2024-01-01 [cit. 2024-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-01-02. (anglicky)
↑2011 » 48th Tour de l'Avenir (2.Ncup) [online]. procyclingstats.com [cit. 2022-03-31]. Dostupné online. (anglicky)
↑2012 » 49th Tour de l'Avenir (2.Ncup) [online]. procyclingstats.com [cit. 2022-03-31]. Dostupné online. (anglicky)
↑BENSON, Daniel. Barguil claims a second Vuelta a Espana stage victory [online]. cyclingnews.com, 2013-09-09 [cit. 2022-03-31]. Dostupné online. (anglicky)
↑2014 » 69th Vuelta a España (2.UWT) [online]. procyclingstats.com [cit. 2022-03-31]. Dostupné online. (anglicky)
↑2015 » 79th Tour de Suisse (2.UWT) [online]. procyclingstats.com [cit. 2022-03-31]. Dostupné online. (anglicky)
↑2015 » 102nd Tour de France (2.UWT) [online]. procyclingstats.com [cit. 2022-03-31]. Dostupné online. (anglicky)
↑John Degenkolb and Warren Barguil among six Giant-Alpecin cyclists hospitalised after being hit by a car [online]. independent.ie, 2016-01-23 [cit. 2022-03-31]. Dostupné online. (anglicky)
↑2016 » 80th Tour de Suisse (2.UWT) [online]. procyclingstats.com [cit. 2022-03-31]. Dostupné online. (anglicky)
↑2016 » 110th Il Lombardia (1.UWT) [online]. procyclingstats.com [cit. 2022-03-31]. Dostupné online. (anglicky)
↑Warren Barguil » Team dsm-firmenich PostNL Injury history [online]. procyclingstats.com [cit. 2022-03-31]. Dostupné online. (anglicky)
↑Tour de France: Uran wins stage 9 in photo finish [online]. cyclingnews.com, 2017-07-09 [cit. 2022-03-31]. Dostupné online. (anglicky)
↑RYAN, Barry. Tour de France: Barguil victorious in short, chaotic stage to Foix [online]. cyclingnews.com, 2017-07-14 [cit. 2022-03-31]. Dostupné online. (anglicky)
↑Tour de France: Barguil wins on the Izoard [online]. cyclingnews.com, 2017-07-20 [cit. 2022-03-31]. Dostupné online. (anglicky)
↑2017 » 104th Tour de France (2.UWT) [online]. procyclingstats.com [cit. 2022-03-31]. Dostupné online. (anglicky)
↑Sunweb send Barguil home from Vuelta after disagreements over tactics [online]. cyclingnews.com, 2017-08-26 [cit. 2022-03-31]. Dostupné online. (anglicky)
↑2018 » 98th Volta Ciclista a Catalunya (2.UWT) [online]. procyclingstats.com [cit. 2022-03-31]. Dostupné online. (anglicky)
↑2018 » 59th Grand Prix de Wallonie (1.1) [online]. procyclingstats.com [cit. 2022-03-31]. Dostupné online. (anglicky)
↑New French road race champion Barguil: I thought about quitting cycling [online]. cyclingnews.com, 2019-07-01 [cit. 2022-03-31]. Dostupné online. (anglicky)
↑Warren Barguil to remain at Arkea-Samsic for another season [online]. cyclingpub.com, 2019-07-30 [cit. 2022-03-31]. Dostupné online. (anglicky)
↑FLETCHER, Patrick. Tirreno-Adriatico: Warren Barguil takes solo victory on stage 5 [online]. cyclingnews.com, 2022-03-11 [cit. 2022-03-31]. Dostupné online. (anglicky)
.jpg)
_(cropped).jpg)
.jpg)
