Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, neformálně a zjednodušeně označovaný jako ministr zahraničí Evropské unie,[1][2][3][4] je orgán Evropské unie, odpovědný za provádění Společné zahraniční a bezpečnostní politiky a Společné bezpečnostní a obranné politiky. Vysoký představitel je jmenován na pětileté funkční období. Jako první úřad zastával Němec Jürgen Trumpf. Od prosince 2024 funkci vykonává bývalá estonská premiérka Kaja Kallasová z pozice místopředsedkyně druhé komise von der Leyenové.[5]
Zakotvení
Na základě Lisabonské smlouvy stojí vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku v čele Evropské služby pro vnější činnost, zároveň je místopředsedou Evropské komise a předsedá Radě pro zahraniční věci. Vysoký představitel vede společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Unie a zajišťuje její soudržnost vnější činnosti. Jménem Unie vede politický dialog se třetími stranami a vyjadřuje postoj Unie v mezinárodních organizacích a na mezinárodních konferencích.
Aby se přihlíželo k názoru Evropského parlamentu, vysoký představitel pravidelně konzultuje hlavní hlediska a základní volby společné zahraniční a bezpečnostní politiky a společné bezpečnostní a obranné politiky a informuje jej o vývoji těchto politik.
Vysoký představitel pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku je jmenován Evropskou radou se souhlasem předsedy Komise kvalifikovanou většinou. Evropská rada má právo jej stejným způsobem odvolat z funkce.
První vysokou představitelkou pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku byla v listopadu 2009 na pětileté období zvolena britská politička Catherine Ashtonová. V letech 2014–2019 funkci vykonávala bývala ministryně zahraničí Itálie Federica Mogheriniová, již nahradil bývalý šéf španělské diplomacie Josep Borrell.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wysoki przedstawiciel Unii do spraw zagranicznych i polityki bezpieczeństwa na polské Wikipedii.
- ↑ KARÁSEK, Tomáš. K čemu je ministr zahraničí EU?. natoaktual.cz [online]. 2005-06-01 [cit. 2024-11-05]. Dostupné online.
- ↑ ŠÍDLOVÁ, Tereza. „Situace v Indo-Pacifiku je na bodu varu.“ Lipavský se chystá na cestu. Seznam Zprávy [online]. 2024-02-02 [cit. 2024-11-05]. Dostupné online.
- ↑ Leona Šlajchrtová, Reuters. EU hledá šéfa diplomacie, britský ministr nominaci odmítl. iDNES.cz [online]. 2009-11-10 [cit. 2024-11-05]. Dostupné online.
- ↑ Lisabonská smlouva a oblast vnějších vztahů EU – kontinuita, flexibilita a inovace. natoaktual.cz [online]. 2009-11-23 [cit. 2024-11-05]. Dostupné online.
- ↑ Von der Leyen gets nod for second EU term, Estonia’s Kallas as top diplomat. Al Jazeera [online]. 2024-06-28 [cit. 2024-11-12]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
