Vrápenec malý
Vrápenec malý v jeskyni Arnoldka
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	savci (Mammalia)
Řád	letouni (Chiroptera)
Podřád	kaloňotvaří (Yinpterochiroptera)
Nadčeleď	vrápencovci (Rhinolophoidea)
Čeleď	vrápencovití (Rhinolophidae)
Podčeleď	vrápenci (Rhinolophinae)
Rod	vrápenec (Rhinolophus)
Binomické jméno
Rhinolophus hipposideros (Bechstein, 1800)
Rozšíření vrápence malého (červeně).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) je kriticky ohrožený druh letounů ČR patřící mezi vrápence. Populace tohoto v minulosti hojného netopýra jsou v ČR na hranici rozšíření tohoto druhu a mnohé populace jsou navíc izolované od ostatních. Výrazný pokles početnosti je registrován po celé Evropě, Mezinárodní svaz ochrany přírody však považuje druh za málo dotčený.

• Hmotnost: 3 až 9 g.
• Rozpětí křídel: 192 až 254 mm.
• Délka těla: 37 až 47 mm.
• Délka ocasu: 22 až 33 mm.
• Délka ušního boltce: 14,5 až 19 mm.
• Srst je šedobílá a na břiše světlejší.
• Na nose má nápadný blanitý výrůstek ve tvaru podkovy.
• Létací blána hnědočervené barvy.
• Mladí jedinci jsou tmavší.

Areál rozšíření vrápence malého zahrnuje jižní a střední Evropu, severní Afriku a zasahuje až do střední Asie. Ještě v roce 1980 byl považován v Československu za hojný druh^[2]. Na území ČR dosahuje severní hranice rozšíření. Výskyt vrápence malého v ČR je vázán především na teplejší oblasti s dostatkem podzemních prostorů vhodných pro zimování a úkryt. Vyskytuje se zejména v nižších a středních polohách.

Původními letními úkryty vrápence malého byly krasové jeskyně, od středověku však začal využívat půdy budov, zejména zámků a kostelů. V zimním období vyhledává vrápenec malé jeskyně, štoly a sklepy. Zimuje v teplejších jeskynních prostorách s minimálním prouděním vzduchu a s teplotou 6 až 9,5 °C a téměř 100% vlhkostí. Zde zimuje zcela výhradně jednotlivě. Při zimování se zcela balí do létací blány a svým tvarem připomíná hrušky. Zimní spánek (hibernace) nastává zpravidla od října do dubna. Mezi úkryty přeletuje vrápenec malý pouze na krátké vzdálenosti; je to druh relativně stálý.

Letní kolonie jsou tvořeny zpravidla 10 až 150 dospělými samicemi. Vznikají od konce dubna a rozpadají se asi v polovině srpna. Samci žijí v létě samostatně a se samicemi se setkávají na podzim před začátkem zimování. Maximální věk vrápence malého, zjištěný na českém území, je 26 roků. Zimní úkryty jsou obsazovány od září do listopadu.

Samci vrápence malého pohlavně dospívají koncem prvého roku života, samice obvykle až ve druhém roce. Páření probíhá obvykle na podzim a samice si uchovává po celou dobu zimování spermie ve své děloze v inaktivním stavu a k oplodnění vajíčka dochází až po ukončení zimního spánku. Mláďata (obvykle 1) se rodí koncem května až začátkem června a samice je zprvu nosí na břiše.

Hlavní část potravy vrápence malého tvoří noční motýli a dvoukřídlí.

Vrápenec malý se živí některými škodlivými druhy hmyzu, je proto užitečný.

Příčinami rychlého poklesu početnosti je zejména rušení v letních a zimních úkrytech a jejich ubývání a pravděpodobně zvýšená chemizace životního prostředí insekticidy a zřejmě i globální klimatické změny.

Ochrana spočívá především v zajištění klidu na zimovištích a místech letních kolonií.

• BARUŠ, V., Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČSSR, SZN Praha 1989. ISBN 80-209-0060-8. Str. 71 – 72

• Obrázky, zvuky či videa k tématu vrápenec malý na Wikimedia Commons
• Hlasová ukázka