Vombat obecný
Vombat obecný
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída	čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída	savci (Mammalia)
Nadřád	vačnatci (Marsupialia)
Řád	dvojitozubci (Diprotodontia)
Čeleď	vombatovití (Vombatidae)
Rod	vombat (Vombatus) É. Geoffroy, 1803
Binomické jméno
Vombatus ursinus (Shaw, 1800)
Rozšíření vombata obecného (červeně).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vombat obecný (Vombatus ursinus), známý také jako vombat medvědovitý, je jedním ze tří žijících zástupců čeledi vombatovitých (Vombatidae) a jediný zástupce rodu Vombatus.

Obývá vlhčí oblasti Jižní Austrálie, Nového Jižního Walesu a Tasmánie. V jižní části jeho areálu rozšíření obývá většinou lesy mírného pásma včetně zalesněných krajin, na severu pak hory, vysočiny a suťové svahy.

Vombat obecný je 0,7–1,2 m dlouhé zvíře se zavalitým tělem, širokou a hranatou hlavou, masivními končetinami, holým čenichem, 2–3 cm dlouhým ocasem, hmotností od 14 do 25 kg a s hrubou a hustou, obvykle olivově zelenou až téměř černou srstí.

Po většinu roku žije samotářským způsobem života. Hrabe poměrně rozsáhlé, vysoce rozvětvené nory, které mají jen jediný vchod a které dokáže vybudovat i v těžko dostupných terénech, k čemuž mu napomáhají jeho silné drápy na končetinách. I když je venku 0 °C, vombatí nora má teplotu 16–26 °C.^[2] Staří samci bývají vysoce územní a často napadají savce, kteří proniknou do jejich domácích areálů. Člověku však většinou nebezpečí ze strany těchto vačnatců nehrozí, mohou však zapříčinit významně nižší účinnost oplocení proti králíkům, které bývá v Austrálii hojně využíváno. Vombat obecný přes den většinou odpočívá a za potravou se vydává převážně v noci. Před přímým sluncem se chrání, ale pokud není sluneční žár silný, rád se vyhřívá na slunci.

Jeho potrava je převážně vegetariánská a tvoří ji tráva, ostřice, kořínky a hlízy.

Vombati jsou v říji, když je v Austrálii jaro, což je na severní polokouli podzim. Samice před porodem důkladně vystele jednu komoru své nory suchou trávou a listím. Na svět přivádí jediné mládě, které ve vaku zůstává po dobu 6–7 měsíců. Během následujících tří měsíců se občas do vaku stále vrací kvůli potravě a úkrytu. Matku opouští ve věku dvanácti až patnácti měsíců, tudíž ve věku jednoho roku a v přírodě se dožívá zhruba 18 let.

Trus vombatů má hranatý tvar, mají tedy tvar podobný kostkám. Další zajímavostí je, že výkaly vombatů jsou zbaveny při vylučování téměř veškeré vlhkosti.^[3]

U vombata obecného rozeznáváme čtyři poddruhy:^[4]

• Vombatus ursinus hirsutus
• Vombatus ursinus platyrrhinus
• Vombatus ursinus tasmaniensis
• Vombatus ursinus ursinus

Nejohroženější je zřejmě poddruh Vombatus ursinus ursinus, který je ve volné přírodě k nalezení jen na Flindersově ostrově na severu Tasmánie. V roce 1996 byla jeho populace odhadována zhruba na 4000 jedinců a byl oficiálně podle IUCN uznán jako zranitelný.^[5][6]

V Evropě patří k velmi raritním druhům. V červenci 2018 byl chován pouze v šesti zoo.

Poddruh Vombatus ursinus tasmaniensis je chován ve čtyřech zoo: Praha (Česko), Pairi Daiza (Belgie), Kodaň (Dánsko), Budapešť (Maďarsko).

Poddruh Vombatus ursinus hirsutus je chován ve třech zoo: Planckendael Mechelen (Belgie), Duisburg, Hannover (obě Německo).^[7]

Dne 10. 7. 2018 vydala Zoo Praha zprávu, že začíná stavět novou australskou expozici, v níž by také neměli chybět vombati.^[8] Zoo Praha chová tasmánský poddruh vombata obecného. Ten se díky tamnímu klimatu vyznačuje například hustší srstí a větší odolností proti chladným teplotám. První přicestoval do Zoo Praha dne 8. prosince 2021 z Hannoveru sameček jménem Cooper.^[9][10][11] Samice Winkleigh přijela do Prahy z Tasmánie přes kodaňskou zoologickou zahradu a dorazila 12. dubna 2023. ^[12] Společně byla dvojice vombatů slavnostně představena 14. května 2023.^[13]

Jejich první společné mládě (první vombatí mládě narozené v českých zoologických zahradách) je samička, která 15. června 2024 dostala jméno Mersey podle řeky protékající oblastí na Tasmánii, kde je hlášena nejpočetnější vombatí populace. Kmotrem je patron chovu tohoto druhu - český herec, moderátor a režisér Ondřej Sokol,^[14] který v roce 2022 pronesl v televizní soutěži větu: „No to mě poser vombat“, když jako moderátor reagoval na otázku o unikátním tvaru vombatího trusu v podobě krychliček.^[15] V srpnu 2024 chovatelé ohlásili, že odrůstající Mersey již nepije mateřské mléko a přestala trávit čas v matčině vaku.^[16] Během podzimu 2024 již mladá Mersey postupně trénuje spolupráci při veterinární prohlídce.^[17]

Pražská zoo spolupracuje s neziskovou organizaci Wombat Rescue, která v okolí australské Canberry provozuje léčebné a rehabilitační centrum pro vombaty nakažené svrabem, parazitním onemocněním zavlečeným do Austrálie z Evropy, kterým je aktuálně nakaženo přibližně 70 procent volně žijících vombatů a bez léčby jde o nemoc pro vombaty smrtelnou. Pražská zoo v roce 2024 finančně přispěla na výstavbu a provoz nových výběhů určených pro návrat vyléčených vombatů do volné přírody metodou „soft release“.^[18][19]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu vombat obecný na Wikimedia Commons
• Galerie vombat obecný na Wikimedia Commons
• Článek o vombatech (česky)
• Článek na webu BioLib (česky)
• Článek o důvodu krychlového tvaru vombatího trusu (anglicky)