PROFILPELAJAR.COM

Vojtěch Vacke
Vojtěch Vacke
	Vojtěch Vacke za Slováckým divadlem
Narození	18. března 1940; Nezabudice
Úmrtí	25. března 1991 (ve věku 51 let); Uherské Hradiště
Místo pohřbení	hřbitov v Mařaticích
Povolání	prozaik, scenárista, dramatik, dramaturg, technik a filmový scenárista
Témata	divadlo, film, divadelní technika, dramaturgie a filmová scenáristika
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vojtěch Vacke (18. března 1940 Nezabudice – 25. března 1991 Uherské Hradiště) byl český spisovatel, dramatik, filmový scenárista a překladatel. Jeho život a dílo jsou spjaty s Uherským Hradištěm. Působil v tamním Slováckém divadle jako kulisák (z politických důvodů), vykonával zde také funkci dramaturga (nejprve ilegálně, později i oficiálně).^[1] Byl autorem několika knižních publikací a filmových scénářů.^[2] Podle jeho knihy Sonáta pro zrzku byl v roce 1980 natočen stejnojmenný dětský film v režii Víta Olmera. Napsal též scénáře k filmům Třetí skoba pro Kocoura (1983) a Stav ztroskotání (1983). Psal také divadelní pohádky^[3], písňové texty a věnoval se též poezii.

Život

Narodil se 18. března 1940 v Nezabudicích na Rakovnicku. Jeho útlé dětství bylo zásadně ovlivněno prostředím, v němž vyrůstal. Hluboké křivoklátské lesy a nekonečné louky, které jeho rodnou vesnici obklopovaly, vytvářely ideální prostředí pro fantazijní trávení dětského času. Stejný vliv na dětskou fantazii měla i nedaleká řeka Berounka. Není možná náhoda, že tento inspirativní kraj dal literárnímu světu více autorů. Mimo jiné např. Otu Pavla. Na formování osobnosti Vojtěcha měl hluboký vliv jeho otec – Vladimír Vacke (Watzke), ve své době známý autor knih mnoha žánrů - od pohádek přes romány dobrodružné, humoristické i dívčí, až k westernům a sci-fi. Vladimír Vacke vydal na šest set titulů pod nejrůznějšími jmény – ještě i po roce 1989 byly vydány některé pod pseudonymy Eva Marešová a Vláďa Zíka. Vojtěcha, krom jeho otce, zajisté také ovlivňovalo obecné umělecké prostředí, v němž se po celé dětství a mládí pohyboval. Jeho maminka byla rodinně propojena s nakladatelem knih a byla náruživou čtenářkou a jeho strýc Josef Vacke byl akademickým malířem. Vliv na život Vojtěcha měli také jeho sourozenci, starší bratr Jiří a mladší Ivan.

Po absolvování střední školy byl Vojtěch, který tíhl ke kumštu, přijat na Filmovou akademii múzických umění v Praze obor dramaturgie. Studia na FAMU Vojtěch Vacke nedokončil a základní vojenská služba jej odvelela do Uherského Hradiště, kde se později usadil a založil rodinu. Jeho ženou se stala Milada roz. Crhová. V roce 1962 se novomanželům Vackovým narodila dcera Petra, která se později stala předobrazem hlavní postavy knihy Sonáta pro zrzku a následně i stejnojmenného filmového scénáře. O dva roky později se narodil syn Ivan.

Vojtěch Vacke v Uherském Hradišti pracoval s mládeží a byl aktivní ve skautingu. V tomto duchu vychovával i své děti Petru a Ivana, které absolvovaly s otcem sjíždění řek a skautské tábory. Dětem a mládeži se věnoval až do chvíle, kdy mu to tehdejší komunističtí mocipáni po roce 1968 zakázali pro jeho politickou nespolehlivost. Zážitky s dětskými parťáky ale Vojtěch později využil k čerpání námětů pro své knihy (Sonáta pro zrzku, Ztroskotání na vysněné řece) a filmové scénáře (Třetí skoba pro Kocoura, Stav ztroskotání, Náhodou je príma,...). V Uherském Hradišti organizoval v 60. letech majálesy - studentské zábavy komunistickým režimem nepodporované a v 50. letech a za normalizace (po roce 1968) zakázané. Působil také jako metodik, autor i režisér amatérských inscenací.

V roce 1971 nastoupil do Slováckého divadla jako jevištní technik, avšak vzápětí se stal mužem v pozadí při tvorbě dramaturgie tohoto divadla. Vedle toho se zabýval úspěšně i literární tvorbou - psal knihy a filmové scénáře pro mládež. Dodnes jsou užívány jeho úpravy či překlady divadelních her, písňové texty nebo pohádky. Ve Slováckém divadle našel svůj druhý domov a přesto, že byl režimem nucen pracovat v profesi, která obnášela nemalé fyzické úsilí, vždy našel dostatek energie pro psaní a stínovou dramaturgii. Byl velmi oblíben pro svou vášeň k diskuzím, a proto se v kulisárně scházeli herci, výtvarníci a příslušníci dalších divadelních profesí, aby s Vojtěchem vedli nekonečné debaty o politice, kultuře či třeba historii. V roce 1976 přichází na svět poslední potomek Vojtěcha a Milady - David Vacke. Již od dětských let jde ve šlépějích svého otce a je ve Slováckém divadle obsazován do dětských rolí. V té době již v tomtéž divadle působí i starší Vojtěchův syn a Davidův bratr Ivan ve funkci osvětlovače, lighting designera a příležitostného scénografa (SD opustil po 36 letech v roce 2020). David se v roce 1994 stává členem uměleckého souboru Slováckého divadla, které po velmi dlouhém a úspěšném působení v souboru, dobrovolně, i se svojí ženou Irenou, v roce 2021 opouští - na základě nesouhlasu s interním “normalizačním procesem” podporovaným zřizovatelem - Městem UH. Umělecké tvorbě se věnuje i po odchodu z kamenného Slováckého divadla. Nejstarší dcera Petra se dlouhodobě věnuje poezii a v této oblasti je i produkčně činná.

Vojtěch Vacke na jevišti Slováckého divadla s Ladislavem Kolářem

Vojtěch Vacke zemřel ve věku 51 let 25. března 1991 na následky nevyléčitelné nemoci. Za jeho života se mu narodily vnučky ze strany dcery Petry - Lucie a Romana, a ze strany syna Ivana vnuk Ondřej a vnučka Barbora. Řádově deset let po jeho smrti přichází na svět trojice dalších dětí - jeden vnuk (Martin od dcery Petry) a dvě vnučky (Tereza od Ivana a Veronika od Davida).

Dílo

Knihy

Na jevišti Slováckého divadla při jedné z diskuzí během sametové revoluce v listopadu 1989

Veronika, holka nešťastná (Albatros 1974, Lípa Vizovice 1998)
Sonáta pro Zrzku (Mladá fronta 1980, Lípa Vizovice 1997)
Ztroskotání na vysněné řece (Albatros 1989)
Růže platí divadlo (Středočeské nakladatelství 1989)

Filmové scénáře

Divadelní hry a pohádky

Pohádka o Honzovi a hloupé víle Rozárce (Šumperk a opakovaně SD)
Pohádka z klobouku (uvedly profesionální scény v Chebu, Liberci, Českém Těšíně, Mostě, Karlových Varech, Brně a opakovaně v SD)
Pohádka o Popelce (pod autorským pseudonymem Ivan Vlk - Divadlo bří. Mrštíků Brno, divadlo v Šumperku, z ochotnických souborů např. Spolek bří. Mrštíků Boleradice či spolek Vicena Ústí nad Orlicí)
Princezny a loupežníci aneb Zmatky kolem Katky (Slovácké divadlo, ochotnické soubory a pod druhým názvem také jako TV inscenace ČT a rozhlasová hra Českého rozhlasu)
Jak se bubnuje na princezny (Zlín, opakovaně Slovácké divadlo, agentura Pierrot)
Pravda o životě Václava, knížete českého, jakož i Boleslava, řečeného Ukrutný (bylo v dramaturgickém plánu divadla Bří.Mrštíků – nakonec se neuskutečnilo)

Překlady divadelních her

L. Feldek: Utíkej, Nituško! (ze slovenštiny). Uvedeno ve dvou provedeních ve Slováckém divadle (1984 a 2014) v režii Igora Stránského
A. Dudarev: I byl večer, a bylo jitro, den první (z ruštiny). Uvedeno ve Slováckém divadle (1989) v režii ruského režiséra Alexandra Miťkina.

Písňové texty

divadelní hry (Miláček, Lumpacivagabundus,…)
mj. pro skupinu Kominíčci (v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století šlo o velmi populární folkovou kapelu z Uherského Hradiště)

Básničky pro děti

Nejčastěji v dětské časopise Mateřídouška.

Básně pro dospělé

Většina za jeho života nebyla publikována, některé až po jeho smrti.

Odkazy

Reference

↑ Mistr pohádek Vojtěch Vacke. Slovackedivadlo.cz [online]. [cit. 2023-10-02]. Dostupné online.
↑ ŠTROBLOVÁ, Jana; RUT, Přemysl. Důležitější než poslední slovo je řeč sama (spisovatel Vojtěch Vacke). Host. 2005, roč. 21, čís. 8, s. 31–34. Dostupné online.
↑ Vojtěch Vacke. www.i-divadlo.cz [online]. [cit. 2023-10-02]. Dostupné online.