Vojtěch Sucharda

ikona
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Vojtěch Sucharda
Vojtěch Sucharda (před r. 1927)
Vojtěch Sucharda (před r. 1927)
Narození16. ledna 1884
Nová Paka
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí31. října 1968 (ve věku 84 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materVysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povolánísochař, restaurátor, loutkář, řezbář a učitel
Manžel(ka)Anna Suchardová-Brichová
DětiAnna Podzemná-Suchardová
Příbuzní
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
matrika narozených města Nová Paka – záznam o narození Vojtěcha Suchardy

Vojtěch Sucharda (16. ledna 1884 Nová Paka – 31. října 1968 Praha-Bubeneč) byl český sochař, restaurátor, řezbář a loutkář.

Biografie

Pocházel z uměleckého rodu Suchardů z Nové Paky, ve kterém se umělecké nadání dědilo z generace na generaci už od jeho praděda Jana. Loutkářství se vyučil v závodě svého otce Antonína Suchardy mladšího (1843–1911) a v roce 1899 přesídlil do Prahy. V roce 1905 absolvoval pražskou Uměleckoprůmyslovou školu.[1]

Po absolutoriu spolupracoval na sochařských dílech svého bratra Stanislava, např. na pomníku Františka Palackého.[1] Fantově budově nádraží Franze Josefa, Nové radnici. Od roku 1907 spolupracoval s architektem Kamilem Hilbertem na dostavbě katedrály sv. Víta na Pražském hradě. Pro katedrálu vytvořil na 250 novogotických hlavic sloupů, vyřezávanou truhlu, několik kamenných plastik a dva vysoké reliéfy znázorňující stavitele dómu na průčelí stavby. Vojtěch Sucharda pracoval i na výzdobě několika kostelů a staveb po celých Čechách. Od roku 1913 se podílel mimo jiné i na sochařské výzdobě pražského paláce Koruna.

Za 1. světové války padl po čtyřech měsících služby do ruského zajetí,[1] byl deportován do Nižního Novgorodu. Do Prahy se vrátil až roku 1918, další rok strávil jako voják na Slovensku.

V roce 1908 se oženil se svou spolužačkou z Uměleckoprůmyslové školy Annou Brichovou, s níž v roce 1920 založil divadlo V říši loutek (od roku 1928 Říše loutek).[1] Divadlo mělo sídlo nejprve na Letné, od roku 1928 v Ústřední knihovně hl. města Prahy. Jako principál souboru, režisér i loutkoherec zde pak působil čtyři desítky let, vytvořil 350 loutek a výpravu pro 137 her. V letech 1954 až 1956 režíroval celkem 20 her. Jako vedoucí souboru skončil v roce 1956 pro sluchovou chorobu.[2]

Vojtěch Sucharda u sochy svatého Petra

V letech 1912, 1936 a 1948 se Vojtěch Sucharda podílel na rekonstrukcích Staroměstského orloje v Praze,[1] pro který vytvořil dvanáct nových sošek apoštolů. Některé jeho restaurátorské zásahy ovšem byly při rekonstrukci orloje v roce 2018 odstraněny jako nepřípustné.[3] Během své práce na orloji ukryl do sochy svatého Tomáše v hliníkové tubě od doutníku několikastránkový dopis, kde svoji práci na sochách popisuje. Dopis byl objeven během rekonstrukce orloje v roce 2018.[4] V poválečném období byl také autorem návrhu na celkovou modernizaci výtvarného řešení Staroměstského orloje, který nebyl nikdy realizován.

S manželkou Annou, roz. Brichovou[5] měl dvě dcery – Annu (1909–1996) a Olgu (1911).[2] Po smrti své ženy v roce 1944 se roku 1947 podruhé oženil s pražskou Němkou Alžbětou Balkovou, kadeřnicí Městských divadel na Vinohradech, která 10 let v divadle Říše loutek upravovala paruky.[2]

Vojtěch Sucharda zemřel v Praze–Bubenči 31. října 1968. Pohřben byl v rodinné hrobce na hřbitově v Nové Pace.

Dílo

Plastiky pro palác Koruna
Hrobka rodiny Suchardů na městském hřbitově v Nové Pace
  • dostavba katedrály sv. Víta, Pražský hrad
  • výzdoba chrámu sv. Jana Nepomuckého, Štěchovice
  • výzdoba chrámu sv. Jiljí, Nymburk
  • výzdoba chrámu sv. Petra a Pavla, Mělník
  • výzdoba muzea, Hradec Králové
  • 12 sošek apoštolů na Staroměstském orloji
  • plastiky pro palác Koruna na Václavském náměstí
  • pomníky padlým obětem války
  • výzdoba budovy Hlavního nádraží v Praze
  • pomník Františka Palackého v Praze
  • kopie barokní kašny v pražské Loretě
  • dřevořezby pro pražský kapucínský klášter
  • loutky divadla Říše loutek
  • busta Charlotty Garrigue Masarykové v Praze
  • pomník vojenského pilota Vincence Komendy v Pičíně u Příbrami

Reference

  1. ↑ a b c d e SUCHARDA, Vojtěch, sochař, LD. www.amaterskedivadlo.cz [online]. [cit. 2021-08-01]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c Vojtěch Sucharda | abart. cs.isabart.org [online]. [cit. 2021-08-01]. Dostupné online. 
  3. ↑ Orloj na půl roku zakryje lešení. Dřívější restaurátor nepochopil význam soch, říká jeho správce. Aktuálně.cz [online]. 2018-01-14 [cit. 2024-06-03]. Dostupné online. 
  4. ↑ POLÁK, Michal. Svatý Tomáš na orloji skrýval dopis sochaře Suchardy. Píše v něm, jak chtěl památku přestavět. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2018-06-08 [cit. 2018-08-08]. Dostupné online. 
  5. ↑ Antonín Dolenský: Kulturní adresář ČSR, vyd.  Českolipská knih– a kamenotiskárna, Česká Lípa, 1936, str. 518

Literatura

  • Antonín Dolenský: Kulturní adresář ČSR, vyd.  Českolipská knih– a kamenotiskárna, Česká Lípa, 1936, str. 518
  • Vojta Sucharda, český sochař, 1978, Novotný J.A., kat. 26 s., soupis díla, vyd. KDHMP, GHMP, Podkrkonošské muzeum v Nové Pace, Praha, Nová Paka

Externí odkazy