Dne 28. července 1914, když Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku, Fialova jednotka se přesunula do Haliče, kde bojovala na východní frontě války. Roku 1915 se Fiala přihlásil na pilotní kurz ve Vídeňském Novém Městě a Krakově, který zakončil získáním pilotního diplomu a následně byl přezařazen do c. k. letectva. Za podíl na sestřelu ruského letadla u Kamence Podolského v dubnu 1916[2] byl povýšen do hodnosti záložního poručíka.
Dne 22. dubna 1917 byl jeho letoun sestřelen nad Bukovinou a Fiala upadl do ruského zajetí. Při pobytu v Rusku se přihlásil do nově vznikajících československých legií. Krátce po jejich založení v srpnu 1917 provedl pokus o iniciaci vzniku československé letecké jednotky, čemuž nebylo vyhověno. Fiala pak sloužil u 9. leteckého sborového oddílu ruského letectva.
Československé legie
Kapitán Vlastimil Fiala a četař Antonín Hartman během rekonvalescence po letecké nehodě v březnu 1919
V listopadu 1917 proběhl v Ruském impériusocialistický převrat a vládu nad zemí přebrala komunistická vláda v Moskvě. V březnu 1918 pak uzavřela se Spolkemseparátního mír v Brestu-Litevském. Fiala ještě krátce působil jako technický ředitel 5. ukrajinského leteckého parku ve Svjatošině,[3] následně se vrátil k legiím a byl spolu s letcem Lvem Robertem Melčem se v únoru 1918 stal spoluzakladatelem 1. československého aviatického a automobilového oddílu. Jednotka disponovala britskými stroji Sopwith, ještě před zapojením do bojových operací se však v červnu 1918 strojů zmocnila Rudá armáda a letecký oddíl tak byl rozpuštěn z důvodu absence letounů. Fiala pak s legiemi pokračoval po jimi obsazené Transsibiřské magistrále do Vladivostoku, kde působil jako štábní operační důstojník 2. střelecké brigády. Na podzim 1918 obnovil ve Vladivostoku letecký oddíl, mj. prostřednictvím letounů nakoupených z USA.
První let oddílu vykonal Fiala s pozorovatelem Hartmanem u příležitosti narozenin nově zvoleného prezidentaMasaryka 7. března 1919, stroj měl však během letu poruchu a byl tak nucen nouzově přistát na zamrzlém moři v Ussurijském zálivu a utrpěl zranění kolene.[3] Jako invalida byl 12. března 1919 naloděn s osmým transportem na loď Heffron plující do Evropy, u pobřeží Japonských ostrovů však loď ztroskotala, byla opravována Evropy dosáhla až koncem roku 1919.
Po vzniku Československa
Stal se členem Československé armády. Od března do dubna 1921 působil jako přednosta leteckého oddělení Ministerstva národní obrany, v letech 1921–1922 pak jako velitel 3. leteckého pluku v Nitře. Absolvoval také studijní cestu do západní Evropy. Po osobní roztržce z ministerstva i aktivní služby roku 1925 odešel a začal hospodařit na statku v Ipeľce u Lučence (nyní obec Buzitka). Zde s rodinou žil až do 1938, kdy byla obec na základě Mnichovské dohody zabrána Maďarskem.
V roce 1922 napsal knihu Náš vzduch – naše moře, jejíž název zavdal ke vzniku úsloví Vzduch je naše moře,[2] odkazující na akcent Československa na vojenské letectví náhradou za absenci přístupu k moři.[4]
Závěr života strávil v Borohrádku ve východních Čechách.
Úmrtí
Vlastimil Fiala zemřel 3. března 1947 v Borohrádku ve věku 53 let.
Rodinný život
Byl ženatý s Květoslavou Fialovou, rozenou Šetkovou (1901–1979), výtvarnicí a propagátorkou buddhismu, s níž měl dvě dcery.[3] Mladší Květa se posléze stala známou divadelní a filmovou herečkou.[5]
.png)
