Vladimir Volfovič Žirinovskij
poslanec Státní dumy
Ve funkci: 1993 – 2022
Stranická příslušnost
Členství	Liberálně-demokratická strana Ruska
Rodné jméno	Владимир Вольфович Эйдельштейн
Narození	25. dubna 1946 Alma-Ata, Sovětský svaz Sovětský svaz
Úmrtí	6. dubna 2022 (ve věku 75 let) Moskva
Příčina úmrtí	covid-19 a septický šok
Místo pohřbení	Novoděvičí hřbitov
Národnost	Židé
Choť	Galina Lebeděvová
Děti	Igor Vladimirovič Lebeděv
Alma mater	Moskevská státní univerzita
Profese	politik, advokát a voják
Náboženství	pravoslaví
Ocenění	medaile Na památku 850 let Moskvy (1997) Zasloužilý právník Ruské federace (2000) Řád Za zásluhy o vlast 4. třídy (2006) Řád cti (2008) Řád Za zásluhy o vlast 3. třídy (2011) … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Vladimir Zhirinovsky
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimir Volfovič Žirinovskij, původním jménem Vladimir Volfovič Ejdelštejn (rusky Владимир Вольфович Жириновский, respektive Владимир Вольфович Эйдельштейн;^[1] 25. dubna 1946 Alma-Ata, Sovětský svaz – 6. dubna 2022^[2]) byl ruský politik a člen ruské opoziční Liberálně-demokratické strany, který byl některými považován za symbol ruského nacionalismu.^[3][4] Byl znám svými projevy na veřejnosti, v nichž populisticky sliboval snadné a bezbolestné změny ve společnosti.^[5]

Žirinovskij se narodil do právnické rodiny.^[3] Jeho otec, Volf Isaakovič Ejdelštein, byl polský Žid.^[6] Do 10. června 1964 používal otcovo příjmení Ejdelštejn (Эйдельштейн),^[7][8] svého otce však poznal jen z matčina vyprávění. Když v polovině prvního desetiletí 21. století našel v Izraeli jeho hrob, dozvěděl se, že byl agronomem a obchodníkem s nábytkem.^[5]

Roku 1970 absolvoval Institut asijských a afrických zemí na Moskevské státní univerzitě v oboru turecký jazyk a literatura. Roku 1969 absolvoval v rámci studií roční stáž v Turecku. Tam byl podle některých zdrojů zatčen za šíření komunistických názorů.^[5]

Ve studiích na téže moskevské vysoké škole dále pokračoval, když navštěvoval večerní právnickou školu. Vystudoval také Fakultu mezinárodních vztahů na Univerzitě marxismu-leninismu. Roku 1983 požádal o vystěhování do Izraele, avšak svůj plán nakonec neuskutečnil.^[3]

Do politiky vstoupil roku 1988. O rok později založil Liberální demokratickou stranu Ruska a v březnu 1990 se stal předsedou této strany, tuto funkci vykonával až do své smrti. Od roku 1993 byl též poslancem ruské Státní dumy.^[3]

Několikrát se neúspěšně pokoušel kandidovat na ruského prezidenta, a to v letech 1991, 1996 a 2000, vždy ale získal pouze mezi třemi až sedmi procenty hlasů.^[3]

Liberálními médii a názorovými odpůrci byl označován za neofašistu a pravicového extremistu.^{[9][10][11][12]}

Dne 25. března 2022 některá média přinesla zprávu o Žirinovského smrti, ruská média to vzápětí popřela.^[13] Předseda ruské státní dumy však následně řekl, že Žirinovskij leží ve vážném stavu v nemocnici.^[14] Zemřel dne 6. dubna 2022.

Smuteční rozloučení se konalo dne 8. dubna 2022 za účasti prezidenta Vladimíra Putina, premiéra Michaila Mišustina a dalších členů vlády. Pohřební obřady v katedrále Krista Spasitele vedl nejvyšší představitel ruské pravoslavné církve patriarcha Kirill. Žirinovskij byl pochován na Novoděvičím hřbitově.^[15]

Žirinovskij je znám svými populistickými a xenofobními výroky a také agresivním chováním vůči svým názorovým oponentům či žurnalistům.^[3]

Několikrát se nevhodně vyjadřoval o Židech, o přistěhovalcích či o menšinách. Sympatizoval také s bývalým iráckým prezidentem Saddámem Husajnem.^[3] Ačkoliv tvrdě kritizoval Spojené státy americké, rád se nechával přirovnávat k americkým činitelům. Řekl například:^[5]

Srovnáván bývá s francouzským politikem Jeanem-Marie Le Penem. Podporoval také například Edwina Neuwirtha, což byl rakouský průmyslník a bývalý důstojník Waffen-SS, který popíral používání plynových komor při nacistickém vyvražďování Židů během druhé světové války. Některými německými médii byl proto nazván „Ruský Hitler“.^[5]

V roce 2014 způsobil rusko-polskou diplomatickou roztržku, když během probíhající Ukrajinské krize v rozhovoru pro televizní kanál Rossija 24 pohrozil Polsku a pobaltským státům preventivním jaderným úderem. Polský ministr zahraničí Radosław Sikorski označil Žirinovského výroky za skandální a nechal předvolat ruského velvyslance k vysvětlení.^[16]

O dva roky později (2016) v pořadu „Воскресный вечер“ vyzýval ruskou vládu, aby demonstrovala svoji sílu tím, že shodí „jen tak“ atomovou bombu na „malý ostrov v Severním moři s 200 000 obyvateli“, čímž měl pravděpodobně na mysli ostrovní stát Island.^[17][18]

Žirinovskij 27. listopadu 2019 vystoupil v pořadu 60 minut vysílaném ruskou státní televizí „Россия 1“, kde se ostře vyjádřil proti záměru Pavla Novotného postavit v Řeporyjích pamětní desku ruské osvobozenecké armádě. Během vysílání prohlásil, že „Stalinova největší chyba byla, že roku 1945 nepostavil a neposlal statisícové okupační armády do Polska, Maďarska, Česka, Slovenska, Rumunska a Bulharska“, aby všem „zavřel huby“.^[19] Dále Žirinovskij uvedl, že SSSR tehdy nevyužil své právo „převést veškerý průmysl těchto zemí do Ruska“ a „Německo přeměnit na agrární hospodářství“.^[20] O Vlasovovi se vyjádřil tak, že údajně chtěl ovládnout celé území tehdejšího protektorátu Čechy a Morava. U publika, které během vysílání zasedalo ve studiu, si za své „shrnutí historie“ vysloužil potlesk.^[21]

Byl ženatý s Galinou Lebeděvovou, která je kandidátkou biologických věd. Měl také syna Igora Lebeděva, který je šéfem poslaneckého klubu Žirinovského strany.^[22]

• Řád Za zásluhy o vlast I. třídy – 25. dubna 2021 – udělil prezident Vladimir Putin za velký přínos k posílení ruské státnosti, rozvoji parlamentarismu a aktivní legislativní činnost^[23][24]
• Řád Za zásluhy o vlast II. třídy – 18. dubna 2016 – udělil prezident Vladimir Putin za velký přínos k rozvoji parlamentarismu a aktivní legislativní činnost^[25]
• Řád Za zásluhy o vlast III. třídy – 8. května 2011 – za zásluhy o tvorbu právních předpisů a rozvoj ruského parlamentarismu^[26]
• Řád Za zásluhy o vlast IV. třídy – 20. dubna 2006 – udělil prezident Vladimir Putin za aktivní účast na legislativních činnostech a mnoho let plodné práce^[27]
• Řád Alexandra Něvského – 20. ledna 2015 – udělil prezident Vladimir Putin za aktivní legislativní činnost a mnoho let svědomité práce^[28]
• Řád cti – 21. května 2008 – za zásluhy o tvorbu zákonů, posílení a rozvoj ruské státnosti^[29]
• Čestné uznání prezidenta Ruské federace – 26. února 2009 – za aktivní účast na přípravě návrhu Ústavy Ruské federace a za velký přínos k rozvoji demokratických základů Ruské federace^[30]
• Čestné uznání vlády Ruské federace – 6. července 2011 – udělil Vladimir Putin za zásluhy o tvorbu právních předpisů a mnoho let pečlivé práce^[31]
• Vděčnost vlády Ruské federace – 23. dubna 2016 – udělil Dmitrij Medveděv za zásluhy v oblasti tvorby právních předpisů a mnoho let pečlivé práce^[32]
• Medaile Žukova^[33]
• Pamětní medaile 850. výročí Moskvy^[33]
• Pamětní medaile 300. výročí Petrohradu^[33]
• Medaile Za zásluhy o sčítání lidu všech obyvatel Ruska^[33]
• Medaile P. A. Stolypina I. třídy – vláda Ruské federace, 16. prosince 2019 – udělil Dmitrij Medveděv za zásluhy v legislativních činnostech zaměřených na řešení strategických úkolů sociálněekonomického rozvoje země^[34]
• Medaile P. A. Stolypina II. třídy – vláda Ruské federace, 4. května 2012 – udělil Vladimir Putin za zásluhy v legislativních činnostech zaměřených na řešení strategických úkolů sociálněekonomického rozvoje země^[35]

Český překlad knihy "Poslední výpad na jih" : https://web.archive.org/web/20170905003926/http://jirisoler.wz.cz/zirinov.html

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimir Volfovič Žirinovskij na Wikimedia Commons
• Osoba Vladimir Žirinovskij ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimir Žirinovskij