PROFILPELAJAR.COM

Vinohradské železniční tunely
	Portály tunelu u Hlavního nádraží
Základní informace
Stát	Česko
Provozní délka	1 150 m
Lokalizace
Souřadnice	50°4′45,12″ s. š., 14°25′59,52″ v. d.
	Vinohradské železniční tunely
Další informace
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vinohradské železniční tunely jsou souběžné tunely o délce asi 1150 metrů, které vedou z jižního zhlaví stanice Praha hlavní nádraží (původně nádraží Františka Josefa) do jižní části Vinohrad, kde v blízkosti Nuselských schodů vyúsťují, přičemž jedna trať (někdejší Pražská spojovací dráha) pak pokračuje západním směrem Nuselským údolím přes výhybnu Praha-Vyšehrad ke stanici Praha-Smíchov, druhá trať vede na jihovýchod a vyúsťuje do nádraží Praha-Vršovice.

První dva tunely jsou dvojkolejné, třetí tunel začíná jako dvojkolejný, ale pak se rozděluje na dva jednokolejné tunely. Jde o nejvytíženější železniční úsek v České republice, v 1. čtvrtletí roku 2020 tunely projíždělo průměrně 860 vlaků za den.^[1]

Historie

Tunel I

První tunel (I, nejzápadněji) je dlouhý 1146^[2] (nebo 1149)^[3] metrů, vznikl ruční ražbou jako součást jednokolejné^[4] dráhy císaře Františka Josefa (KFJB) z Prahy přes Cmunt do Vídně v letech 1869–1871^[2] a slavnostně byl zprovozněn 19. září 1871.^[2]^[3] Stavbu řídil hlavní inženýr Krouský, podílel se na ní podnikatel Moritz Gröbe, vytěžený materiál se ukládal na pozemcích Horní a Dolní Landhausky,^[5] kde později vznikla vila a park Gröbovka.^[2] Stavba začala na podzim 1869 od obou portálů a ze dvou šachet o hloubce 30 a 35 metrů.^[4] Během stavby došlo ke dvěma stávkám dělníků.^[4]

V letech 1869–1872 byla těsně za jižním portálem tunelu vybudována a od 15. srpna 1872 provozována touž společností (KFJB) i odbočka nové Pražské spojovací dráhy na Smíchov, pro tuto dráhu byla v tunelu položena druhá kolej.^[4]

Protože již brzy po otevření tunel vykazoval závažné závady, deformace, průsaky atd., uvažovalo se již v roce 1903 o rekonstrukci.^[6] K té došlo až v letech 1945–1948,^[2] tunel získal místo dosavadního pískovcového nové žulové ostění.^[3] Tunel vede zhruba pod západním okrajem Vinohrad (pod ulicemi Rubešova a Londýnská). V současné době je tento tunel součástí trati na Smíchov (traťové kilometry 0,410–1,559).^[3]

Původně byla nejbližší stanicí Hostivař, roku 1880 však byla zřízena stanice Nusle-Vršovice. U jižního portálu byla 1. října 1888 zřízena zastávka Královské Vinohrady (téhož dne byla zahájena osobní doprava na trati na Smíchov), zrušena byla s otevřením druhého vinohradského tunelu 1. listopadu 1944.^[5]

Roku 1901 Rakouské státní dráhy trať od Smíchova zdvojkolejnily. Protože druhý tunel ještě neexistoval, spojovací dráha byla ještě před tunelem výhybkami zaústěna do budějovické dráhy.^[4]

Ulice Londýnská se podle Vinohradského tunelu původně nazývala „Tunelová“ nebo „Tunelská“. Protože činžovní domy v ulici nesměly klenbu tunelu zatěžovat, byla ulice plánována jako široká s předzahrádkami u domů. Do roku 1886 vyčnívaly do ulice dva široké, nízké, zděné vzdušníky pro přístup vzduchu do tunelu, ve kterém byl v té době parní provoz. Jeden z nich se nacházel před domem čp. 623/30.^[7]

Tunel II

Druhý tunel (II), dlouhý 1126 m^[2] (nebo 1149 metrů)^[3] a vedoucí souběžně v blízkosti prvního tunelu, východně od něj, byl vybudován v letech 1940–1944, proražen 6. března 1943^[6] a zprovozněn 15. srpna 1944^[6] (nebo 10. listopadu 1944,^[3] nebo 1. listopadu),^[5] navazuje na něj trať k nádraží Vršovice. Stavbu prováděla firma Kruliš.^[3] Obě tratě byly od sebe po dokončení rekonstrukce tunelu I v roce 1948 opět odděleny, každá vedla svým tunelem.^[4]

Tunel III

Prvních 290 m^[2] třetího tunelu (III) ve směru od hlavního nádraží bylo vybudováno dvojkolejně v letech 1940–1944 či snad ještě v letech 1946–1949.^[6] Nedokončený tunel byl používán pro manipulační^[6] (výtažné^[3]) koleje ale i jako vinný sklep.^[2]^[5]

O dostavění třetího tunelu bylo rozhodnuto v návaznosti na rozšíření hlavního nádraží a vybudování odstavného nádraží Praha-jih.^[3] Ve výstavbě se pokračovalo v letech 1983–1989, ke zprovoznění došlo 22. září 1989.^[3]^[5]^[8] Na původní dvojkolejný úsek navázaly rozpletem dva jednokolejné tunely, z nichž jeden (IIIB)^[3] se značným obloukem (poloměr 560 m)^[2] vzdaluje od druhého (IIIA,^[3] poloměr 860 m).^[2] Tunely zhruba sledují Anglickou a Belgickou ulici. Kvůli stavbě byl zbourán dům Anglická 20^[2] (od roku 1995 zde stojí novostavba ČSOB), kde byla v místě rozpletu tunelů vybudována těžní šachta o hloubce 28 metrů.^[2] Stavba byla komplikována i vedením dvou tras metra a podzemním trezorem spořitelny^[2] v oblasti, a proto nové tunely nejsou zcela souběžné s původními. Nové tunely byly raženy pražskou prstencovou metodou, používanou při stavbě metra, razicím štítem, tedy kombajnem GPK s příčně rotující frézou, zapůjčeným z ostravských dolů.^[2] Průměrná výška nadloží nad novými tunely je 22 metrů, z toho 12 metrů skály.^[2] U třetího tunelu se udává délka 1125 m^[2] (nebo 1112 a 1123 m),^[3] levý (západní) jednokolejný tunel má délku 772 m,^[2] pravý (východní) jednokolejný tunel 794 metrů,^[2] nově vybudovaná část dvojkolejného tunelu před rozpletem o délce 40,5 metrů byla zčásti ražená, zčásti hloubená.^[2] Dokončení tunelu projektoval Sudop Praha a stavěly Vojenské stavby Praha.^[2]

Druhý a třetí tunel jsou součástí trati České Budějovice – Praha s traťovou kilometráží cca 184,3–185,423.^[3]

Budoucnost

Uvažuje se o zakrytí části tratě u portálu ve zhlaví hlavního nádraží, čímž by byly tunely ještě prodlouženy o dalších 90 metrů. Nad kolejištěm by vznikla stavba realizovaná Penta Investments, se souhlasem Správy železnic. ^[9]

Odkazy

Reference

↑ Denní počty skutečně jedoucích vlaků v období 1. leden – 31. březen 2021. provoz.spravazeleznic.cz [online]. Správa železnic [cit. 2021-09-20]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ ^o ^p ^q ^r ^s ^t Jan Kužník: Tunel, který spojil Prahu se světem, dnes slaví 135 let, idnes.cz, technet.cz, 19. 9. 2006
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ Tunely, Posázavský pacifik
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f Železniční trať 171 Praha – Beroun, historie. trat171.ic.cz [online]. [cit. 2008-02-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-04.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e Spanilá jízda Eugena Brikciuse dnes zamíří do Grébovky Archivováno 4. 10. 2008 na Wayback Machine., tisková zpráva města Prahy, 19. 9. 2006
↑ ^a ^b ^c ^d ^e 1944 Druhý vinohradský tunel, Železnice v Praze
↑ Dagmar Broncová, Ing. Milan Polák. Londýnská. Encyklopedie Prahy 2. Ulice. 13.7.2018. [cit. 2024-12-22]. Dostupné online
↑ ČTK. Třetí tunel pod Vinohrady. Rudé právo. 1989-09-23, roč. 70, čís. 225, s. 2. Dostupné online. Dostupné také na: [1].
↑ Nad překryvem Hlavního nádraží, S Petrem Frantou nejen o bránách do města Archivováno 14. 6. 2008 na Wayback Machine., archiweb, Jiří Horský, 22. 11. 2006

Literatura

ZLÁMANÝ, Michal. Nádraží Vyšehrad : Nádraží Královské Vinohrady : Železniční most : Vinohradské tunely. In: PLATOVSKÁ, Marie. Slavné stavby Prahy 2. Praha: Foibos Books, 2011. ISBN 978-80-87073-35-3. S. 120–125.