Vincenc Červinka se narodil v Kolíně v rodině zdejšího průmyslníka, dlouholetého člena městské rady a předáka strany Staročechů Josefa Červinky. V roce 1896 odmaturoval na kolínském gymnáziu a začal studovat medicínu na České Univerzitě Karlo-Ferdinandově v Praze. Z medicíny však brzy odešel a začal se věnovat filologii a novinářství, jež studoval v Berlíně a v Petrohradu.
Po návratu z žaláře se vrátil k práci v Národních listech. Brzy po vyhlášení samostatného Československa byl zvolen předsedou Syndikátu denního tisku československého. Roku 1919 se vydal na pozvání krajanů na přednáškové turné do USA. V cestě pokračoval na Sibiř a dále do Ruska k jednotkám Československých legií. Do Československa se vrátil až začátkem roku 1920 přes Čínu, Indický oceán a Suezský průplav, takže vykonal cestu kolem světa. Své zážitky a zkušenosti z cest využil k napsání několika knih s politickými a cestopisnými úvahami.
V meziválečném Československu dále pracoval v redakci Národních listů, jimž zůstal věrný až do odchodu do výslužby v roce 1934. Měl široký novinářský záběr, psal články politické, komentáře, úvahy o významných osobnostech různých národů, literární a divadelní kritiky. Kromě novinářské práce v letech 1919–1933 v Ottově nakladatelství řídil a redigoval edici Ruská knihovna, velmi respektovanou pro ediční výběr i pro kvalitu překladů. Pokračoval i v překladatelské práci a české čtenáře seznamoval s tvorbou sovětských autorů i ruských emigrantů. Jako první překládal díla Valerije Brjusova, Michaila Bulgakova, Valentina Katajeva, Ivana Naživina nebo Michaila Zoščenka. Do češtiny zavedl užívání původně ruských slov bezprizorný, kulak nebo kerenština.
Roku 1921 byl přijat do nově založené zednářské lóže Jan Ámos Komenský a zůstal jejím členem až do zrušení v roce 1938. Byl členem všech československých novinářských organizací, místopředsedou Syndikátu československých spisovatelů. Dále byl členem Slovanského ústavu a od roku 1934 předsedou Společnosti slovanské vzájemnosti.
Používané pseudonymy a akronymy
E. Adámek, Ervín Kačer, Vikentij Osipovič Červinka, Campanus, Tantris, V.Č., Č., E.Ad., E.A., V.Kol, Viki, Samo, Bis, A-Z. Za okupace pravděpodobně používal značky J.M., Leon B., L.B.
Vzhledem k rozsahu Červinkova překladatelského díla jsou zde uvedeni jen nejznámější autoři. Kromě Birinského her jde vesměs o překlady z ruštiny.
Leonid Andrejev: Tři povídky (1906), Rozum (1908), Láska k bližnímu a jiné prósy (1911), Zachraňte Rusko! (1919), Kniha povídek (1923, část výboru), Nezabiješ! a jiné práce (1926), Jidáš Iškariotský a jiné práce (1926, společně s Boženou Popovou), Povídka o sedmi oběšených (1928, společně s Boženou Popovou a Milošem Novákem), Dni našeho života (1928) a další.
Arkadij Averčenko: Humoresky a satiry (1912, společně s J. Havlínem), Kola na vodě (1914), Dvanáct portrétů znamenitých lidí (1922), Hra se smrtí (1922), První pětka. (Dramata.) (1923), Druhá pětka. (Dramata.) (1924), Povídky pro rekonvalescenty (1925), Tucet nožů do zad revoluce (1925) a další.
Alexej Pisemskij: Hořký osud (1908), Čím se provinila? (1918), Ve víru (1919), Mr. Batmanov (1921), Setník Ruchněv (1921), Ruští lháři a jiné povídky (1926, společně s Karlem V. Frypésem), Měšťáci (1927).
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN80-7185-245-7. S. 212.
VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 11. sešit : Čern–Čž. Praha: Libri, 2009. 104 s. ISBN978-80-7277-368-8. S. 68–69.
PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie. Karviná: Paris a Masarykovo demokratické hnutí, 2019. 219 s. ISBN978-80-87173-47-3. S. 24–25, 151, 157, 169.