První roky svého dětství prožil Rydberg v poměrně dobrých podmínkách. Otec, původně voják, získal v roce 1827 místo hradního a vězeňského dozorce ve věznici v Jönköpingu. Když bylo ale Ridbergovi pět let, zemřela jeho matka a sestra na choleru a tato událost měla pro jeho rodinu katastrofální důsledky. Otec se nemohl se smrtí své ženy vyrovnat, propadl alkoholu, ztratil své povolání a nakonec skončil ve vazbě.[3]
Následující roky prožil Rydberg u několika pěstounů, kteří mu umožnili získat vzdělání. Jeho základní školní docházka byla úspěšná, a proto byl po dokončení vyšší školy v Jönköpingu zapsán roku 1845 na gymnázium ve Växjö. Snažil se živit soukromým doučováním, ale roku 1847 musel z finančních důvodů studium ukončit bez diplomu. Vrátil se do Jönköpingu, kde byl v letech 1847–1851 novinářem v Jönköpingsbladet (Jonkopinský list), kam psal pod pseudonymem Agricola napínavé romány na pokračování v duchu Eugěna Suea, Alexandra Dumase a Bulwera-Lyttona. Předkládal v nich měšťákům mírné liberální myšlenky v rámci napínavých melodramat a senzačních pletich.[3]
Roku 1851 začal studovat práva na Lundské univerzitě, ale po roce studia opět z finančních důvodů ukončil bez získání titulu. Od roku 1852 se živil jako soukromý učitel a roku 1855 se stal členem redakční rady v Göteborgs Handels-och Sjöfartstidning (Góteborské noviny pro obchod a plavbu). Tuto funkci následně vykonával dvacet jedna let až do roku 1876. Stal se přítelem šéfredaktora Svena Adolfa Hedlunda a společně vytvořili z těchto novin jeden z předních skandinávských deníků. Začal psát politické a kulturní články a romány (opět i na pokračování), například Fribytaren på Östersjön (1957, Pirát na Baltu), Singoalla (1857) nebo Den siste Atenaren (1859, Poslední Athéňan), v nichž pod rouškou historie stále více rozviřoval náboženské a politické otázky a vyjadřoval odpor proti intoleranci a útisku.[3][4]
Postupně začala teologická a filozofická a posléze i historická a filologická studia zabírat stále větší část jeho času. Obrovskou pozornost na sebe strhl roku 1862, když vydal dílo Bibelns lára om Kristus (Biblické učení o Kristu), v němž podnikl útok na dogma o Kristově božství a odmítl církevní ortodoxii. Postupně opustil psaní románů a publikoval řadu článků o kulturní a náboženské historii a knihy o středověké magii. Roku 1868 byl delegátem na prvním Generálním církevním shromáždění a v letech 1870–1872 byl členem druhé komory švédského parlamentu za Göteborg.[3][4][6].
Rydbergův hrob v Göteborgu
Roku 1875 dokončil po deseti letech práce překlad Goethova dramatu Faust, za který obdržel roku 1877 Letterstedtského cenu za překlady (Letterstedtska priset för översättningar) a v lidovém kalendáři Svea poprvé publikoval své básně pod svým jménem. Roku 1876 zanechal žurnalistiky, protože mu bylo Göteborským vzdělávacím fondem (Göteborgs undervisningsfond), předchůdcem Göteborské university, nabídnuto, aby konal v Göteborgu veřejné přednášky o kulturních dějinách a filozofii. Roku 1877 obdržel čestný doktorát na univerzitě v Uppsale při příležitosti oslavy čtyřstého výročí založení univerzity, pro kterou naspal kantátu (Kantat vid jubelfest-promotionen i Upsala).[7] V témže roce byl zvolen členem Švédské akademie a roku 1879 se stal rytířem Řádu polární hvězdy. Po kritice od svých liberálních přátel litoval, že řád přijal a na veřejnosti jej nikdy nenosil.[3][4][7]
Roku 1879 se Rydberg oženil se Susen Emilií Hasselbladovou, dcerou velkoobchodníka a milionáře. Vydáním své sbírky básní Dikter (1882, Básně) se zařadil mezi nejvýznamnější švédské básníky. Roku 1884 se stal profesorem kulturních dějin a dějin umění na Stockholmské univerzitě a tuto funkci zastával až do své smrti. Roku 1890 se s manželkou přestěhoval do vilového města Djursholm, založeného v roce 1889 severně od Stockholmu, do nově postaveného domu Villa Ekeliden. Roku 1891 vydal svou druhou sbírku básní a po dlouhém čase nový román Vapensmeden (Zbrojíř). Roku 1895 zemřel ve svém domě v Djursholmu na cukrovku a aterosklerózu. Pochován byl na Východním hřbitově v Göteborgu.[3][4][7]
Často se účastnil debaty o důležitých problémech své doby a bojoval proti přírodovědeckémumaterialismu, filozofickémuutilitarismu a sociálně politickémuradikalismu, jimiž se druhá polovina devatenáctého století vyznačovala. V mládí měl pověst radikála, zejména pro své náboženské názory. Ve skutečnosti byl ale veden hlubokou religiozitou a chtěl jen očistit náboženství od teologickéortodoxie, aby učinil křesťanství přijatelnějším osvícenému modernímu myšlení, Později se zčásti svého radikalismu z mládí zřekl a přiblížil se humanistickémuidealismu, který nedržel vždy krok s dobovými pokrokovými tendencemi.[4]
Jako překladatel přeložil mistrně GoethovaFausta a jeho překlad PoeovaHavrana se považuje za stejně vynikající jako originál. Prosazoval také jazykovou reformu, která měla ze švédštiny odstranit cizí slova, zejména německého původu.[4] Byl také zručným kreslířem, ale bez jakýchkoliv uměleckých nároků. Jeho kresby má ve svém fondu například švédské Národní muzeum (Nationalmuseum) ve Stockholmu.[9]
Výběrová bibliografie
Signoala, vydání z roku 1894Štědrovečerní dobrodružství malého Vigga, vydání z roku 1875Titulní list básně Tomten (Domácí skřítek) z roku 1881Titulní list knihy Studie z germánské mytologie z roku 1886
Vampyren (1848, Upír), Rydbergův debut a jedno z prvních děl v žánruhororu ve Švédsku, senzační kriminální a rodinný román vycházející na pokračování v Jonkopinském listu vzniklý na základě povídky Johna PolidorihoThe Vampyre (1819, Upír).[10]
Ett äventyr i finska skärgården (1850, Dobrodružství na finském souostroví), napínavá až hororová povídka vycházející na pokračování v Jonkopinském listu s tématem soupeření umělce s ruským důstojníkem o mladou ženu.[7]
Positivspelarne (1850, Hrdinové svobody), dobrodružný senzační román z prostředí neúspěšné revoluce v Bádenském velkovévodství v letech 1848-49.[11]
De vandrande djäknarna (1856, Potulní žáci), příběh o zážitcích tří studentů střední školy z Växjö na venkově ve Smålandu obsahujici kritiku zneužívání násilí proti slabým ve společnosti.[12]
Fribytaren pí Ötersjön (1857, Pirát na Baltu), dobrodružný námořnický a pirátský román spojený s čarodějnickými procesy a neúspěšným státním převratem, který vycházel na pokračování v Góteborských novinách pro obchod a plavbu.[7]
Singoalla (1857, knižně 1865, definitivně 1894), román ze čtrnáctého století pojednávající o osudovém vztahu krásné cikánky Singoally a mladého rytíře Erlanda Máneskálda. Román oplývá barvitými exotickými a mystickými, něžnými i brutálními prvky a zobrazením zaslepeného a iracionálního podvědomí, které je s to přivést člověka k tragickému konci. Dílo, které prvně vyšlo v literárním kalendáři Aurora je považováno za nejlepší Rydbergův román a autor jej neustále upravoval až do konečné podoby ve čtvrtém vydání z roku 1894.[4]
En vandring i Norge (1858, Výlet v Norsku), zápisky s Rydbergovy cesty do Norska roku 1858.[7]
Den siste Athenaren (1859, Poslední Athéňan), ideový historický román, jehož dějištěm jsou Athény ve 4. století našeho letopočtu a tématem boj mezi pozdně antickým pohanstvím a vítězným křesťanstvím, v němž je antika zobrazena s láskyplnou idealizací a křesťanská církev s vražedným hněvem. Fanatická, nesnášenlivá a dogmatická prvokřesťanská církev v románu hrubě potlačuje poslední ušlechtilé představitele helénské kultury. Jde o nejradikálnější Rydbergův román, ve kterém bojuje proti bigotnímu a panovačnému náboženskému fanatismu a staví proti němu ducha antiky jako symbol svobody a rozumu.[4][6]
Bibelns lära om Kristus (1862, Biblické učení o Kristu), šokující a ve své době aktuální dílo, v němž autor podnikl útok na církevní dogmata a ortodoxii. Dogmata o Trojici a Kristově božství napadl jako něco, co nemá v biblickém textu oporu, a je proto součástí luteránského učení neprávem.[4]
Medeltidens magi (1864, Středověká magie), dílo, ve kterém Rydberg dokazoval, že křesťanská víra v peklo pochází ze středověkých magických formulek nekřesťanského původu.[4]
Lille Viggs äfventyr på julafton (1871, Štědrovečerní dobrodružství malého Vigga), pohádkový vánoční příběh v próze s verši, který poprvé vyšel ve vánočním čísle Góteborských novin pro obchod a plavbu a je nazýván první švédskou klasickou knihou pro děti. V pohádce malého Vigga vyzvedne vánoční skřítek doma v chaloupce matky Gertrudy na vřesovišti a vezme ho na prohlídku různých švédských domů, aby ho nakonec odvezl do sálu horského krále. Příběh končí tím, že se malý Vigg probudí ve své vlastní posteli a není si jistý, zda byly zážitky se skřítkem skutečné nebo sen.[7][13]
Romerska sagner om Paulus och Petrus (1874, Římské legendy o Pavlu a Petrovi), dílo vzniklo na základě Rydbergovy cesty do Itálie roku 1874 s dlouhodobým pobytem v Římě.[7]
Romerska dagar (1876, Římské dny), psychologicky pronikavé portréty prvních římských císařů (od Augusta po Nera) vzniklé na základě jejich mramorových soch v římských muzeích navštívených Rydbergem během jeho pobytu v Římě roku 1874. Základním tématem knihy je postupná změna diktatury v trvalý morální úpadek. Dílo je někdy vydáváno pod titulem Romerska kejsare i marmor (Římští císaři v mramoru).[7]
Dikter (1882, Básně), sbírka obsahuje 34 básní, z nichž většina byla napsána (a vydána) v letech 1875-1878 a 1880-1881. K nejvýznamnějším básním ve sbírce patří Trásnittet i psalmboken (1878, Dřevořez v kancionálu), Dexippos (1876), I klostercellen (1876, Klášterní cela), Tomten (1881, Domácí skřítek), Den flygande hollándaren (1876, Bludný Holanďan) nebo Prometeus och Ahasverus (1877, Prométheus a Ahasver). Ve sbírce je rovněž uveden překlad Poeova Havrana z roku 1876.[14]
Undersökningar i germanisk mythologi (1886-89, Studie z germánské mytologie), dva svazky.[15]
Fádernas gudasaga. Beráttad for ungdomen (1887, Mýty našich otců pro mládež).[16]
Wapensmeden (1891, Zbrojíř), historický román odehrávající se ve 20. letech 16. století v Jönköpingu v době reformace. Hlavním tématem konflikt mezi zbrojířem Gudmundem a jeho brutálním a po moci toužícím synem Larsem, který je zobrazen jako boj mezi katolicismem a luteránstvím, mezi humanitou a dogmatismem.[7]
Dikter, andra samlingen (1891, Básně, druhá sbírka), sbírka obsahuje 21 básní, z nichž většina byla napsána ve stejném nebo předchozím roce, ale některé z nich jsou z roku 1863 a 1864, kdy je Rydberg anonymně publikoval v kalendáři Flora. K nejvýznamnějším básním ve sbírce patří Psyke (1885, Psyché), Jungfru Maria i rosengård (1891, Panna Maria v růžové zahradě), Betlehems stjärna (1891, Betlémská hvězda, báseň z románu Zbrojíř) nebo Den nya Grottesången (1891, Nová píseň o Grottu).[14] V této básní se Rydberg rozhořčuje nad brutálním egoismem moderního industrialismu a kritizuje jak kapitalisty, kteří utěšují své svědomí teoriemi laissez faire, tak sílící dělnické hnutí, jež staví svůj program jen na materialistických základech.[4]
Varia. Tankar och bilder (1894, Varia: myšlenky a obrazy), soubor skečů, předmluv, esejů a přednášek, většinou již dříve publikovaných při různých příležitostech, uspořádaných do promyšlené koláže.[7]
Filosofiska föreläsningar (1900–1901, Filozofické přednášky), čtyři svazky (posmrtně).[17]
Kulturhistoriska föreläsningar (1903-1906, Přednášky z dějin kultury), šest svazků (posmrtně).[18]
Viktor Rydbergs brev: i urval (1923–1926, Dopisy Viktora Rydberga ve výběru), tři svazky (posmrtně).[19]
.png)
