PROFILPELAJAR.COM

Viktor Mussik
Viktor Mussik
	Viktor Mussik, Šanghaj (Pestrý týden 1935)
Rodné jméno	Viktor Mussik
Narození	23. prosince 1899; Královské Vinohrady ; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	19. listopadu 1952 (ve věku 52 let); Praha; Československo
Povolání	spisovatel, redaktor, cestovatel
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Viktor Mussik (23. prosince 1899 Královské Vinohrady^[1] – 19. listopadu 1952 Praha^[2]) byl český cestovatel, spisovatel a redaktor.

Život

Mládí

Narodil se v rodině úředníka Karla Mussika (1845–??) a jeho manželky Leopoldiny, rozené Hubertové (1872–??).^[1] Otec byl podruhé ženat; s první manželkou Valburgou, rozenou Reichlovou, (1850–1890) měl tři syny (dva předčasně zemřeli) a dvě dcery.^[3]

Viktor Mussik vystudoval reálku a začal studovat obchodní akademii. Studia přerušila 1. světová válka, do které musel narukovat a dostal se na ruskou italskou frontu. Na jaře 1918 byl na italské frontě raněn.^[4]

Po vzniku Československa

V roce 1919, po skončení 1. světové války, dostudoval Viktor Mussik obchodní akademii v Praze a tři roky pracoval jako úředník. Byl aktivní sportovec, zejména byl poměrně úspěšný v boxu.^[5]^{[p 1]}

Cestovatel

Od roku 1923 do roku 1939 intenzivně cestoval. Po roce 1923 již jeho cesty byly spolufinancovány českými periodiky, pro které psal z cest reportáže:^[4]^{[p 2]}

1923 – Ještě jako pojišťovací úředník se vydal na jaře 1923 na cestu Balkánem do Istanbulu a Řecka. V polovině roku 1923 se vyjel se dvěma přáteli na první velkou cestu. Jak uvedl v knize Trampem od Nilu až k Jordánu, záměrem bylo poznat Indii. Jeho putování přes Balkán do Egypta a zemí Blízkého východu skončilo v Alexandrii, kde onemocněl a jeho přátelé pokračovali do Indie bez něj. Mussik sám pak navštívil např. Jeruzalém, Nazaret, Tel Aviv a Libanon. Z této cesty se vrátil v říjnu 1923.^{[p 3]}
1924 – Jako zpravodaj Práva lidu navštívil Maroko, Tunisko a Alžírsko.
1925–1926 – Mussik se konečně vydal na cestu do Indie. Přes Istanbul, Kypr, Libanon, Sýrii a Irák přicestoval do Kalkaty. Navštívil Himálaje i jižní Indii a Ceylon (nyní Srí Lanka). V říjnu 1926 se vrátil do Prahy. Z cest psal především pro České slovo a Večerník Českého slova.
1927 – Mussik znovu navštívil Maroko a Alžírsko.
1928 – Do Moskvy přijel, aby zhlédnul Všesvazovou spartakiádu, která se konala 12.–24. srpna; o svých zážitcích psal pro Rudé právo.^[6]
1929 – Jako reportér časopisů Venkov a Světozor odjel do rovníkové Afriky. Vycestoval v prosinci 1928, vrátil se po roce. Během této doby spatřil tyto země: Senegal, Gambie, Sierra Leone, Libérie, Côte d'Ivoire, Zlatonosné pobřeží (dnes Ghana), Belgické Kongo (dnes Demokratická republika Kongo), Jihoafrická unie (dnes Jihoafrická republika), Jižní Rhodesie (dnes Zimbabwe).
1931 – Jako reportér časopisů Venkov a Večer se vydal do Habeše (dnes Etiopie), kde byl mj. přijat císařem Haile Selassie I. (Kniha Výlet do středověku vyšla až po návratu z asijské cesty, v roce 1935.)
1932–1935 – V únoru 1932 odjel Mussik do Šanghaje.^[7] V Asii, kde pobyl tři roky, procestoval Mandžusko, Filipíny, Borneo, Singapur, Siam (dnes Thajsko) a Japonsko. Do Prahy se vrátil v červnu 1935. Lidové noviny kladně ocenily knihu Žlutí nastupují, kterou po této cestě vydal v roce 1936.^[8]
1936 – Italský král Viktor Emanuel II. vyznamenal Viktora Mussika Rytířským řádem italské koruny.^[9]
1937 – Pro deník České slovo a časopis A–Zet vycestoval na Blízký východ. Navštívil mj. dnešní Izrael, Egypt, Sýrii, Irák a Írán. Přes Baku a Charkov se vrátil vlakem do Československa.
1939 – Těsně před zánikem 2. republiky, v únoru 1939, putoval jako redaktor ČTK do Itálie, Tuniska a Libye.

Za německé okupace

Druhá světová válka ukončila Mussikovo cestování po mimoevropských destinacích. Opakovaně navštívil Německo, Itálii^[10], v roce 1940 též Libyi^[11] a v roce 1942 ještě Norsko. Cesta do Norska byla jeho posledním výjezdem.

Byl členem kulturní delegace, která v září 1940 na pozvání Josepha Goebbelse navštívila Německo a okupované Nizozemsko. Spolu s předními představiteli české kultury se zúčastnil ve skupině novinářů, mezi kterými byli významní kolaboranti Vladimír Krychtálek a Karel Lažnovský.^[12]^{[p 4]}

V roce 1942 odešel z ČTK, aby se stal šéfredaktorem nového měsíčníku Lidé práce, který vycházel do roku 1945.^[9] Jednalo se o měsíční přílohu agitačního týdeníku Český dělník, určeného Čechům totálně nasazeným na práci v Německu. Kolaborant Vladimír Krychtálek, který byl tehdejším šéfredaktorem Venkova tak byl jeho nadřízeným.

Po 2. světové válce

V roce 1945 byl Viktor Mussik jako novinář měsíčníku Lidé práce označen za kolaboranta a spolu s mnoha dalšími novináři vyloučen z Národního svazu novinářů. Podle tohoto rozhodnutí nebyl připuštěn k další novinářské činnosti.^[13]

Jiřina Todorovová z Náprstkova muzea však upozorňuje, že žádný z jeho článků, knih či fotografií nenese stopy rasismu či antisemitismu.^[4] Na druhou stranu již v knize Výlet do středověku se netajil se sympatiemi k italskému fašismu, když vznik druhé italsko-etiopské války označil jako „...mužné rozhodnutí Mussoliniho, učiniti konec všem tam klíčícím intrikám a přizpůsobiti Habeš k soužití ve svazku civilisovaných národů...“ a budoucnost Habeše viděl v její kolonizaci.^[14] Stejně tak v roce 1940 při návštěvě Libye podporoval tehdy probíhající italskou kolonizaci země.^[11]

Rozhodnutím o vyloučení z Národního svazu novinářů skončila Mussikova žurnalistická dráha, i když později bylo odvolací komisí rozhodnuto, že zákaz činnosti je dočasný, do 22. května 1948. Stejně tak bylo v roce 1948 zastaveno trestní stíhání proti Viktoru Mussikovi. Krátký čas pracoval jako recepční v pražském hotelu Ambassador. Opakovaně žádal o cestovní pas, ten mu však nebyl vydán. Zemřel po dlouhé nemoci v Praze.^[4]

Dílo

Jak vyplývá z Mussikových cestopisů, nebyla cílem vědecká hodnota, jako tomu bylo třeba u jiného cestovatele té doby, Jiřího Bauma. Zejména z počátku se jednalo se v zásadě o popisy a postřehy z putování s minimálními náklady. Později zasazoval svá pozorování do širších politických souvislostí.

Příspěvky do tisku

Viktor Mussik přispíval do mnoha deníků a časopisů, byl uváděn jako dopisovatel časopisu Venkov. Jeho fotografie a reportáže zveřejňoval např. týdeník Pestrý týden. V denících Národní politika a Národní listy se objevovaly jeho články o zahraničí, někdy ve stejném znění v obou denících.^[15]^[16]

Knižní vydání

Knihy Viktora Mussika byly doprovázeny jeho vlastními fotografiemi, Trampem od Nilu až k Jordánu i kresbami.

Trampem od Nilu až k Jordánu (ilustroval Viktor Mussik; Praha, Vortel a Rejman, 1924)
Výlet do středověku (reportáž z Habeše; v Praze, Československá grafická Unie)^{[p 5]}
Žlutí nastupují (V Praze, Československá grafická Unie, 1936)

Fotografie Viktora Mussika v Náprstkově muzeu

Sestra Viktora Mussika Jaroslav Fiedlerova věnovala pražskému Náprstkovu muzeu jeho etnografické sbírky a fotografie z cest. Přes 2 000 těchto fotografií je dostupných online na webových stránkách Národního muzea,^[17] cestovatelův osobní archiv je uložen v Náprstkově muzeu.^[18]

V roce 2013 vydalo Národní muzeum CD-rom s fotografiemi, s doprovodným textem Jiřiny Todorovové.^[19]

Odkazy

Poznámky

↑ V knize Trampem od Nilu až k Jordánu vypravoval Mussik, jak v Bejrútu boxoval s ředitelem tamější americké univerzity, aby získal peníze na zpáteční cestu.
↑ Vzhledem k tomu, že se nejednalo o dnes běžné letecké cestování, navštívil Mussik během každé z cest ještě další tranzitní země.
↑ Kniha Trampem od Nilu až k Jordánu, která popisuje i návrat do vlasti, vyšla roku 1924.
↑ Řadu z účastníků tohoto „zájezdu“, jako byli např. Václav Talich, Josef Knap či Josef Hora však nelze za spolupracovníky nacistického režimu označit.
↑ Slovensky vyšlo 1936 pod názvem Vychádzka do stredoveku

Reference

↑ ^a ^b Matrika narozených, Královské Vinohrady, 1899-1901, snímek 172, Záznam o narození a křtu
↑ NK ČR, autoritní záznam: Mussik Viktor
↑ Soupis pražských obyvatel, Musik Karel
↑ ^a ^b ^c ^d TODOROVOVÁ, Jiřina. Zapomenutý fotograf, novinář a cestovatel Viktor Mussik. In: Historická fotografie : sborník pro prezentaci historické fotografie ve fondech a sbírkách České republiky. Praha: Národní archiv, 2014. S. 48–59.
↑ Vysokoškolský sport. Národní listy. 17. 7. 1920, s. 2. Dostupné online.
↑ Všelicos. Národní listy. 12. 10. 1928, s. 2. Dostupné online.
↑ Redaktor Viktor Mussik do Číny. Národní listy. 28. 2. 1932, s. 3. Dostupné online.
↑ Viktor Mussik: Žlutí nastupují (recenze). Lidové noviny. 29. 1. 1937, s. 6. Dostupné online.
↑ ^a ^b Nový český měsíčník. Moravská orlice. 9. 8. 1942, s. 3. Dostupné online.
↑ Cesta do Italie. Národní listy. 11. 4. 1941, s. 1. Dostupné online.
↑ ^a ^b Italští zemědělci kolonizují Libyi. Národní listy. 1. 3. 1940, s. 2. Dostupné online.
↑ Čeští kulturní pracovníci do Říše a Holandsk. Národní listy. 4. 9. 1940, s. 2. Dostupné online.
↑ Čistka mezi novináři pokračuje. Lidová demokracie. 24. 5. 1945, s. 2. Dostupné online. Archivováno 29. 7. 2020 na Wayback Machine.
↑ MUSSIK, Viktor. Výlet do středověku. 1.. vyd. Praha: Československá grafická unie, 1935. S. 65.
↑ Světová výstava „E42“ v Římě. Národní listy. 10. 2. 1940, s. 3. Dostupné online.
↑ Světová výstava „E42“ v Římě. Národní politika. 9. 2. 1940, s. 2. Dostupné online.
↑ Národní muzeum, e-sbírky: Fotografie novináře Viktora Mussika
↑ Badatelna.eu, Náprstkovo muzeum: Viktor Mussik. badatelna.eu [online]. [cit. 2018-06-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-17.
↑ TODOROVOVÁ, Jiřina. Fotografie novináře Viktora Mussika ve sbírce Náprstkova muzea [online]. Národní muzeum, 2013. Dostupné online. ISBN 978-80-7036-398-0.

Externí odkazy

V. Mussik: Na sever, na západ a na jih od Šanghaje (reportáž s foto). Pestrý týden. 11. 9. 1937, s. 12–13. Dostupné online.
V. Mussik: Singapur (reportáž s foto). Pestrý týden. 26. 2. 1938, s. 24. Dostupné online.
V. Mussik: Malajsko - bohatá země, kterou se přehnala válka (reportáž s foto). Pestrý týden. 14. 2. 1942, s. 4–5. Dostupné online.
Národní muzeum, e-sbírky: Fotografie novináře Viktora Mussika

Literatura

TODOROVOVÁ, Jiřina. Zapomenutý fotograf, novinář a cestovatel Viktor Mussik. In: Historická fotografie : sborník pro prezentaci historické fotografie ve fondech a sbírkách České republiky. Praha: Národní archiv, 2014. S. 48–59.