Velký požár Moskvy v roce 1547 zničil části Moskvy, jež byly vybudovány převážně ze dřeva. Požár vypukl 24. června, jen několik měsíců poté, co byl Ivan IV. oficiálně korunován prvním ruskýmcarem. Oheň zachvátil Kreml a vyhodil do vzduchu prachárny v několika kremelských věžích.[1]
Při požáru, který donutil uprchnout okolo 80 000 lidí, zemřelo 2700 až 3700 Moskvanů (nepočítaje děti).[2] Jeho přímým následkem bylo rozsáhlé šíření chudoby mezi přeživšími.
Oheň, který se šířil Kremlem, zachvátil i Chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice, přitom byl zjevně zraněn moskevský metropolita Makarij. Ohrožený plameny byl vynesen ven a z kremelských zdí spuštěn na provaze do řeky Moskvy. Ze zranění se již nikdy plně nezotavil, i když žil ještě dalších 16 let.[3]
Moskvané svalili vinu za požár na carovy příbuzné z matčiny strany, rodinu Glinských. Nastala vzpoura a Jurij Glinskij byl ukamenován k smrti uvnitř Chrámu Zesnutí přesvaté Bohorodice před zraky vyděšeného metropolity Makarije. Jurijův bratr, Michail se pokusil uprchnout do Litvy, ale pokus se nezdařil. Matka obou Glinských a carova babička Anna byla obviněna z čarodějnictví a ze založení požáru.[2] Výsledek vzpoury posílil pozici mladého cara, ačkoli svoji babičku nevydal davu, jak bylo požadováno.