PROFILPELAJAR.COM

Veikko Huovinen
Veikko Huovinen
Narození	7. května 1927; Simo
Úmrtí	4. října 2009 (ve věku 82 let); Sotkamo
Povolání	spisovatel, dramatik a prozaik
Ocenění	Kalevi Jäntin palkinto (1951); Pro Finlandia (1969); Cena Aleksise Kiviho (1970); rytíř 1. třídy Řádu bílé růže; Pamětní medaile pokračovací války
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Veikko Johannes Huovinen (7. května 1927, Simo, Finsko – 4. října 2009, Sotkamo, Finsko) byl finský spisovatel, lesník, satirik a mistr jazyka.

Narodil se v kraji Simo v severním Finsku, odkud se jeho rodina krátce po jeho narození přestěhovala do obce Sotkamo. V roce 1944 se účastnil jako dobrovolný letec pokračovací války mezi Finskem a Sovětským svazem. Po absolvování gymnázia odjel studovat lesnictví do Helsinek, kde roku 1952 získal titul inženýra a poté se vrátil zpět do Sotkama. Tam pracoval jako lesník. V 50. letech 20. století se oženil a měl tři děti. Po svatbě se stal ve Finsku populárním spisovatelem na volné noze, získal několik státních cen za literaturu a mnoho dalších ocenění. Vedl klidný a tichý život, neměl téměř žádné kontakty se spisovatelskými kruhy na jihu Finska.

Literární tvorba

Jeho spisovatelská kariéra byla dlouhá a plodná. Obor, který vystudoval, se silně promítl i do jeho děl. Nejprve začal psát články a krátké příběhy do novin a v roce 1950 mu vyšla první kniha, sbírka novel Hirri. O dva roky později byl vydán román Mudrc z Havukka Aho (orig. Havukka-ahon ajattelija). Tento román plný laskavého humoru zajistil začínajícímu spisovateli čtenářskou pozornost a na námět knihy byl v roce 2010 natočen stejnojmenný film. Hlavním hrdinou je přírodní filosof Konsta Pylkkänen, který se věnuje lovu, velkým myšlenkám, pokuřování dýmky a jako znalec okolí pomáhá dvěma magistrům z Helsinek.

V 50. letech 20. století napsal několik dalších románů: Lidské hovory (Ihmisten puheet), pacifistickou Dýmku míru (Rauhanpiippu) a veselý román Křečci (Hamsterit). V roce 1970 vyšel román Uličník (Veitikka), který až anarchistickým způsobem popisuje život Adolfa Hitlera. Jeho život je komicky zveličován a spisovatel se snaží zničit mýtus, který se kolem Hitlera vytvořil. Po úspěchu knihy navázal románem o Stalinovi Joe Setä vydaném v roce 1988. V 70. letech vyšla mimo jiné i kniha Chřipka (Lentsu), která popisuje rozšíření chřipkového viru ze severního Finska až do Afriky. Hlavním tématem knihy je nesmyslná společnost, mechanizace života a politická podbízivost. Hlavním hrdinou je postava na první pohled prostého člověka, který je většinou mazaný jako liška. Jak v doslovu v knize Pět finských novel píše překladatel Jan Petr Velkoborský: „…vždy je to především člověk s velkým Č, bytost jedinečná, hodná nejen autorovy, ale i čtenářovy pozornosti. Neboť právě tito prostí lidé jsou solí země, sluší se o nich vědět a sluší se o nich psát.“

Byl zdatným experimentátorem v literárních žánrech, vždy ale jeho knihy spojuje laskavý humor, který se občas promění v grotesku či jízlivou satiru. Jeho humor bývá považován za nejpreciznější v kratších novelách. Byl spisovatel, který zobrazoval a věrně popisoval národ. V prózách uměl brilantně a nenápadně popichovat, přidat bystrý postřeh. Byl řazen mezi pokračovatele tradiční finské venkovské prózy. Celým svým dílem oslavuje finskou přírodu a poctivého prostého člověka, který v ní žije.

Dílo

Hirri WSOY 1950
Havukka-ahon ajattelija, WSOY 1952
Ihmisten puheet, WSOY 1955
Rauhanpiippu, WSOY1956
Hamsterit, WSOY 1957
Siintävät vuoret, WSOY 1959
Talvituristi, WSOY1965
Lemmikkieläin, WSOY 1966
Lyhyet erikoiset, WSOY 1967
Pohjoiset erätarinat, WSOY 1967
Mikäpä tässä, WSOY 1969
Tapion tarhat. Metsäpoliittista tarkastelua, Otava 1969
Lampaansyöjät. Suomalainen reippailutarina, WSOY 1970
Veitikka, WSOY 1971
Rasvamaksa, WSOY 1973
Pylkkäs Konsta mehtäämässä ja muita erätarinoita, Otava 1975
Humusavotta, Otava 1976
Kainuun kuvia, Helsinki 1976
Ronttosaurus, Otava 1976
Lentsu, Otava 1978
Koirankynnen leikkaaja, Otava 1980
Suomen saloilla, Helsinki 1981
Ympäristöministeri, Ekotarinoita, Otava 1982
Puukansan tarina, Otava 1984
Seitsemän sinisen takana, Otava 1986
Matikanopettaja. Littlejuttuja eri aihelmista, Otava 1986
Joe-setä, WSOY 1988
Kasinomies Tom, Otava 1990
Kukuskat, WSOY 1993
Pietari Suuri hatun polki, WSOY 1995
Porsaan paperit, eläinaiheiset erikoiset, WSOY 1999
Sinisilmäinen ohjus, WSOY 2003
Kolme viiksiniekkaa, mahtimiestrilogia, WSOY 2003
Konsta Pylkkänen etsii kortteeria, WSOY 2004

Česká vydání

Mudrc z Havukka Aho (Havukka-ahon ajattelija), Svoboda, Praha 1972, přel. Jan Petr Velkoborský.
Střihač psích drápů (Koirankynnen leikkaaja). In Pět finských novel, Odeon, Praha 1988, přel. Jan Petr Velkoborský.
Potápka (Kuikka). In Almanach severských literatur. FF UK, Praha 1997, s. 33–40. Přel. Jan Dlask.

Hry

Tiikeri ja leijona, Helsingin Kansallisteatteri 1961
Vapaita suhteita, Valitut erikoiset, WSOY 1974
Lohkaisuja, Otava 1979
Kootut teokset 1–10, WSOY 1984–86
Pirunkalan leuat. Ajatuksia sodasta ja loistavista voitoista, WSOY 1991
Naiset on kultia, WSOY 1996
Viime talvi, WSOY 1998

Vzpomínkový deník

Muina miehinä 2001

Odkazy

Literatura

Laitinen, Kai. Suomen kirjallisuuden historia. 4. painos. Helsinki: Otava, 1997.
Liukkonen, Tero. Veikko Huovinen : kertoja, veitikka, toisinajattelija. Helsinki: Suomalaisen Kirjallisuuden Seura, 1997.