Vöcklabruck je hlavní město stejnojmenného okresu v jihozápadních Horních Rakousích v Hausruckviertelu. Leží v centrálním předpolí Alp v nadmořské výšce asi 433 metrů u řeky Vöckla a je střediskem v údolí řeky Ager a je druhou nejdůležitější hospodářskou oblastí v Horních Rakousích. Mimo to je Vöcklabruck důležitým správním, nákupním a školním městem. Žije zde přibližně 12 tisíc[1] obyvatel.
V blízkosti jsou jezera Solné komory (Attersee, Mondsee, Traunsee a další) a Vöcklabruck je také nazýván turistickou branou do Solné komory.
Historie
Římané oblast osídlili kolem roku 15 n. l. a od té doby byla tato část pojmenována jako Noricum.
Když ke konci 5. století pod útokem germánských kmenů byla římská správa poražena, začaly dějiny bavorské kolonizace, která působí až do dnešní doby na nynější skladbu obyvatelstva. Oblast řek Vöckly a Ageru je nejstarším bavorským sídlištěm.
Středověk
Jméno města jako Pons Veckelahe bylo poprvé uvedeno v dokumentech v roce 1134. Proto bylo v roce 1984 oslavováno 850leté jubileum. Důležitou stavbou ve městě Vöcklabruck je Schöndorferský kostel, který je v dokumentech uváděný již v roce 824. V pamětní knize kláštera Mondsee je uvedena odevzdací listina, kterou zbožný muž jménem Mahtuni jednu část jeho dědictví, kterou tvoří pozemky, lesy a jiné cennosti v Attergau v obci Puhilesphah (dnes zvané Pilsbach) převádí na klášter. Tato smlouva byla obnovena dne 26. prosince roku 824 v kostele Scugindorf, dnešní Schöndorf. Tato smlouva obsahuje první zmínku o osídlení v „Schöndorfer Kirche".
V letech 1134-1143 nechal "poutník z Wengu u mostu nad Vöcklou u levého břehu postavit útulek, nejstarší v Horních Rakousích a třetí nejstarší v německé jazykové oblasti.
Jádro současného města, které má ve znaku dvě věže, symbol Vöcklabrucku. Náměstí bylo asi plánovitě založené ve 12. století Babenbergerky, kteří získali místo do vlastnictví od hraběte z Regau.
Pravděpodobně nebyl Vöcklabruck ještě městem, ale v průběhu 14. století se pomalu z městyse vyvinulo město. Je známo, že v roce 1358, v roce úmrtí vévody Albrechta II. Habsburského „Moudrého“ (1298-1358), již městem byl. Albrecht a jeho syn Rudolf IV. Habsburský (1339-1365) byli velkými příznivci města Vöcklabrucku a proto jsou stylizováni jako rytíři ve městském znaku.
Také císař Maxmilian I. Habsburský se zámeckým pánem nedalekého zámku Wartenburg Wolfgangem von Polheim se přátelili. Podporovali město a několikrát se tu zdržovali. Na městskou věž nechali připevnit svůj erb.
Novověk
V 16. a 17. století byly osudy města spjaty a ovlivněny s reformací, následnými válkami a selským povstáním. Roku 1570 je velká část obyvatel města protestantská, farní úřad podřízený klášteru svatého Floriana byl katolický, což vedlo k neustálým konfliktům.
Roku 1620 císař Ferdinand II. Štýrský (1578-1637) dal "zemi pod Ensí" - Horní Rakousy bavorskému vévodovi Maxmilianu I. Bavorskému (1573-1651) jako protislužbu za jeho podporu v bitvě na Bílé hoře. Maxmiliánův místodržící Adam hrabě von Herberstorff vsadil na protireformaci. Povstání rolníků proti vynucené rekatolizaci vyvrcholilo "Hornorakouskou selskou válkou" v roce 1626. Spouští za této války byla Francká hra v květnu 1625 u Herberstorffu a strůjce spiknutí protikatolíků hrál v kostky dál.
Po konci zániku vlády 1628 a dalších krvavých bojů mezi rolníky a vojskem 1632 byl Vöcklabruck spolu s obcí Engelhartszell na konci třicetileté války ještě jednou zastavený, když Ferdinand II. potřeboval peníze kvůli armádě proti Švédům. Město se oddělilo ze spolku zemských knížecích měst, zubožené a po válkách se jen těžce zotavovalo. Teprve 1718 byl císař Karel VI. Habsburský (1685-1740) opět zvolený a město dostalo zpět status a svá privilegia.
19. století
Za napoleonských válek dopadly na Vöcklabruck opět velké škody. Až po míru uzavřeném v Schönbrunnu 1809 připadlo město Francii, aby se zase vrátilo do Bavorska. Vídeňským kongresem přišel Vöcklabruck opět k Rakousku - tentokrát definitivně.
V roce 1893 byly založeny eternitové závody Hatschek. Ze směsi azbestu a cementu se vyvinul materiál firemním jménem Eternit, který dosáhl světový úspěch.
Druhá světová válka
Od 6. června 1941 do 14. května 1942 byla ve Wagrainu pobočka koncentračního tábora Mauthausen. Asi 300 vězňů tu bylo na nucených pracích na cestách a stavbě mostů. Po druhé světové válce bylo město jen málo poškozené, škody vznikaly v neposlední řadě odsunutými z východu a vznikaly nové městské části Schöndorf a Dürnau, ve kterých dnes žije více než polovina obyvatel Vöcklabrucku.
Novodobá historie
Od 15. do 21. června 1985 byla ve Vöcklabrucku VIII. mezinárodní hasičská olympiáda. V programu byly tradiční mezinárodní hasičské přebory a také přebory mladých hasičů.
Dne 12. března 2006 byla otevřena po provedené odborné renovaci budova staré nemocnice ve Vöcklabrucku.
Pamětihodnosti
Osobnosti
Rodáci
- Leonhard Schiemer (* kolem 1500), vedoucí osobnost novokřtěnců
- Emilie Mediz-Pelikan (1861 – 1908), rakouská malířka a litografie
- Oskar Czerwenka (1924 – 2000), operní pěvec (bas) a malíř
- Franz Bucar (* 1925) rakouský malíř
- Hansjörg Eichmeyer (* 1940), rakouský evangelicko-luteránský teolog
- Günter Kahowez (* 1940), rakouský skladatel
- Jim Silye (* 1946), kanadský politik, obchodník a sportovec (americký fotbal)
- Kurt Palm (* 1955), rakouský autor a režisér
- Hans Eichhorn (* 1956), rakouský spisovatel
- Franzobel (* 1967), rakouský spisovatel
- Alexandra Charlotte Ulrike Maryam Virginia princezna von Hannover (* 1999), dcera Ernsta Augusta Prinze von Hannover a princezny Caroline z Monaca
Přistěhovaní
Sport
- Házená - V poválečných letech sehrála házená - odbor SV Vöcklabrucku důležitou roli. Hráči v černo-bílém dresu byli: Hermann Kamper (brankář), Rupert Pichlmann, Max Asen, Rudi Slezina. Přestože výsledky se snížily, jednota mužstva stoupala. Skvělou událostí v dějinách házené byl 9. duben 1950 (Boží hod velikonoční) - přátelské utkání se švýcarským házenkářským mužstvem Thun. Hosté tu po několik dnů zůstali a absolvovali i s hostiteli výlety do Solné komory.
- Fotbal - 1. FC Vöcklabruck je v roce 2008 v regionální lize - mistr v první třídě ligy, tedy druhá nejvyšší třída Rakouska, postoupil a ve stejné sezóně, jen po nějakém roce, opět se usadil. Budoucnost spolku je nejistá, protože Vöcklabruck příslušnou licenci nedostal a ještě k tomu odstoupil prezident Alois Resch. Zůstává nevyřešeno, zda se Vöcklabruck v příštím roce do první nebo druhé zemské ligy dostane.
Politika
Starostou města je od roku 1991 Mgr. Herbert Brunsteiner (ÖVP)
Partnerská města
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vöcklabruck na německé Wikipedii.
- ↑ a b Einwohnerzahl 1.1.2018 nach Gemeinden mit Status, Gebietsstand 1.1.2018. Statistik Austria. Dostupné online. [cit. 2019-03-09].
Literatura
- Satzinger Franz: Vöcklabruck Stadtgeschichte - Von den Anfängen bis 1850 Kilian Verlag, 2006
- Alois Zellinger: Vöcklabruck in den Jahren 1933 bis 1945 Oberösterreichisches Landesarchiv, 2006, ISBN 3-900313-82-2
Externí odkazy
