Vítek II. z Krumlova

Vítek II. z Krumlova
Pečeť Vítka II. z Krumlova z roku 1290
Pečeť Vítka II. z Krumlova z roku 1290
Narození13. století
Úmrtí1290
RodičeBudivoj z Krumlova a Perchta z Falkenštejna
PříbuzníZáviš z Falkenštejna a Vok I. z Krumlova (sourozenci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vítek II. z Krumlova zvaný také Vítek z Krumlova, Hluboké, ze Skalice a Ledenic (též často německy jako Witiko II. von Krumau, 1290 v Uhrách) byl český šlechtic z mocného jihočeského rodu pánů z Krumlova. Za vlády krále Václava II. sloužil jako purkrabí na hradě Hluboká, nejvyšší maršálek[1] a podkomoří Českého království.

Život

Narodil se jako syn Budivoje I. z Krumlova a jeho manželky Perchty z Falkenštejna. Měl bratry Voka a slavného Záviše z Falkenštejna.

Do vysokých královských úřadů se dostal zřejmě okolo roku 1284 díky vlivu svého bratra Záviše, který byl královým otčímem.[2] Počátkem roku 1289 Vítek již v podkomořské funkci nebyl,[3] jeho dvorská kariéra úzce souvisela se vzestupem Závišovým a zanikla s jeho zatčením.[4]

Na rozdíl od jiných zůstal Vítek bratrovi společně se švagrem Hroznatou věrný a na královu žádost o vydání královských hradů reagoval povstáním, kterého se zúčastnila velká část Vítkovců.[5] Hlavním cílem jejich útoků byly statky pražského biskupa,[6] jehož majitel biskup Tobiáš z Bechyně si stěžoval králi na Vítka z Krumlova a Hroznatovy syny, že vypálili Pelhřimov a totéž provedli společně s loupením i v Týnu nad Vltavou, kde v okolních vsích zajali vesničany a odvezli je do Budějovic. Vítek také zajal biskupova bratra Čeňka z Kamenice.[7] Václav II. reagoval na vzniklou situaci soudem, který Vítka s bratry v nepřítomnosti odsoudil, prohlásil je psanci a zbavil majetků. Záviše nechal společně se svým nevlastním bratrem Mikulášem Opavským spoutaného objíždět zatím nevydané královské hrady. Vévoda Mikuláš hrozil vzbouřencům popravou zajatce, pokud hrady nebudou vydány. U Hluboké, hájené Vítkem z Krumlova, se svou pohrůžkou pohořel a Záviše zde nechal skutečně popravit. Vítek reagoval stětím Čeňka z Kamenice, bratra biskupa Tobiáše.[8]

Zdá se, že potrestání vzbouřenců bylo po Závišově smrti patrně zažehnáno přímluvou Jindřicha z Rožmberka, který vyjednal podmínky smíru s panovníkem. Václav odsouhlasil na podzim 1290 vítkovský dar vyšebrodskému klášteru za spásu Závišovy duše, bratranci popraveného mohli zůstat na Krumlově a bratři Budivoj, Vok, Henclín a Vítek odešli hledat azyl. Vítek se údajně dle Otakara Štýrského snažil získat místo u dvora Rudolfa Habsburského ve Vídni, ale odtud byl vypovězen a odešel do Uherského království,[9] kde zemřel.[10]

Odkazy

Reference

  1. ↑ JAN, Libor. Proces se Závišem a proměna královské vlády v letech 1289-1290. Český časopis historický. 2005, roč. 103, s. 7. ISSN 0862-6111. 
  2. ↑ CHARVÁTOVÁ, Kateřina. Václav II. Král český a polský. Praha: Vyšehrad, 2007. ISBN 978-80-7021-841-9. S. 75. Dále jen Václav II.. 
  3. ↑ Václav II., str. 103
  4. ↑ Václav II., str. 104
  5. ↑ Václav II., str. 106
  6. ↑ Václav II., str. 107
  7. ↑ Proces, str. 16
  8. ↑ Václav II., str. 110
  9. ↑ Proces, str. 31
  10. ↑ VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250-1310. Praha: Paseka, 2002. 760 s. ISBN 80-7185-433-6. S. 414. Dále jen Velké dějiny.