Uzi Dajan

Uzi Dajan
Uzi Dajan
Uzi Dajan
Narození1948
Izrael
ChoťTamar Dayan
RodičeZohar Dayan
PříbuzníMoše Dajan (strýc)
Civilní činnostbývalý předseda Národní bezpečnostní rady, zakladatel strany Tafnit
Vojenská kariéra
Hodnostgenerálmajor (aluf)
Doba služby1966–1999
SloužilIzraelské obranné síly
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Uzi Dajan (hebrejsky: עוזי דיין;‎ * 1948) je generálmajor Izraelských obranných sil (IOS) v záloze, izraelský politik a bývalý předseda Národní bezpečnostní rady.

Biografie

Uzi Dajan je synovec Moše Dajana a jeho otec Corik byl zabit v bitvě u Ramat Jochanan v dubnu 1948.[1][2] Jeho matka Miri se v březnu 1950 znovu vdala za Moše Rabinoviče, kterého potkala v létě předcházejícího roku v Římě. Společně měli dvě děti, Dana (* 1951) a Michala (* 1956).[2] Uzi Dajan vyrůstal v mošavu ha-Jogev, později vstoupil do armády a patnáct let působil v elitní jednotce Sajeret Matkal. Postupně se vypracoval na velitele jednotky a působil rovněž jako velitel Centrálního velitelství, zástupce náčelníka Generálního štábu IOS a předsedy Národní bezpečnostní rady. Před volbami do Knesetu v roce 2006 založil stranu Tafnit; ta však nezískala dostatek hlasů, aby překročila volební práh. V polovině roku 2008 pak společně se stranou vstoupil do Likudu.[3]

V srpnu 2011 se po trojnásobném teroristickém útoku v jižním Izraeli vyslovil pro možnost izraelské intervence na Sinajském poloostrově. Dodal, že by bylo třeba požádat Egypt o svolení, neboť izraelskou vojenskou přítomnost na poloostrově zakazuje egyptsko-izraelská mírová smlouva.[4]

Rodina a vzdělání

Vystudoval bakalářský obor matematiky a fyziky na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě, kde byl jeho učitelem nositel Nobelovy ceny za ekonomii profesor Robert Aumann.[5] Poté studoval ve Spojených státech na Stanfordově univerzitě, kde získal magisterské vzdělání v oblasti operačního výzkumu.[6] Je ženatý a se svou manželkou Tamar má tři děti.[6]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Uzi Dayan na anglické Wikipedii.

  1. ↑ GILBERT, Martin. Izrael: Dějiny. Praha: BB Art, 2002. 668 s. ISBN 80-7257-740-9. S. 209. 
  2. ↑ a b DAYAN, Uzi. This is the Way it Was [online]. Palyam [cit. 2009-09-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-04-16. (anglicky) 
  3. ↑ HOFFMAN, Gil. Uzi Dayan joins Likud, hails Netanyahu for fight on corruption [online]. The Jerusalem Post, 2008-07-28 [cit. 2009-09-05]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  4. ↑ BENARI, Elad. Retired General: Time to Intervene in the Sinai Peninsula [online]. Aruc ševa, 2011-08-19 [cit. 2011-08-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ A Conversation with Uzi Dayan [online]. Council on Foreign Relations, 2005-11-01 [cit. 2009-09-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-07-19. (anglicky) 
  6. ↑ a b Limmud NY 2009 [online]. LummudNY [cit. 2009-09-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-03. (anglicky) 

Externí odkazy

Předseda Národní bezpečnostní rady
Předchůdce:
Efrajim Halevi 		2003–2005
Uzi Dajan 		Nástupce:
Giora Eiland
Velitelé centrálního velitelství Izrael
Ajalon (1948–52) • Avidar (1952–53) • Ajalon (1954–56) • Cur (1956–58) • Amit (1958–59) • Geva (1960–66) • Narkis (1966–68) • Ze'evi (1968–72) • Efrat (1973–77) • Levi (1977–81) • Or (1981–83) • Lipkin-Šachak (1983–86) • Barak (1986–87) • Micna (1987–89) • Mordechaj (1989–91) • Jatom (1991–93) • Tamari (1993–94) • Jatom (1994) • Biran (1994–95) • Dajan (1996–98) • Ja'alon (1998–2000) • Ejtan (2000–02) • Kaplinsky (2000–04) • Nave (2005–07) • Šamni (2007–09) • Mizrachi (2009–12) • Alon (2012–15) • Numa (2015–18) • Padan (2018–20) • Jadaj (2020–21) • Fuks (2021–2024) • Bluth (od 2024)