| Třída W |
|---|
| Obecné informace |
|---|
| Uživatelé | Britské královské námořnictvo
Italské královské námořnictvo |
|---|
| Typ | ponorka |
|---|
| Lodě | 4 |
|---|
| Zahájení stavby | 1913–1914 |
|---|
| Spuštění na vodu | 1914–1915 |
|---|
| Uvedení do služby | 1915–1916 |
|---|
| Osud | 3 vyřazeny
1 potopena |
|---|
| Předchůdce | třída V |
|---|
| Nástupce | třída F |
|---|
| Technické údaje W1, W2 |
|---|
| Výtlak | 331 t (na hladině)
499 t (pod hladinou) |
|---|
| Délka | 52,4 m |
|---|
| Šířka | 4,69 m |
|---|
| Ponor | 2,71 m |
|---|
| Pohon | 2 diesely, 2 elektromotory
2 lodní šrouby |
|---|
| Rychlost | 13 uzlů (na hladině)
8,5 uzlů (pod hladinou) |
|---|
| Dosah | 2500 nám. mil při 9 uzlech |
|---|
| Posádka | 18 |
|---|
| Výzbroj | 6× 457mm torpédomet (6 torpéd) |
|---|
| Ostatní | hloubka ponoru 30 m (operační) |
|---|
Třída W byla třída diesel-elektrických ponorek britského královského námořnictva. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Do služby byly zařazeny v letech 1915–1916. Roku 1916 byly předány italskému námořnictvu, neboť britské námořnictvo mělo ponorek dostatek a třída s pouhými čtyřmi jednotkami byla považována za nestandardní.[1] Italské královské námořnictvo je provozovalo do roku 1919, přičemž W4 byla za první světové války ztracena.[2]
Stavba
V lednu 1913 byla u britské loděnice Armstrong Whitworth v Elswicku objednána stavba ponorek W1 a W2. Objednávka navazovala na britskou návštěvu ve francouzské loděnici Schneider v Toulonu. Zároveň byla splněním slibu daného britské loděnici, že bude ročně stavět dvě ponorky. Ponorky představovaly derivát francouzských ponorek Schneider-Laubeuf. V srpnu 1913 byly objednány ještě ponorky W3 a W4, jejichž konstrukce byla upravena dle britských požadavků, zejména byla odstraněna externě nesená torpéda vypouštěná pomocí systému Drzwiecki. Do služby byly přijaty v letech 1915–1916.[1]
Jednotky třídy W:[1][2]
| Jméno |
Založení kýlu |
Spuštěna |
Vstup do služby |
Poznámky
|
| HMS W1 |
1913 |
1914 |
leden 1915 |
V srpnu 1916 předána Itálii. Vyřazena v září 1919.
|
| HMS W2 |
1913 |
1915 |
květen 1915 |
V srpnu 1916 předána Itálii. Vyřazena v září 1919.
|
| HMS W3 |
1914 |
1915 |
únor 1916 |
V srpnu 1916 předána Itálii. Vyřazena v září 1919.
|
| HMS W4 |
1914 |
1915 |
červen 1916 |
V srpnu 1916 předána Itálii. Potopena v srpnu 1917, pravděpodobně minou.
|
Konstrukce
W1, W2
Ponorky byly vyzbrojeny dvěma příďovými 457mm torpédomety se zásobou dvou torpéd. Doplňovaly je čtyři externě uložená 457mm torpéda. Pohonný systém tvořily dva diesely Schneider-Laubeuf o výkonu 710 hp a dva elektromotory o výkonu 480 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost na hladině dosahovala třináct uzlů a pod hladinou 8,5 uzlů. Dosah byl 2500 námořních mil při rychlosti devět uzlů na hladině. Operační hloubka ponoru až 30 metrů.[1]
W3, W4
Ponorky byly vyzbrojeny dvěma příďovými 457mm torpédomety se zásobou čtyř torpéd. Pohonný systém tvořily dva diesely Schneider-Laubeuf o výkonu 760 hp a dva elektromotory o výkonu 480 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost na hladině dosahovala třináct uzlů a pod hladinou 8,5 uzlů. Dosah byl 2500 námořních mil při rychlosti devět uzlů na hladině. Operační hloubka ponoru až 30 metrů.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e "W" submarines (W1) (4, 1915 - 1916) [online]. Navypedia.org [cit. 2024-04-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b W1 small submarines (1915 - 1916 / 1916) [online]. Navypedia.org [cit. 2024-04-30]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura