Třída Pegaso

Třída Pegaso
Obecné informace
UživatelRegia Marina
Typtorpédovka
Lodě4
Osud2 potopena
2 vyřazeny
Předchůdcetřída Spica
Nástupcetřída Ciclone
Technické údaje po dokončení
Výtlak840 t (standardní)
1575 t (plný)[1]
Délka82,5 m (mezi svislicemi)
89,3 m (max.)
Šířka9,69 m
Ponor3,74 m
Pohon2 kotle, 2 parní turbíny
2 lodní šrouby
16 000 shp
Rychlost28 uzlů
Dosah5000 nám. mil při 14 uzlech
Posádka168
Výzbroj2× 100mm kanón (2×1)
8× 13,2mm kulomet (4×2)
6× 450mm torpédomet (2×3)
6× vrhač hlubinných pum
Technické údaje po modernizaci
Výzbroj1× 100mm kanón
4× 40mm kanón (4×1)
1× Hedgehog
20 min
Radarano
Sonarano

Třída Pegaso byla třída torpédovek Italského královského námořnictva z éry druhé světové války. Kombinovala vlastnosti torpédovky a eskortního torpédoborce. Celkem byly postaveny čtyři jednotky třídy. Za války byly dvě potopeny. Ostatní byly v 50. letech přestavěny na protiponorkové fregaty. Vyřazeny byly do roku 1965.

Stavba

V zásadě se jednalo o zvětšenou verzi třídy Spica, která měla sloužit zejména ve funkci eskortních torpédoborců. Proto měla zvětšený dosah, ale zároveň slabší pohonný systém a nižší rychlost.[1] Oproti předcházející třídě nesly více než dvojnásobek paliva.[2] Velmi slabá byla jejich protiletadlová výzbroj. Celkem byly postaveny čtyř jednotky této třídy.[1]

Jednotky třídy Pegaso:[2]

Jméno Loděnice Zahájení stavby Spuštěna Přijetí do služby Osud
Pegaso BSN, Neapol 1936 8. prosince 1936 březen 1938 Dne 11. září 1943 potopena na Mallorce vlastní posádkou, aby nebyla po italské kapitulaci ukořistěna Němci.
Procione BSN, Neapol 1936 31. ledna 1937 březen 1938 Dne 9. září 1943 potopena v La Spezia vlastní posádkou, aby nebyla po italské kapitulaci ukořistěna Němci.
Orione CNR, Palermo 1936 21. dubna 1937 březen 1938 Vyřazena 1965.
Orsa CNR, Palermo 1936 21. března 1937 březen 1938 Vyřazena 1964.

Konstrukce

Hlavňovou výzbroj představovaly dva 100mm kanóny a čtyři dvojité 13,2mm kulomety. Dále byly neseny dva trojité 450mm torpédomety. K ničení ponorek sloužilo šest vrhačů hlubinných pum. Pohonný systém tvořily dva tříbubnové kotle a dvě parní turbíny Tosi o výkonu 16 000 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 28 uzlů. Dosah byl 5000 námořních mil při rychlosti 14 uzlů.[1]

Modernizace

Za války byly původní 13,2mm kulomety nahrazeny osmi až jedenácti 20mm kanóny.[1] Obě válku přeživší plavidla byla přestavěna na rychlé protiponorkové korvety. Orione v letech 1953–1954 a Orsa v letech 1954–1955. Výrazně byla upravena nástavba a plavidla byla vybavena novými radary a sonarem. Novou výzbroj představoval jeden 100mm kanón, čtyři 40mm kanóny a jeden salvový vrhač hlubinných pum Hedgehog. Neseno mohlo být až 20 min.[2] Roku 1958 byl 100mm kanón nahrazen dvěma dalšími 40mm kanóny.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1922–1946. Annapolis: Naval Institute Press, 1980. S. 302. (anglicky) 
  2. ↑ a b c PEGASO torpedo boats / destroyer escorts (1938) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-09-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 152. 

Literatura

  • BRESCIA, Maurizio. Mussolini's Navy: A Reference Guide To The Regia Marina 1930–1945. Barnsley: Seaforth Publishing, 2012. ISBN 978-1-84832-115-1. S. 145 a 146. (anglicky) 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Pegaso na Wikimedia Commons