Třída Spica (1934)

Třída Spica
Romulus (ex Spica)
Romulus (ex Spica)
Obecné informace
UživateléRegia Marina
Švédské námořnictvo
Typtorpédovka
Lodě32
Osudvyřazeny
PředchůdceAlbatros
Nástupcetřída Pegaso
Technické údaje podtřídy Spica
Výtlak638 t (standardní)
885 t (plný)[1]
Délka75 m (mezi svislicemi)
80,4 m
Šířka8,2 m
Ponor2,82-3,09 m
Pohon2 kotle, 2 parní turbíny
2 lodní šrouby
19 000 shp
Rychlost34 uzlů
Dosah1800 nám. mil při 15 uzlech
Posádka120
Výzbroj3× 100mm kanón (3×1)
4× 40mm kanón (2×2)
4× 13,2mm kulomet (2×2)
4× 450mm torpédomet (4×1)
2× vrhač hlubinných pum
miny
Technické údaje podtřídy Alcione
Výtlak785 t (standardní)
1035 t (plný)
Délka75 m (mezi svislicemi)
80,4 m
Šířka7,92 m
Výzbroj3× 100mm kanón (3×1)
4× 13,2mm kulomet (2×2)
4× 450mm torpédomet (2×2)
2× vrhač hlubinných pum
miny

Třída Spica byla třída torpédovek Italského královského námořnictva z éry druhé světové války. Celkem bylo postaveno 32 jednotek třídy. Za války jich bylo 23 ztraceno. Dvě byly roku 1940 prodány Švédsku. Ostatní byly vyřazeny do roku 1964.

Stavba

Ve 30. letech se italské námořnictvo rozhodlo pro stavbu série torpédovek o výtlaku do 600 tun. Tato kategorie plavidel totiž nebyla nijak početně limitována mezinárodními odzbrojovacími dohodami. Oproti torpédoborcům navíc byly levnější a šlo je stavět rychleji. Vznikla elegantní plavidla, která byla obecně považována za povedenou konstrukci. Jejich bojová hodnota však byla limitována slabou protiletadlovou a protiponorkovou výzbrojí. Celkem bylo postaveno 32 jednotek této třídy.[2]

Jednotky třídy Spica:[2]

Jméno Podtřída Loděnice Spuštěna Osud
Astore Spica BSN, Neapol 22. dubna 1934 Roku 1940 prodána Švédsku. Provozována jako Remus (28). Vyřazen 1958.
Spica Spica BSN, Neapol 11. března 1934 Roku 1940 prodána Švédsku. Provozována jako Romulus (27). Vyřazen 1958.
Canopo Climene CT, Riva Trigroso 1. října 1936 Dne 3. května 1941 potopena britským letectvem.
Cassiopea Climene CT, Riva Trigroso 22. listopadu 1936 Vyřazena 1959.
Castore Climene CNA, Ancona 27. září 1936 Dne 2. června 1943 poblíž pobřeží Kalábrie potopena britským torpédoborcem HMS Jervis a řeckým torpédoborcem Vasilissa Olga.
Centauro Climene CNR, Ancona 19. února 1936 Dne 4. listopadu 1942 potopena americkým letectvem.
Cigno Climene CNR, Ancona 24. listopadu 1936 Dne 16. dubna 1943 západně od Sicílie potopena britskými torpédoborci HMS Paladin a HMS Pakenham.
Climene Climene CNR, Ancona 7. ledna 1936 Dne 28. dubna 1943 západně od Sicílie potopena britskou ponorkou HMS Unshaken.
Aldebaran Perseo Ansaldo, Janov 14. června 1936 Dne 20. října 1940 poblíž Pirea potopena minou z britské ponorky HMS Rorqual.
Altair Perseo Ansaldo, Janov 26. července 1936 Dne 20. října 1940 poblíž Pirea potopena minou z britské ponorky Rorqual.
Andromeda Perseo Ansaldo, Janov 28. června 1936 Dne 17. března 1941 u albánského pobřeží potopena britským letectvem.
Antares Perseo Ansaldo, Janov 23. prosince 1936 Dne 28. května 1943 potopena americkým letectvem.
Perseo Perseo CNQ, Fiume 9. října 1935 Dne 4. května 1943 poblíž tuniského pobřeží potopena britskými torpédoborci HMS Nubian, HMS Paladin a HMS Petard.
Sagittario Perseo CNQ, Fiume 21. června 1936 Od roku 1953 testovací plavidlo. Vyřazena 1964.
Sirio Perseo CNQ, Fiume 14. listopadu 1935 Vyřazena 1959.
Vega Perseo CNQ, Fiume 21. června 1936 Dne 10. ledna 1941 poblíž ostrova Pantelleria poškozena britským křižníkem HMS Bonaventure a následně potopena torpédoborcem HMS Hereward.
Airone Alcione Ansaldo, Janov 23. ledna 1938 Dne 12. října 1940 potopena poblíž Malty britským křižníkem HMS Ajax.
Alcione Alcione Ansaldo, Janov 23. prosince 1937 Dne 11. prosince 1941 poblíž Kréty potopena britskou ponorkou HMS Truant.
Aretusa Alcione Ansaldo, Janov 6. února 1938 Vyřazena 1958.
Ariel Alcione Ansaldo, Janov 14. března 1938 Dne 12. října 1940 potopena poblíž Malty britským křižníkem Ajax.
Calipso Alcione Ansaldo, Janov 29. září 1937 Dne 5. prosince 1940 potopena minou z britské ponorky Rorqual.
Calliope Alcione Ansaldo, Janov 16. dubna 1938 Vyřazena 1958.
Circe Alcione Ansaldo, Janov 29. června 1938 Dne 27. listopadu 1942 se potopila po kolizi s pomocným křižníkem Citta di Tunisi.
Clio Alcione Ansaldo, Janov 3. dubna 1938 Vyřazena 1964
Libra Alcione CNQ, Fiume 3. října 1938 Vyřazena 1964.
Lince Alcione CNQ, Fiume 15. ledna 1938 Dne 4. srpna 1943 poblíž Taranta uvázla na břehu, 28. srpna 1943 ji tam zničila britská ponorka HMS Ultor
Lira Alcione CNQ, Fiume 12. listopadu 1937 V září 1943 potopena vlastní posádkou, vyzvednuta Němci a přejmenována na TA49. Dne 4. listopadu 1944 zničena náletem při opravách v La Spezia.
Lupo Alcione CNQ, Fiume 7. listopadu 1937 Dne 2. prosince 1942 poblíž Kyrenaiky potopena britskými křižníky HMS Aurora, HMS Argonaut a HMS Sirius.
Pallade Alcione BSN, Neapol 19. prosince 1937 Dne 5. srpna 1943 v Neapoli potopena americkým letectvem.
Partenope Alcione BSN, Neapol 31. ledna 1937 Dne 11. září 1943 v Neapoli potopena vlastní posádkou.
Pleiadi Alcione BSN, Neapol 5. září 1937 Dne 31. května 1941 byla v Tobruku poškozena italským letadlem. Definitivně byla vyřazena 14. října 1941 britským letectvem.
Polluce Alcione BSN, Neapol 24. října 1937 Dne 4. září 1942 potopena britským letectvem.

Konstrukce

Aretusa

Hlavňovou výzbroj představovaly tři 100mm kanóny, čtyři 40mm kanóny a čtyři 13,2mm kulomety. Dále byly neseny čtyři 450mm torpédomety. Jejich uspořádání se u jednotlivých podtříd lišilo. Část plavidel nesla čtyři jednohlavňové torpédomety, část měla dva jednohlavňové a jeden dvojhlavňový a konečně část nesla dva dvojhlavňové torpédomety umístěné v ose trupu. Toto řešení bylo nejlepší, neboť bylo možné vypustit všechna torpéda na obě strany. K ničení ponorek sloužily dva vrhače hlubinných pum. Všechna plavidla byla vybavena pro nesení min, kterých bylo 18-28 kusů. Pohonný systém tvořily dva kotle Yarrowa dvě parní turbíny Tosi o výkonu 19 000 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Plavidlo mělo dvě oddělené kotelny a jednu strojovnu. Nejvyšší rychlost dosahovala 36 uzlů. Dosah byl 1800 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.[2]

Modernizace

Aretusa po modernizaci na rychlou korvetu

V letech 1939-1941 bylo sjednoceno rozmístění torpédometů na dva dvojité v ose trupu. Na války byla na části plavidlech část 13,2mm kulometů (někdy všechny) nahrazena 20mm kanóny. Obvykle plavidla nesla tři dvojité 20mm kanóny a jeden dvojitý 13,2mm kulomet. Protiponorková výzbroj byla posílena o další dva vrhače, přičemž neseno bylo až 40 hlubinných pum.[2]

Upravována byla také plavidla přeživší světovou válku. Torpédovka Sagittario (F557) byla v letech 1952–1953 upravena na plavidlo sloužící k testování nové výzbroje. Zbývajících šest jednotek, Calliope (F551), Libra (F552), Cassiopea (F553), Sirio (F554), Clio (F555) a Aretusa (F556), bylo v letech 1950–1953 přestavěno na rychlé protiponorkové korvety. Výrazně byla upravena nástavba a plavidla byla vybavena novými radary a sonarem. Novou výzbroj představoval jeden 100mm kanón, čtyři 40mm kanóny a jeden salvový vrhač hlubinných pum Hedgehog. Neseno mohlo být až 20 min. Na konci 50. let byl 100mm kanón nahrazen dalšími dvěma 40mm kanóny.[3]

Zahraniční uživatelé

ŠvédskoŠvédsko Švédsko
  • Švédské námořnictvo roku 1940 získalo torpédovky Remus (es Astore) a Romulus (ex Spica), které provozovalo do roku 1958. Plavidla se stala vzorem pro švédské torpédoborce třídy Mode.[4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ SPICA torpedo boats (1935 - 1938) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-09-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1922–1946. Annapolis: Naval Institute Press, 1980. S. 302. (anglicky) 
  3. ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 152. 
  4. ↑ ROMULUS coastal destroyers (1935/1940) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-09-14]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • BRESCIA, Maurizio. Mussolini's Navy: A Reference Guide To The Regia Marina 1930–1945. Barnsley: Seaforth Publishing, 2012. ISBN 978-1-84832-115-1. Kapitola Spica class, s. 140 až 143. (anglicky) 

Externí odkazy