Objednávka byla podepsána v roce 1994. Všech šest lodí postavila australská společnost ADI Limited ve své loděnici v Newcastlu. Do služby jednotlivé lodě vstupovaly mezi léty 1999–2003.
Plavidla mají samonosný trup ze sklolaminátu. Obrannou výzbroj tvoří jeden 30mm dvouúčelový kanón Oerlikon KCB s rychlostí palby 650 ran za minutu v dálkově ovládané zbraňové stanici MSI DS30B na přídi. Dostřel kanónu je 3 km proti vzdušným cílům a 10 km proti hladinovým cílům. Miny jsou vyhledávány pomocí sonaru s měnitelnou hloubkou ponoru typu 2093 a dalších detekčních systémů. Každá minolovka nese dva systémy pro odstraňování min Bofors SUTEC Double Eagle II. Nasazeni mohou být i potápěči. Palubní dekompresní komora jich pojme šest. Pohonný systém tvoří jeden diesel Fincantieri GMT BL230-BN, každý o výkonu 1985 hp, pohánějící jeden lodní šroub se stavitelnými lopatkami. Nejvyšší rychlost dosahuje 14 uzlů. Dosah je 1600 námořních mil při rychlosti 12 uzlů. Vytrvalost je 19 dní.[2]
Odkazy
Reference
↑Class Huon Coastal Minehunter [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-04-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-22. (anglicky)
↑WERTHEIM, Eric. The Naval Institute Guide to Combat Fleets of the World, 15th Edition. Annapolis: Naval Institute Press, 2007. ISBN978-1-59114-955-2. S. 23. (anglicky)
Literatura
CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN80-86215-81-4. S. 256.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Huon na Wikimedia Commons