Nasazení britských predreadnoughtů do ostřelování pozemních cílů ve Flandrech na počátku první světové války ukázalo, že námořnictvo postrádá plavidla vhodná pro tento úkol. Řešením byla stavba několika tříd monitorů zčásti vyzbrojených kanóny sejmutými ze starších plavidel. Rovněž výzbroj monitorů třídy Abercrombie měla neobvyklý původ. Americká loděnice Benthlehem Steel nabídla Velké Británii čtyři dvojdělové věže s 356mm kanóny, které byly vyrobeny pro řeckou bitevní loď Salamis. Tu stavěla německá loděnice AG Vulcan a dodání věží bránilo britské embargo. Právě pro tyto věže byly monitory vyvinuty. Čtyři jednotky této třídy postavily loděnice Harland & Wolff v Belfastu a Govanu v Glasgow a Swan Hunter ve Wallsendu. Stavba probíhala velmi rychle, ovšem za cenu některých konstrukčních kompromisů (např. slabý pohon). Do služby vstoupily v roce 1915. Původně krátce nesly jména po amerických vojevůdcích.[1]
Výzbroj monitorů tvořily dva 356mm kanóny umístěné v dvoudělové věži na přídi. Doplňovaly je dva 76mm kanóny, jeden 47mm kanón, 40mm kanón a čtyři 7,7mm kulomety. Pohonný systém se u jednotlivých plavidel mírně lišil. Abercrombie a Havelock měly dva kotle Babcock & Wilcox a dva parní stroje o výkonu 2000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Stroje monitoru Raglan měly výkon 2310 hp a monitoru Roberts 1800 hp, díky čemuž první dosahoval rychlosti 6,5 uzlu a druhý 6 uzlů.[1]
.jpg)
