Tojoo Itó

Tojoo Itó
Tojoo Itó (2009)
Tojoo Itó (2009)
Narození1. června 1941 (83 let)
Soul
Alma materTokijská univerzita
Povoláníarchitekt
ZaměstnavatelTamská umělecká univerzita
OceněníJapan Art Academy Prize (1999)
Golden Lion (2002)
Královská zlatá medaile (2006)
Frederick Kiesler Prize (2008)
Praemium Imperiale (2010)
… více na Wikidatech
PříbuzníNobuko Gotō[1] (sestra)
Webwww.toyo-ito.co.jp
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tojoo Itó je japonské jméno, v němž Itó je rodové jméno.
Mikimoto Ginza
Matsumoto Performing Arts Center
Knihovna Tama Art University​​

Tojoo Itó (japonsky 伊東 豊雄 [I-tó Tojo-o]; * 1. června 1941 Soul) je japonský architekt, známý svou mimořádně tvořivou koncepční architekturou, v níž usiluje o propojení fyzického světa se světem virtuálním. Je předním představitelem architektury, která se věnuje otázkám novodobého pojetí fiktivního města.

Život

Narodil se v roce 1941 v Soulu v Jižní Koreji, která byla v té době pod japonskou okupací. V roce 1965 absolvoval univerzitu v Tokiu, obor architektura. V 1991 byl hostujícím profesorem na Kolumbijské univerzitě v New Yorku.

Tvorba

Po práci v ateliéru architekta Kijonori Kikutake a společníků v letech 1965 až 1969 si založil v roce 1971 svůj vlastní ateliér „Urban robot“ (Urbo). V roce 1979 byl ateliér přejmenován na Toyo Ito & Associates Architects. Během své rané tvorby Tojoo Itó zhotovil množství projektů soukromých rodinných domů.

Tojoo Itó je v Japonsku známý výchovou talentované mladší generace architektů. Pro jeho ateliér pracovali např. paní Kazujo Sedžimaová, pánové Klein Dytham a Kacuja Fukušima. Tojoo Itó je čestným profesorem University of North London.

Ocenění

Seznam prací (výběr)

  • 2016 Mezinárodní muzeum baroka, Puebla, Mexiko
  • 2010 Torres de Toyo Ito
  • 2008 Vila pro chilský architektonický projekt Ochoalcubo
  • 2008 Světový stadion her v Kaohsiung, Taiwan
  • 2007 Knihovna Tama Art University, Tokio, Japonsko
  • 2006 VivoCity Singapore
  • 2006 První cena v Mezinárodní soutěži na výstavbu Opery v Taichungu, Taiwan
  • 2005 obchodní a kancelářská budova Mikimoto Ginza, Japonsko
  • 2005 knihovna Tama Art University
  • 2004 TOD's Omotesando, Tokio
  • Matsumoto Performing Arts Center
  • 2002 Bruges pavilon
  • 2002 Pověřený návrhem prozatímního pavilonu sousedícího s Galerií Serpentin, Hyde Park, Londýn
  • 2001 MediaTek Sendai, komplex knihovny, galerie, filmového studia a kavárny
  • 1997 Oita park
  • 1994 Domov důchodců, Jacuširo
  • 1992 Knihovna v Paříži
  • 1991 Městské muzeum, Jacuširo
  • 1986 Kaze no tó
  • 1991 Kaze no tamago

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tojoo Itó na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ 伊東豊雄　私の履歴書（11）中野本町の家. Nikkei. 12. července 2023. Dostupné online. [cit. 2024-10-04].
  2. ↑ Pritzkerovu cenu získal Japonec Tojo Itó

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Tojoo Itó na Wikimedia Commons
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Laureáti Pritzkerovy ceny

Philip Johnson (1979) • Luis Barragán (1980) • James Stirling (1981) • Kevin Roche (1982) • I. M. Pei (1983) • Richard Meier (1984) • Hans Hollein (1985) • Gottfried Böhm (1986) • Kenzó Tange (1987) • Gordon Bunshaft a Oscar Niemeyer (1988) • Frank Gehry (1989) • Aldo Rossi (1990) • Robert Venturi (1991) • Álvaro Siza Vieira (1992) • Fumihiko Maki (1993) • Christian de Portzamparc (1994) • Tadao Andó (1995) • Rafael Moneo (1996) • Sverre Fehn (1997) • Renzo Piano (1998) • Sir Norman Foster (1999) • Rem Koolhaas (2000) • Jacques Herzog a Pierre de Meuron (Herzog & de Meuron) (2001) • Glenn Murcutt (2002) • Jørn Utzon (2003) • Zaha Hadid (2004) • Thom Mayne (2005) • Paulo Mendes da Rocha (2006) • Richard Rogers (2007) • Jean Nouvel (2008) • Peter Zumthor (2009) • Kazujo Sedžimaová a Rjúe Nišizawa (SANAA) (2010) • Eduardo Souto de Moura (2011) • Wang Šu (2012) • Tojoo Itó (2013) • Šigeru Ban (2014) • Frei Paul Otto (2015) • Alejandro Aravena (2016) • Rafael Aranda, Carme Pigemová a Ramón Vilalta (RCR Arquitectes) (2017) • Balkrišna Doši (2018) • Arata Isozaki (2019) • Shelley McNamarová a Yvonne Farrellová (Grafton Architects) (2020) • Anne Lacatonová a Jean-Philippe Vassal (Lacaton & Vassal) (2021) • Diébédo Francis Kéré (2022) • David Chipperfield (2023) • Riken Jamamoto (2024)