V září 1918 se spolu s ruskou legií podílel na průlomu Hindenburgovy linie a za tyto boje získal desátník Malinovskij francouzské vyznamenáníCroix de guerre se stříbrnou hvězdou.[2][4]
Řád národního hrdiny – 27. května 1964 – za vysoce profesionální velení vojsk a hrdinství v boji proti společnému nepříteli, za zásluhy o rozvoj a posílení přátelských vztahů mezi ozbrojenými silami Sovětského svazu a ozbrojenými silami Jugoslávie[5]
↑ abС. С. Попова. Боевые награды Маршала Советского Союза Р. Я. Малиновского // Военно-исторический журнал. 2004. № 5
↑ Сын маршала Малиновского: «Поприветствовав отца матом, Жуков тут же получил адекватный ответ». fakty.ua [online]. [cit. 2021-03-20]. Dostupné online. (rusky)
↑РГВИА. Ф. 15235. Оп. 1. Д. 3. Л. 194. (Цит. по: Военно-исторический журнал № 5, 2004. стр. 31)
↑Народни хероји Југославије, «Партизанска књига» Љубљана, «Народна књига» Београд, «Побједа Титоград», 1982. година