Thyatiry (také Thyateira) (starořecky Θυάτειρα) byl název starověkého řeckého města v Malé Asii, nyní moderní turecké město Akhisar ("bílý hrad") v provincii Manisa. Název je pravděpodobně lýdského původu. Leží na úplném západě Turecka, jižně od Istanbulu a téměř východně od Athén.
Starověké řecké město se kdysi nazývalo Pelopia (starořecky Πελόπεια) a Semiramis (starořecky Σεμίραμις). V době válek diadochů se Seleukos I. Níkátór dozvěděl, že jeho manželka porodila dceru a v roce 290 př. n. l. přejmenoval město na Thyateiru (Θυάτειρα), které se stalo součástí Pergamského království.[1] Podle Štěpána Byzantského "Thuateira" z řeckého θυγάτηρ, θυγατέρα (thugatēr, thugatera) znamená "dcera", i když je pravděpodobné, že jde o starší, lýdské jméno. V té době nebyly Thyatiry ještě nijak významné, jak podotkl Plinius st., že byly městem inhonora civitas, tj. bezvýznamné město.[1]
Vzestup města začal za vlády Římské říše, pod kterou město bylo v letech 133 př. n. l.–395 n. l. Římský císařCaracalla povýšil město roku 214 na místní administrativní centrum s pravomocí rozhodování. V té době se město proslavilo obchodem s purpurem, kterým se barvily vzácné látky v četných barvířských dílnách, zakládaly se cechyvlnařů, pláteníků, výrobců svrchních oděvů, barvířů, koželuhů, hrnčířů, pekařů, obchodníků s otroky a kovářůbronzu.[1] Cechy se sdružovaly v syndikáty (řec. συντεχνία).
Thyatiry byly jedním z prvních lýdských měst, kde se začaly používat peníze, jak dosvědčují nálezy bronzových mincí, na kterých jsou zobrazena pohanská božstva Apollóna a Artemis nebo z římské doby postavy římských císařů. Bylo to pohanské město, které žilo spotřebním způsobem života, jehož veškeré úsilí bylo napřímeno na hospodářský růst a prosperitu, kde chyběla kulturní a vzdělávací centra.[1]
V raných křesťanských dobách byly Thyatiry domovem významné křesťanské církve, která je zmíněna v knize Zjevení sv. Jana jako jedna ze sedmi církví.[2] Podle knihy Zjevení sv. Jana žena jménem Jezábel (která si říkala prorokyně) učila a sváděla křesťany v Thyatirách, aby se dopouštěli smilstva a jedli jídlo obětované modlám.[3] Někteří komentátoři, jako například Benson a Doddridge poukazují na to, že v Thyatirách se jednalo o stejné odpadlictví od Boha, které v Izraeli prosazovala Jezábel, jak je zmíněno v biblické1. knize královské.[4]
V 7. století se město zmítalo v bouřích byzantsko-arabských válek, ve 12. století začaly přicházet první turecké kmeny a po dvě stě let městu střídavě panovali byzantští nebo turečtí vládci, až konečně bejBeylik ze Saruhan roku 1307 město dobyl. Od té doby je město turecké a nazývá se Akhisar podle tehdejších bílých věží (tur. Ak = bílá a Hisár = hrad; řec. Asprokastro, tj. Aspro = bílá a Kastro = zámek).[1]
Ruiny Thyatir – Akhisar, Tempemezari
Starověké zříceniny se nacházejí zejména v centru města Akhisar v oblasti Tempemezari.[1]
_(14595164770).jpg)
