Theodora Komnenovna (1145/1146? - po 1185? ) byla královna jeruzalémská z dynastie Komnenovců, neteř císaře Manuela I. a jedna z milenek budoucího císaře Andronika Komnena.
Život
Theodora byla dcerou sebastokratora Izáka Komnena a jeho druhé manželky Ireny.[1] Na jaře roku 1158[2] byla jako třináctiletá provdána za téměř třicetiletého[3] jeruzalémského krále Balduina III. Sňatek následující po více než ročním vyjednávání o spojenectví[4] měl posloužit k upevnění vztahů mezi Byzancí a křižáckým královstvím a nevěstino věno vyvedlo jeruzalémského krále z tíživé finanční situace.[5]
Theodora[pozn. 1] svého manžela okouzlila[4], zamiloval se a po dobu manželství nevyhledával milostná dobrodružství. Zdá se, že mladá choť královy něžné city opětovala.[6][pozn. 2] Balduin však již tři roky po svatbě náhle onemocněl a zemřel.[8] Nepodařilo se mu zplodit dědice[7] a na trůn byl povolán jeho mladší bratr Amaury.
Mladá vdova získala jako vdovský úděl město Akkon, kde se setkala se svým příbuzným Andronikem Komnénem, vynalézavým svůdcem krásných žen.[9] Andronikos byl na útěku z Antiochie, kde se intimně sblížil s Filipou, císařovou švagrovou a sestrou knížete Bohemunda. Po Bohemundově apelu jej císař chtěl přimět k návratu domů, ale Andronikos se zmocnil pokladnice provincie Kilikíe, jíž byl v tu dobu guvernérem a utekl do Jeruzaléma. Tam okouzlil krále Amauryho a ten jej ustanovil vládcem Bejrútu. Theodora se do ženatého Andronika zamilovala a od roku 1167 s ním žila jako souložnice na jeho dvoře v Bejrútu.[10] Doprovázela jej dokonce na dalším útěku do Damašku, kde se chtěl charismatický dobrodruh skrýt před zatykačem císaře Manuela na dvoře sultána Núr ad-Dína, což se mu i podařilo. Od nových tureckých dobrodinců získal hrad a spokojené živobytí loupeživého rytíře[9] na černomořských hranicích řecké říše[11] v Paflagonii.[10]
Theodora měla z mileneckého poměru s Andronikem dvě děti - Alexia a Irenu,[12] které se narodily během pobytu v Damašku. Později se i dětmi dostala do rukou Nicephoruse Palaeologuse, byzantského guvernéra Trabzonu a následně do zajetí císaře Manuela, který je držel v Konstantinopoli jako návnadu na Andronika. Andronikos se císaři roku 1180 skutečně podvolil, získal milost a složil přísahu věrnosti. Krátce po Manuelově smrti byl Andronikos uveden do čela konstantinopolského povstání proti regentské vládě císařovny Marie z Antiochie. Marii odsoudil k smrti uškrcením a malého císaře Alexia přiměl podepsat matčin rozsudek smrti.[9] Alexia pak uvěznil a ve vězení nechal taktéž uškrtit. Poté pojal za manželku Anežku, Alexiovu dětskou choť.[13] Nejsou informace o Theodořině příchodu v Andronikově doprovodu zpět do Konstantinopole.
Odkazy
Poznámky
- ↑ O níž se již v době svatby navzdory nízkému věku hovořilo jako o proslavené krásce.
- ↑ Balduin byl dle svědectví kronikářů urostlý šaramantní muž se světlými vlasy.[7]
Reference
- ↑ www.mittelalter-genealogie.de
- ↑ HROCHOVÁ, Věra; HROCH, Miroslav. Křižáci ve Svaté zemi. 2. vyd. Praha: Mladá fronta, 1996. 289 s. ISBN 80-204-0621-2. S. 80. Dále jen Křižáci ve Svaté zemi.
- ↑ www.mittelalter-genealogie.de
- ↑ a b BRIDGE, Antony. Křížové výpravy. Praha: Academia, 1995. ISBN 80-200-0512-9. S. 125. Dále jen Křížové výpravy.
- ↑ Křižáci ve Svaté zemi, str. 138
- ↑ Křížové výpravy, str. 126
- ↑ a b Křížové výpravy, str. 127
- ↑ Křižáci ve Svaté zemi, str. 140
- ↑ a b c Křižáci ve Svaté zemi, str. 150
- ↑ a b www.fmg.ac
- ↑ DUGGAN, Alfred. Křižácké výpravy. Praha: Orbis, 1973. S. 113. Dále jen Křižácké výpravy.
- ↑ www.fmg.ac
- ↑ www.mittelalter-genealogie.de
Externí odkazy
