V listopadu 1918 internován ve Scapa Flow. Dne 21. června 1919 se jej posádka pokusila potopit společně se zbytkem německého loďstva. Britové potopení křižníku zabránili jeho odtažením ke břehu. Později byl v rámci reparací předán USA. Dne 18. července 1921 byl potopen jako cvičný cíl pro letecké bombardování.
Konstrukce
Výzbroj křižníků představovalo osm 150mm kanónů v jednohlavňové lafetaci. Dále nesly čtyři 52mm a čtyři 500mm torpédomety. Byly vybaveny pro nesení 120 min. Boční pancéřový pás měl sílu 18–60 mm, pancéřová paluba 20–60 mm, stíty děl 50 mm a velitelská věž 100 mm. Pohonný systém tvořilo dvanáct kotlů Marine (Frankfurt čtrnáct) a dvě parní turbíny Marine o výkonu 31 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 27,5 uzlu. Dosah byl 4800 námořních mil při rychlosti 12 uzlů.[1]
Modernizace
Roku 1915 byly na obou křižnících 52mm kanóny nahrazeny dvěma 88mm protiletadlovými kanóny.[1]
Osudy
Wiesbaden bojoval v bitvě u Jutska. Už těžce poškozený ho 1. června 1916 potopila britská bitevní loď HMS Marlborough.[2]
Frankfurt se 17. listopadu 1917 účastnil druhé bitvy u Helgolandské zátoky. Po skončení války byl internován ve Scapa Flow. Při incidentu ve Scapa Flow se ho posádce nepodařilo potopit a byl Brity odtažen na břeh. Poté byl v rámci reparací předán USA, kde byl roku 1921 potopen jako cvičný cíl.[3]