Dne 17. listopadu 1914 se západně od Klaipėdy potopil na minách.
Konstrukce
Prinz Adalbert
Hlavní výzbroj tvořily čtyři 210mm kanóny ve dvoudělových věžích. Sekundární ráži představovalo deset 150mm kanónů. Lodě dále nesly dvanáct 88mm kanónů a čtyři torpédomety.[3] Pohonný systém tvořilo 14 kotlů a tři parní stroje o výkonu 17 000 hp, pohánějící tři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 20,5 uzlu.[2]
Osudy
Prinz Adalbert
Obě lodi této třídy bojovaly v první světové válce, byly však brzy ztraceny. Friedrich Carl operoval na Baltu. Dne 17. listopadu 1914 v 1:45 ráno narazil západně od Klaipėdy na dvě miny a v 7:15 se potopil.[4]
Prinz Adalbert zpočátku operoval v sestavě Širokomořského loďstva v Severním moři. Byl přidělen 4. předzvědné skupině kontradmirála Huberta von Rebeur-Paschwitz (pancéřové křižníky Roon, Yorck, Prinz Adalbert a Prinz Heinrich).[5] V listopadu 1914 byl odeslán na Balt. Počátkem roku 1915 ztroskotal na mělčině u mysu Steinort a byl těžce poškozen (oprava trvala do března 1915).[6] Dne 2. července 1915 vyplul společně s křižníkem Prinz Heinrich vstříc německým silám ohrožovaným ruskou eskadrou v bitvě u Östergarnu. U mysu Rixhöft byl Prinz Adalbert zasažen torpédem britské ponorky HMS E 9. Loď nabrala mnoho vody a silně se naklonila, tentokrát se ji ale ještě podařilo zachránit.[7] Nakonec byl Prinz Adalbert potopen 23. října 1915 poblíž lotyšského přístavu Liepāja torpédem britské ponorky třídy EHMS E8. Torpédo pravděpodobně zasáhlo sklady munice, protože se křižník potopil v obrovském výbuchu. Zahynulo 672 členů posádky.[8]
.svg){kind=small}
