Třída Halland
Halland (J18)
Obecné informace
Uživatelé	Švédské námořnictvo Kolumbijské námořnictvo
Typ	torpédoborec
Lodě	4
Osud	vyřazeny
Předchůdce	třída Öland
Nástupce	třída Östergötland
Technické údaje Halland
Výtlak	2800 t (standardní) 3400 t (plný)
Délka	121,05 m (max.)
Šířka	12,6 m
Ponor	4,7 m
Pohon	2× kotel, 2× turbína 2× lodní šroub 58 000 hp
Rychlost	35 uzlů
Dosah	3000 nám. mil při 20 uzlech
Posádka	268
Výzbroj	4× 120mm kanón (2×2) 2× 57mm kanón (1×2) 6× 40mm kanón (6×1) 2× Rb-315 (1×2) 8× 533mm torpédomet (1×5, 1×3) 2× 375mm raketomet (2×1) 58 min
Technické údaje 20 de Julio[1]
Výtlak	2650 t (standardní) 3300 t (plný)
Posádka	248
Výzbroj	6× 120mm kanón (3×2) 4× 40mm kanón (4×1) 4× 533mm torpédomet (1×4) 1× 375mm raketomet

Třída Halland byla předposlední postavená třída torpédoborců švédského námořnictva. Plavidla byla stavěna jako doprovod švédských lehkých křižníků. Jedná se o vůbec největší postavené švédské torpédoborce a první torpédoborce mimo SSSR, nesoucí protilodní střely.^[2] Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. První pár získalo švédské námořnictvo a další dvě jednotky zakoupila Kolumbie. Ve službě byly v letech 1955–1987. Halland byl vyřazen jako vůbec poslední švédský torpédoborec.^[3] Jeho sesterská loď Småland byla zachována jako muzejní loď. Je součástí námořního muzea Maritiman v Goteborgu. Småland je největší muzejní loď ve Skandinávii.^[4]

Stavba dvojice torpédoborců této třídy byla schválena 19. listopadu 1948. Kýly obou plavidel byly založeny v roce 1951 a do služby byly zařazeny v letech 1955-1956.^[2] Stavbu provedly loděnice Götaverken a Eriksberg v Göteborg. Roku 1955 byla schválena stavba druhého páru torpédoborců Lappland a Värmland pro švédské námořnictvo, roku 1958 ale byla zrušena.^[5] Dva modifikované torpédoborce naopak objednalo kolumbijské námořnictvo. Dodány byly roku 1958 jako 7 de Agosto (D-06) a 20 de Julio (D-05).^[1]

Jednotky třídy Halland:^[5][1]

Torpéborce byly vybaveny radary Scanter 009, Thomson-CSF Saturn, H.S.A. M22, LW-03 a H.S.A. M45. K detekci ponorek sloužil sonar.^[2] Hlavňovou výzbroj po dokončení tvořily čtyři 120mm kanóny Bofors v dvoudělových věžích, dva 57mm kanóny Bofors ve dvoudělové věži před můstkem a šest protiletadlových 40mm kanónů Bofors. Torpédoborce rovněž nesly dvě protilodní střely Robot Rb-315 s dosahem 18,5 km. Pro ně bylo neseno vypouštěcí zařízení Mk.20. Další ofenzivní zbraní představoval jeden pětihlavňový a jeden trojhlavňový 533mm torpédomet. K napadání ponorek sloužily rovněž dva čtyřhlavňové 375mm protiponorkové raketomety Bofors.^[2] Vybaveny byly též pro nesení až 58 námořních min.^[5]

Pohonný systém tvořily dva kotle Penhoët a dvě převodové turbíny De Laval o výkonu 58 000 hp, pohánějící dva lodí šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 35 uzlů. Dosah byl 3000 námořních mil při rychlosti 20 uzlů.^[5]

Kolumbijské torpédoborce se lišily především složením elektroniky a výzbroje. Tu představovalo šest 120mm kanónů ve dvoudělových věžích, čtyři 40mm kanóny Bofors, jeden čtyřhlavňový 533mm torpédomet a jeden 375mm protiponorkový raketomet Bofors.^[1]

V 60. letech byly švédské torpéboroce modernizovány. Původní radary LW-03 a H.S.A. M45 nahradil nový systém řízení palby PEAB 9LV 200 Mk.2. Instalovány byly rovněž modernější protilodní střely Rb-08A.^[2]

• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Halland na Wikimedia Commons
• (anglicky) Weapon Detective: Halland-class destroyer — The first Western surface combatant equipped with anti-ship missiles na YouTube